Tichota, Jiří
Charakteristika: Muzikolog, kytarista, loutnista, zpěvák, textař a leader skupiny Spirituál kvintet
Datum narození/zahájení aktivity: 18.4.1937
Tichota, Jiří, muzikolog, kytarista, loutnista, zpěvák, textař a leader skupiny Spirituál kvintet, narozen 18. 4. 1937, Točná (u Prahy).
Pochází z muzikantské rodiny (prapraděd, Antonín Liehmann, byl prvním učitelem hudby Antonína Dvořáka), otec si však nepřál, aby se po maturitě na jedenáctileté střední škole (1955) věnoval hudbě; nejdřív proto začal studovat chemii na Vysoké škole chemicko-technologické a až po dvou letech a absolvování vojenské služby začal se studiem hudební vědy; s hudbou se do té doby seznamoval především hrou vážné hudby na kytaru. Studium na filozofické fakultě University Karlovy absolvoval 1965, PhDr. 1968 na základě disertace Intabulace písní a vokálních skladeb v pražských loutnových tabulaturách z počátku 17. století. Na muzikologické katedře působil od 1963 jako asistent a odborný asistent, v polovině osmdesátých let z fakulty odešel a věnoval se profesionálně činnosti ve Spirituál kvintetu; jako externí vyučující se na katedru vrátil (přednáší hudební paleografii, speciálně renesanční a barokní tabulatury) po listopadovém převratu 1989, aniž by přerušil svou činnost ve Spirituál kvintetu.
V muzikologické práci se jeho raná orientace na strunné drnkací nástroje projevila zájmem o historickou literaturu tohoto typu a protože stěžejní nástroj loutna, svou historií a literaturou, zaznamenanou speciální notací, stála u nás vně zájmu domácí muzikologie, obrátil svou pozornost tímto směrem. Vypracoval hned v začátku první soupis veškeré tehdy dostupné originální tabulární literatury (na celou řadu rukopisů a tisků upozornil jako první), pak zpracoval (díky tabulaturám) dochované nápěvy dobových duchovních i světských písní, vypracoval metodu rekonstrukce takových intabulací (otištěno v materiálech mezinárodního kolokvia o loutnové literatuře v Paříži). Souborně zpracoval u nás dochované památky francouzské loutnové hudby, která počátkem 17. století v mnoha ohledech ovlivnila zrození samostatného instrumentálního stylu, publikoval soubornou práci o dochovaných památkách české loutnové literatury renesance. Přehodnotil výklad naší nejstarší dochované samostatné instrumentální skladby, zlomku varhanní tabulatury z Českých Budějovic, připravil a realizoval kritické vydání faksimile pražské loutnové tabulatury z pera Mikuláše Šmala z Lebensdorfu. Téměř dvacetileté úsilí, věnované nejstarším památkám české loutnové literatury, shrnul v kritické edici tzv. Kodexu Jacobides (ručně nakreslil tiskové podklady, dodal vlastní fotodokumentaci a transkripce dobových glos; zatím nevydáno).
Ve hře na klasickou kytaru byl v podstatě samoukem, nicméně několikrát zvítězil v tehdejších celostátních soutěžích Lidové umělecké tvořivosti. Koncem šedesátých let se zúčastňoval evropských seminářů pro starou hudbu v Belgii, podílel se na řadě zahraničních turné se soubory staré hudby. Sólistické koncertní činnosti v oborech kytara a loutna se věnuje průběžně, i když spíše příležitostně (pravidelněji spolupracoval s Pražskými madrigalisty), a to vedle své vědecké a jiné umělecké činnosti. Z nahrávek loutnové literatury: Hudba na Pražském dvoře Rudolfa II, Anglická vokální hudba 11.–16. století, Musica antiqua Slovaca, Čtveročasí básnictví českého, Hudba na zámku v Jaroměřicích, C. Monteverdi: Madrigaly válečné a milostné, G. Carissimi: Jefta, P. Eben: Suita d-moll pro barokní loutnu (na desce k uctění památky J. Palacha; náklad 1970 zničen). Z nahrávek kytarové literatury: Petr Eben: Písně k loutně, Elce pelce, Oldřich Korte: Trobadorské zpěvy.
Na jedenáctileté střední škole vedl třídní pěvecké skupiny a pak i školní Sbor Jana Nerudy, při studiu na VŠCHT vstoupil do Vysokoškolského uměleckého souboru, kde působil jedenáct let; tam poprvé přinesl spirituály, odposlouchané od černošské Everyman Opera, která tehdy v Praze hostovala. Na vojně vedl hudební skupinu, která zvítězila v celostátní armádní soutěži, po návratu do civilu z podnětu Ivo Macha, přítele z VUS, založil 1960 skupinu, jež byla původně zaměřená na zpěv spirituálů, z čehož vychází její jméno Spirituál kvintet; ansámbl založil, vede, určuje jeho složení i dramaturgii, aranžuje pro něj a vytváří texty, zpívá, hraje na kytaru, spolu s Dušanem Vančurou moderuje vystoupení, píše texty do gramofonových a CD alb, atd.; díky této činnosti získal širokou popularitu i respekt.
Příležitostně o hudbě jazzového okruhu i publikuje, přispěl např. hesly do Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, kritikami, recenzemi, polemikami do Hudebních rozhledů, Melodie atd. Často působil jako člen porot folkových atp. přehlídek, soutěží, festivalů (Porta atp.). Za své zásluhy byl oceněn označením folková osobnost roku 1973 a cenou České hudební rady (1996); se Spirituál kvintetem získal četná další uznání.
Dílo:
I. Dílo literární
Knižní publikace
Tabulatury pro loutnu a příbuzné nástroje na území ČSSR (AUC, Phil. et historica, č. 2, 1965, s. l39–149);
Deutsche Lieder in prager Lautentabulaturen des beginnenden 17. Jahrhunderts (Miscellanea musicologica 20, 1967, s. 63–99);
Die Aria tempore adventus producenda und einige Zusammenhenge (Miscellanea musicologica 21–23, 1970, s. 153–168);
Česká kytarová literatura (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 3, s. 106–109);
Intabulation und tschechischer Gemeinschaftsgesang an der Wende des 16. Jahrhunderts (sborník Colloquium Musica Bohemica et Europea., Brno 1972, s. 63–69);
Divertimenta pro kytaru a smyčcové trio z rodinného archivu Haugwitzů (Hudební věda 10, 1973, č.4, s. 320–325);
Francouzská loutnová hudba v Čechách (Miscellanea musicologica 25–26, 1973, s. 7–77);
Českobudějovický zlomek varhanní tabulatury (Acta Musei Nationalis Pragae 20, 1975, č. 3, s.155–160);
Problèmes d´édition des tablatures de rédaction défectueuse (Le Luth et sa musique II, Paris I 984, s. 43–58);
Bohemica a český repertoár v tabulaturách pro renesanční loutnu (Miscellanea musicologica 31, 1984, s.143–225).
II. Dílo hudební
Edice
Hudba českých loutnových tabulatur (Praha, Supraphon 1968);
Clavis musicae ad fides compositaer manu Nicolai Šmal de Lebendorf scriptae (Editio Cimelia Bohemica, Vol. VIII, Praha 1969).
Literatura:
I. Lexika
EJ.
Who Is Who (Cambridge).
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2002).
II. Ostatní
Poledňák, Ivan: Posezení s Jiřím Tichotou (Hudební rozhledy 56, 2003, č. 1, s. 22–24).
(další položky a diskografii viz v hesle Spirituál kvintet)
Ivan Poledňák
Datum poslední změny: 19.1.2009