Spirituál kvintet
Charakteristika: Vokálně instrumentální skupina
Datum narození/zahájení aktivity: 0.0.1960
Spirituál kvintet, vokálně instrumentální skupina, stylově a repertoárově se pohybující v široce vymezené oblasti folku, po celou dobu existence spjatá s osobností svého zakladatele Jiřího Tichoty.
Vznikla 1960 v podobě mužského vokálního kvarteta, které tvořili někdejší členové Vysokoškolského uměleckého souboru Tichota, Ivo Mach, Miroslav Keller a Miloslav Kastelovič, motivem byl zájem o afroamerický hudební folklór (především spirituály a gospely) a snaha o jeho interpretaci, východiskem byly mimo jiné dojmy z hostování a nahrávek černošského ansámblu Everyman Opera v ČSR v druhé polovině padesátých let; při získávání amerického materiálu byl v počátcích nápomocen Zbyněk Mácha.
Sound skupiny byl původně ryze vokální, později byl obohacen o zvuk kytary resp. banja, v repertoáru se začaly objevovat přejímky ze souborů Weavers, Kingston Trio, dále irské a skotské balady atp. Skupina působila zprvu v dobovém kontextu českého jazzu (byl jí věnován jeden z prvních pořadů v seriálu o českém jazzu v Československé televizi na počátku šedesátých let, vystoupila v rámci Přehlídky jazzové hudby s mezinárodní účastí v Karlových Varech 1962, spoluúčinkovala s ansámblem Traditional Jazz Studio Pavla Smetáčka apod.). Vystupovala ve studentských klubech, měla pravidelné koncerty v Divadle Na zábradlí (1962–68), 1963 nazpívala v původním kvartetním obsazení první SP s úpravami amerických spirituálů a folkových tradicionálů. Ve stejném roce došlo ke změně v obsazení: přistoupili zpěvačka Růžena „Odetka“ Draštatová, později Jan Thorovský (zpěvák, kytarista), Oldřich Ortinský (zpěvák) a Dušan Vančura (zpěvák, kytarista, textař); po dočasné odmlce 1968–69 se skupina objevila ve složení Tichota, Ortinský, Thorovský, Vančura a nově přistoupivší Jaroslava Hadrabová (zpěvačka) a Karel Zich (zpěvák, kytarista). V této době došlo i k závažnému stylovému a repertoárovému posunu směrem k využívání domácích renesančních skladeb, což souviselo s Tichotovým muzikologickým zaměřením na problematiku loutnových tabulatur. Jako textaři se vedle Tichoty a Vančury uplatňovali František Novotný a Vlastimil Marhoul. Tato orientace se projevila mimo jiné v účasti skupiny na folkových podnicích (Porta, Zlatá Porta), kde vždy vzbuzovala mimořádný zájem, respekt i ohlas. Součástí image skupiny byla i schopnost navazovat kontakt s posluchači, vtahovat je do hudební akce (hootenanny). Nové zaměření bylo patrno na LP Písničky z roku raz dva. Ze skupiny odešel 1972 Zich na sólovou dráhu a pak i Thorovský.
Další etapa činnosti skupiny nesla rysy výrazné orientace na folk. V pořadu divadla Ateliér Nic moc vystupovala společně s členy trampské a folkové skupiny Toronto (později přejmenované na Brontosauři; bratři Jan a František Nedvědové, Gustav Blažek, Zdena Tosková, později provdaná Tichotová, Petr Zadina). Tosková-Tichotová a bratři Jan a František Nedvědové se pak stali členy skupiny, což ovlivnilo repertoár i projev skupiny směrem k folkovým baladám resp. k jinak zbarvenému vokálnímu soundu. Ve skupině působila i zpěvačka Eva Lifková (1976–80), od 1980 nastoupila a výrazně skupinu hlasově obohatila Irena Budweiserová, uplatňující se i v jazzu.
Novým repertoárovým a stylovým prvkem se stala od 1979 orientace na českou obrozeneckou píseň 19. století resp. její úpravy. Ty se objevily již v pořadu v divadle Ateliér Kníže Hanka a na LP Soužení lásky. Skupina vystupovala i ve společných pořadech se zpěvačkami Hanou Hegerovou, od 1983 s ruskou folkovou zpěvačkou a sběratelkou lidových písní Žannou Bičevskou; spolupráce s Bičevskou přinesla i velké koncertní turné po ČSSR a SSSR. Nadále skupina pokračovala v koncertování po republice, ve vystupování na folkových festivalech typu Porty, zúčastnila se i Festivalu politické písně Sokolov. Určitým vyvrcholením a zároveň bilancováním činnosti byl koncert v pražském sálu Lucerna (29. 9. 1982), připomínající dvacet let činnosti, s účastí bývalých členů (záznam vyšel na trojalbu Spirituál kvintet. 20 let); 1983 získala Cenu Melodie „za interpretační výkony trvale vysoké úrovně, jež u posluchačské veřejnosti pevně zafixovaly základní umělecké hodnoty našeho folku a současně jí zprostředkovaly cenná a poučná setkání s pokrokovou světovou tvorbou i pozapomenutým odkazem domácích písňových tradic“.
Koncem osmdesátých let skupina vystupovala ve složení Budweiserová, Tichotová, bratři Jan a František Nedvědovi, Ortinský, Tichota, Vančura. Další změny v obsazení: Koncem osmdesátých let odešel ze skupiny Jan Nedvěd, počátkem devadesátých let i František Nedvěd, kterého vystřídal vrátivší se Zich. Od roku 2000 nahradil Ortinského kapelník C & K Vocalu Jiří Cerha, který se uplatňuje i jako autor.
Přehled samostatných komponovaných pořadů: Dvanáct bran do města (Ateliér 1969), Propadáky (Ateliér 1970), Nic moc (Ateliér 1974), Kníže Hanka (Ateliér 1979), Svítání (1984), Balady (různé scény 1985), Žízeň (1986), Ze zahraničních zájezdů: SRN (1966/67), Belgie (1975), Polsko (1975), Bulharsko (1981), Řecko (1982), SSSR (1986, 1987, 1988), Holandsko, Anglie (1993), USA, Kanada (1994), Chile (1996), Austrálie (2000). Řada nahrávek v Československém a Českém rozhlasu a Československé a České televizi (od snímků původního kvarteta až po hodnotný souhrnný medailonek k třicetileté činnosti – režieViktor Polesný).
Spirituál kvintet nejenom že sehrál v českém folku zakladatelskou roli, ale podílel se neustále na jeho dění a směřování. Zpočátku repertoárově i stylově vycházel ze zahraničních vzorů, konkrétně využíval zejména materiálu z projevů afroamerického hudebního folklóru a šířeji vůbec folklóru z teritoria USA. Již tehdy měl řadu titulů, jež získaly všeobecnou popularitu a to i díky rozhlasovým nahrávkám (viz např. Zelené pláně). Postupem doby a zejména díky Tichotovým impulsům rozšiřoval či proměňoval svůj repertoár i styl. Nejdříve je obohatil o písničky rudolfinské Prahy a tehdejší Evropy, které Tichota objevil v loutnových tabulaturách, později o obrozeneckou písňovou tvorbu; na folkově pojaté nahrávky lidových balad Šibeničky dokonce vznikla stejnojmenná choreografie Pražského komorního baletu, hraná po celém světě a významně oceňovaná. Politické implikace měla činnost skupiny vzhledem k orientaci na folklór USA od počátku, v době tzv. normalizace pak ještě vzrostly, když (podobně jako většina projevů z oblasti folku) byla i její činnost spojována s více či méně formulovaným nesouhlasem s režimem. Skupina využívala skutečnosti, že folk byl celosvětově spojován s bojem proti rasové segregaci atp. a tím jí u české cenzury mohly procházet i texty jinak v dobovém kontextu nepřijatelné (zejména díky významovým posunům v překladech: viz např. tituly jako A Little More Faith In Jesus – Až se k nám právo vrátí, Little Light Of Mine – Mlýny, King Jesus – Mává nám svobodná zem). Podobně využívala k uplatňování dobově „problémových“ titulů i vynucovaných účastí na sokolovském festivalu; tamní uvedení pak legitimizovalo uvádění jinde. K politickým podtextům někdy stačil vhodný výběr a slovní uvedení písně i z jiných oblastí (viz např. renesanční Beránek a vlk, obrozeneckou Náš tatíček nebožtíček – o píšťaličce, která vyžene cizáky, atp.). Skupina byla osmkrát postižena dočasným zákazem činnosti, mnohá vystoupení se nemohla uskutečnit atp. Politický dosah folku a Spirituál kvintetu se projevil i v listopadových událostech 1989, kdy při průvodu studentů a při demonstracích znělo mnoho folkových písní a přímo z repertoáru skupiny písně Jednou budem dál, Za svou pravdou stát, Oh, Freedom, Nadějí, láskou a vírou, Až se k nám právo vrátí (skupina zpívala při manifestaci na Václavském náměstí z balkonu Melantrichu).
V devadesátých letech byla skupina přes úbytek zájmu o folk zvána na řadu významných akcí: k nejprestižnějším vystoupením patřil koncert na Václavském náměstí v listopadu 1990, kdy na podium přišli prezidenti Václav Havel a George Bush st. a společně se souborem a zástupy zpívali We Shall Overcome, dále vystoupení pro prezidenta Billa Clintona v pražské Redutě (1994), zájezd do Chile (1996), kde se na Havlovo pozvání zúčastnila cesty na Velikonoční ostrov a tam hrála a zpívala s domorodými muzikanty, atp. Složení publika se po více než čtyřiceti letech výrazně nemění, na vystoupení chodí všechny generace včetně dětí s rodiči. Skupina zčásti omezila účinkování na různých přehlídkách a festivalech, zato vystupuje mimo jiné v prestižních prostorách, jakými jsou např. svatovítská katedrála (vánoční koncert – na pozvání a s úvodem biskupa Lobkovice), v bazilice Sv. Jiří, chrámu Sv. Mikuláše, ve Smetanově síni, v Rudolfinu, na Pražském hradě, v gotických chrámech v Levoči, Bardějově, Košicích, ale také ve věznicích, výchovných ústavech, nemocnicích atp.
Sám Tichota jako důležité etapy vývoje skupiny uvádí za prvé etablování původní sestavy a podoby repertoáru a celkové prezentace, za druhé období první spolupráce se Zichem, Hadrabovou, příchod Vančury, první „renesanční“ LP, za třetí muzikantsky nejbohatší období spolupráce s bratry Nedvědy, nejprve se zpěvačkou Lifkovou, později s Tichotovou a Budweiserovou. Následující asi patnáctileté období, ve kterém bylo nahráno osm CD a v němž soubor spolupracoval s Hanou Hegerovou a Žannou Bičevskou, považuje za nejlepší léta souboru vůbec. Soudí, že z nahrávek si mohou význam udržet Písničky z roku raz dva, Hallelu, Šibeničky a jako svědectví doby a postojů živý záznam z Lucerny 1982. Zdroj informací o skupině nabízejí dva díly zpěvníku (nověji 1997/98), kde jsou zachyceny i různé vzpomínky a komentáře a je obsažena podrobná diskografie do 1998, poměrně rozsáhlé jsou textové přílohy k albům Dvacet let a Antologie. Spirituál kvintet nahrál (bez EP desek, samplerů a jednotlivých nahrávek) čtrnáct LP–CD, z toho dva tituly jsou dvojalba; do 1990 byly nahrávky vydávány jako LP, jejich CD verze vyšly dodatečně v Bontonu. Alba získala dvě platinové desky, šest zlatých desek, LP Every Time I Feel The Spirit bylo oceněno Zlatým štítem Pantonu za nejlepší desku roku 1986. Později byl tento titul doplněn o další písně a pod názvem Hallelu vyšel v angličtině jako první CD souboru. Nejprodávanějším titulem je Šlapej dál: do 1997 bylo prodáno přes 127.000 tisíc kusů.
Mimořádné místo Spirituál kvintetu v českém folku, ale šířeji i v celé české hudbě jazzového okruhu, české hudební kultuře resp. kultuře vůbec je dáno nejenom průkopnickými zásluhami a délkou působení, ale především stabilní profesionální úrovní (volba repertoáru, interpretační standard) a morálním kreditem.
Diskografie:
Písně amerického západu (sampler s jinými soubory, Supraphon 1969);
Písničky z roku raz dva (Supraphon 1973);
Spirituály a balady (Supraphon 1978);
Soužení lásky (Supraphon 1981);
Dvacet let Spirituál kvintet (3LP s textovou přílohou: historie souboru, vzpomínky členů, diskografie, Supraphon 1984);
Šlapej dál (v anglické verzi Every Time I Feel The Spirit, Panton 1986);
Šibeničky (Panton 1988);
Za svou pravdou stát (Panton 1990);
Hallelu! Panton 1991);
Rajská zahrada (Panton 1992);
Antologie 1960–95 (2CD Panton 1994);
Hanba nám! (Monitor 1994);
Na káře (Pupava 1997);
Vánoční koncert (záznam společného koncertu s Hradišťanem, Monitor 1998);
Křídla holubic (Pupava 2003).Literatura:
I. Lexika
EJ (heslo Františka Horáčka).
II. Ostatní
Bartík, Pavel: Šest do kvintetu (Mladý svět 8. 2. 1972).
Fragnerová, M.: Písničky z roku raz dva (Gramorevue 1973, č. 1).
Horáček, František: Dobrovolný ústup Spirituál kvintetu (Melodie 11, 1973, č. 2, s. 47).
Petříková, M.: Sám vyjdi písni vstříc (Gramorevue 1974, č. 2).
Burian, Jan: Něco si najdem (Melodie 17, 1979, č. 9, s. 261).
Dulíková, Radka: Kvintet je někdy i šest nebo sedm (Gramorevue 1979, č. 5).
Dlouhá, Nina: Spirituál kvintet v luzích vlasteneckých (Gramorevue 1981, č. 12).
Horáček, František: Dvacet let Spirituál kvintetu – Zpívání infekční povahy (Melodie 20, 1982, č. 12, s. 373).
Žantovský, Petr: Šlapej dál! (Melodie 24, 1986, č. 10, s. 26).
Poledňák, Ivan: Posezení s Jiřím Tichotou (Hudební rozhledy 56, 2003, č. 1, s. 22–24).
Ivan Poledňák
Datum poslední změny: 1.4.2003