Holečková, Jelena (provd. Heidenreichová, později Dolanská), pěvkyně-sopranistka, pedagožka a překladatelka, narozena 20. 12. 1899, Smíchov (Praha), zemřela 6. 8. 1980, Praha.
Jelena Holečková byla dcerou spisovatele Josefa Holečka. Před druhou světovou válkou se provdala za slavistu a literárního historika Julia Heidenreicha-Dolanského. V listopadu 1945 změnila úředně své příjmení na „Dolanská“ v návaznosti na změnu jména svého manžela.
Mezi lety 1918–25 studovala na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Studium zakončila disertační prací o životě a díle spisovatelky Sofie Podlipské (PhDr).
Ve zpěvu se vzdělávala zprvu na Dvořákeu (mj. u Antonína Heřmana, mezi lety 1918–21) a poté mezi lety 1926–31 na pražské konzervatoři u Doubravky Branbergerové (jíž byla v sezóně 1930/31 asistentkou) a u Jaroslavy Pěničkové-Rochové. V Praze se pak uplatňovala v lidových kursech, od roku 1930 vyučovala zpěvu soukromě, od roku 1931 pak v Husově škole Masarykova lidovýchovného ústavu v Praze. Ve válečných letech vyučovala v Hudební a pěvecké škole Unie českých hudebníků, po osvobození na Hudební škole v Praze a do roku 1951 na Vyšší hudebně pedagogické škole. Poté působila do roku 1961 jako externí učitelka na AMU současně při zaměstnání na hudební škole v pražských Vinohradech.
Jelena Holečková debutovala 17. 1. 1924 v Bratislavě v roli Carmen, později ztvárnila např. Rosinu (Lazebník sevillský) nebo Filinu (Mignon). Zpívala také na novinkových večerech v Mánesu, Přítomnosti, Umělecké besedě (Bořkovec, Hybler, Krejčí, Jaroslav Ježek) se záměrem šířit slovanskou píseň (např. Slavka Osterce, Miloje Milojeviće). V sezóně 192728 podnikla turné po Německu, kde koncertovala v Drážďanech, Mnichově a Augsburgu. Účastnila se též několika zájezdů do Jugoslávie. Aktivní pěveckou kariéru ukončila v roce 1945, poté vedla hlasovou mimo jjiné výchovu i v souborech Stalingrad a S. K. Neumann. Se souborem Rozmarina získala v soutěži města Prahy první cenu za pásma skladeb Slovanská mapa a Ruští bohatýři.
Holečková za svůj život přeložila 25 dramatických děl a na 100 písní. Její překlady oper Car Saltan a Ivan Susanin byly odměněny třetí cenou v soutěži Československého divadelního a literárního jednatelství v Praze roku 1952. Napsala množství statí pro hudební časopisy, publikovala referáty v týdeníku Lada a v měsíčníku Centralnaja Jevropa (1926–39).
Dílo literární
Sofie Podlipská ve svých vzpomínkách, dopisech a denících (Praha 1940);
Novákovy písně z mládí (Praha 1949);
Bel canto (překlad a redakce, Ostrava 1952);
Jak se překládají opery (Klíč 4, 1934);
Opera v Praze v letech 1874–1900 (Československá vlastivěda 8, 1935);
O přednesu lidových písní (Hudební věstník 37, 1944);
O hereckém umění v opeře (Tempo 20, 1947/48);
Novákovy písně na českém jevišti (in: Puškin u nás, Praha 1949);
Dvořákův odkaz lidové tvořivosti (Lidová tvořivost 2, 1951);
K otázce zpěvní deklamace (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 7, s. 26);
O deklamaci zpívaného slova (in: Živá hudba 7, 1980).
Pedagogické práce
Kapitoly z pěvecké pedagogiky (Praha 1957);
Hlasová výchova pro posluchače dirigování a operní režie (Praha 1964);
500 denních pěveckých cvičení (Praha 1973).
Překlady libret
Halka;
Car Saltan;
Evžen Oněgin;
Kitěž;
Pskovanka;
Kaščej nesmrtelný;
Chovanština;
Ivan Susanin;
Mavra;
Svatba.
I. Lexika
PHSN.
ČSHS.
Tomeš, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. Století, 1. díl, A–J (Praha 1999).
II. Ostatní
Hoza, Štefan: Opera na Slovensku, (Martin 1953, 2. sv. 1954).
www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/cs/pruvodce-po-fondech-la-seznamy.php?id=268&sk=d
www.mkl.cz/clavius/l.dll?hal~1000013890
Jan Buďa