Hrabě, Josef, kontrabasista, hudební pedagog a skladatel, narozen 14. 3. 1816, Praha-Bubeneč (dříve Přední Ovenec), zemřel 20. 3. 1870, Praha.
Studoval na pražské konzervatoři u Václava Hause (1831–37). Jako kontrabasový virtuos hojně koncertoval doma i v zahraničí. Po absolutoriu se stal členem orchestru Stavovského divadla, současně byl pedagogicky činný na Kinderfreundově učilišti v Praze. V roce 1845 se stal profesorem pražské konzervatoře, kde byl vyjma svého učitele Václava Hause vůbec prvním pedagogem, který se zde věnoval učení hry na kontrabas. Spolu s ním je považován za zakladatele pražské kontrabasové školy a také za reformátora kontrabasové hry – již v roce 1845 odstranil tehdejší zvyk hrát v ochranných rukavičkách. Svou činností přispěl k pozvednutí kontrabasu na úroveň koncertního nástroje a značně zdokonalil techniku hry. Napsal pedagogické příručky Navedení k hraní na bassu (vyšlo roku 1865 v Praze u Emanuela Wetzlera) a Škola na kontrabas (česky i německy, vyšlo posmrtně v Hoffmannově nakladatelství v Praze). Sám složil 86 etud pro kontrabas a na dvě stovky kontrabasových cvičení. Skládal také koncerty a variace na české národní písně. Nejvýznamnější je však jeho přínos pedagogický – vychoval řadu proslulých kontrabasistů. Mezi jeho žáky patří například Johann Joseph Abert (dvorní kapelník ve Stuttgartu), František Simandl (přední člen operního orchestru v Bayreuthu a profesor vídeňské konzervatoře, který dále šířil Hrabětovu kontrabasovou školu) či Josef Sládek (nástupce svého učitele na konzervatoři).
I. Lexika
PHSN.
ČSHS.
II. Ostatní
Hudební revue (3, 1910, s. 214).
Branberger, Jan: Konservatoř hudby v Praze (Praha 1911).
Hudební listy (1, 1870, s. 38).
Klára Kolofíková