Kratochvíl, Jiří, klarinetista, muzikolog, skladatel, narozen 17. 8. 1924, Praha, zemřel 9. 5. 2014, Praha.
Hru na klarinet začal studovat soukromě u Artura Holase (1942–44). Po maturitě na reálném gymnáziu Praha-Smíchov (1943) vystudoval konzervatoř v Praze u Milana Kostohryze (1945–49) a HAMU u Vladimíra Říhy (1949–53). Hudební vědu studoval na Univerzitě Karlově (1945–49), v letech 1970–75 vykonal externí aspiranturu na ČSAV u Emila Hradeckého. Skladbu studoval soukromě u Vladimíra Polívky (1942–49).
V letech 1949–53 byl klarinetistou a později i uměleckým tajemníkem Československého státního souboru písní a tanců, vojenskou základní prezenční službu vykonal jako člen Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, kde zůstal posléze jako civilní zaměstnanec (1953–59). V letech 1958–63 byl tajemníkem Sekce koncertních umělců Svazu československých skladatelů.
V roce 1962 nastoupil jako pedagog na Konzervatoř pro zrakově postiženou mládež (dnes Konzervatoř Jana Deyla), kde setrval do roku 1995. Jeho žáky jsou Jan Budín, Vladimír Zíka, Petr Čech a Ján Segeč. Se svými žáky připravil řadu koncertů ve vlastní dramaturgii a s vlastním průvodním slovem, účinkoval při nich na basklarinet. Od roku 1951 přednáší externě dějiny a literaturu dechových nástrojů na Hudební fakultě AMU.
Jako koncertní umělec hraje Kratochvíl na klarinet, basetový roh, basklarinet a čtvrttónový klarinet. Věnuje se především české soudobé hudbě a neznámým dílům klasicismu, první celovečerní recitál uspořádal v roce 1948. V roce 1965 založil společně s Milanem Kostohryzem a Jindřichem Mizerou trio basetových rohů jako první stálý soubor tohoto obsazení, vystupovali samostatně i ve spolupráci s komorními soubory. Soubor existoval do roku 1992.
Muzikologicky se věnuje dějinám a literatuře dechových nástrojů e teorii a estetice interpretace. Je dlouholetým editorem hudby českých autorů 18. a počátku 19. století, zvláště pro dechové nástroje (Josef Beer, Jan Kalous, Jan Evangelista Antonín Koželuh, František Václav Kramář, Václav Tuček, Jan Zach, Jan Křtitel Neruda, Jiří Družecký, Jan Jakub Ryba). Jím revidované skladby vycházejí v našich hudebních vydavatelstvích (Supraphon, Panton) nebo jsou uloženy v archívu Českého hudebního fondu. Za ediční spolupráci obdržel v roce 1969 cenu Supraphonu.
Skladatelsky se věnuje především hudbě pro dechové nástroje, jeho Koncert pro klarinet zazněl v roce 1970 ve Smetanově síni Rudolfina, Suita pro čtvrttónový klarinet zazněla také na mezinárodním klarinetovém kongresu v Londýně (1984). Jeho Symfoniettazískala cenu ve skladatelské soutěži Československého rozhlasu (1947). Je autorem učebnic hry na klarinet a kadencí ke klarinetovým koncertům (Koželuh, Rosetti, Stamic, Tuček). V roce 1989 byl jmenován Zasloužilým pracovníkem kultury, roku 1996 získal cenu Senior Prix Nadace Život umělce.
I. Dílo hudební
Učebnice
Škola hry na klarinet (Supraphon 1961);
66 etud pro klarinet (Supraphon 1977);
Album snadných přednesových skladeb (1964, 1973).
Ostatní
Symfonietta pro 11 dechových nástrojů a 2 kontrabasy (1944–47);
Malé serenády pro hoboj, klarinet a fagot (1955);
Suita d moll pro klarinet sólo (1957–58);
Malá smuteční hudba pro 3 basetoví rohy (1960, revize 1972);
1. koncert pro klarinet (1960–62, revize 1970, ČHF);
Malá suita pro klarinet a klavír (Supraphon 1961);
Suita pro 3 klarinety (Supraphon 1963);
Sonáta pro klarinet a klavír (1969–70, revize 1986);
Suita pro čtvrttónový klarinet a půltónový klavír (1974);
Sonáta pro 2 klarinety (1979);
2. suita pro klarinet a klavír (1980–81);
Preludia pro housle sólo (1981–85);
Chorální fantazie na motivy husitských písní pro 2 klarinety a fagot nebo basklarinet (1982).
II. Dílo literární
Knihy
Dějiny a literatura dechových nástrojů (Praha, SPN 1961);
Praktická metodika hry na klarinet (Praha, HAMU 1996);
Vojtěch Nudera, monografická studie k dějinám českého hudebního klasicismu (1974, ÚHV ČSAV, nepublikováno).
Ostatní
Otázka původního znění Mozartova Koncertu pro klarinet a Kvintetu pro klarinet a smyčce (Hudební věda 1967, č. 1, s. 44–70);
Interpretace dechových koncertů W. A. Mozarta na Mezinárodní soutěži Pražského jara v roce 1968 (Hudební věda 1969, č. 4, s. 484–494);
Koncertantní klarinet v českém klasicismu (Živá hudba IV, 1969);
K problematice dějin a literatury nástrojů (Živá hudba V, 1973);
Ravelovo Bolero (Živá hudba VI, 1976);
Dechové nástroje v klavírních koncertech W. A. Mozarta (Živá hudba VII, 1980);
Koncertantní dechové nástroje ve vokálních skladbách J. J. Ryby (Živá hudba VIII, 1983);
Úpravy a retuše v praxi (Živá hudba IX, 1986);
Mozartovské otazníky (Živá hudba X, 1989).
ČSHS.
Kozák, Jan: Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory (Praha 1964).
Gardavský, Čeněk: Skladatelé dneška (Praha 1961).
Who is Who in Music (IBC Cambridge 1975, 1978, 1997).
Weston, Pamela: Clarinet Virtuosi of Today (Egon Publishers 1989).
International Music Museum (Londýn 1990).
Grass, Thomas – Demus, Dietrich: Das Bassetthorn, Seine Entwicklung und seine Musik (Norderstedt 2002).
Jana Spáčilová