Šesták, Zdeněk, skladatel a hudební historik, narozen 10. 12. 1925, Cítoliby (u Loun).
Narodil se v hudbymilovné rodině; maminka Marie (roz. Hartmanová), učitelka, zpívala v chrámovém sboru, otec Jan, úředník státních drah, hrál na violoncello v orchestru Železničářské filharmonie v Praze. Zdeněk po maturitě na reálném gymnáziu v Lounech (1944) studoval v letech 1945 –1950 kompozici na pražské konzervatoři u Emila Hlobila a Miroslava Krejčího a souběžně též hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy u Josefa Huttera a Jana Němečka (v té době rovněž navštěvoval přednášky Jana Patočky o antické filosofii). Studium hudební vědy mu však nebylo umožněno řádně dokončit, a tak po absolvování konzervatoře musel Zdeněk Šesták nastoupit na základní vojenskou službu jako střelec těžkého kulometu v Terezíně. V terezínské posádce byla vojenská hudba, do které byl po čase převelen a pak až do konce vojny působil jako flétnista u Vojenské divizní hudby ve Slaném; po skončení prezenční vojenské služby v letech 1952–54 pracoval jako lektor a osvětový pracovník v Ústředním domě lidové tvořivosti v Praze a pak až do roku 1957 v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a Ústředním domě armády. Od té doby byl ve svobodném povolání jako skladatel a badatel v hudebněhistoriografické oblasti české hudby 18. století (přitom v letech 1968–69 byl ústředním dramaturgem symfonické, komorní a vokální hudby v Československém rozhlasu). Svoje univerzitní studia dokončil 42 let po absolutoriu rigorózní zkouškou, spojenou s veřejnou obhajobou v roce 1991 (PhDr.). V akademickém roce 1991–92 přednášel hudební regionalistiku v Ústavu hudební vědy Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.
Jako univerzitně vyškolený hudební historik se celoživotně věnoval studiu hudby autorů jím objevené na pachtovském panství tzv. citolibské skladatelské školy (zejména Václavu Janu Jáchymu a Karlu Blažeji Kopřivových, Janu Adamu Gallinovi, Janu Nepomuku Ventovi a Jakubu Lokajovi), o nichž napsal zasvěcené studie, monografii Musica antiqua Citolibensis. Nouze již odešla, velká radost jest k nám přišla… (Citoliby a Louny 2009) a připravil k vydání dvě gramofonová alba (Supraphon 1968 a 1985) a později čtyři kompaktní disky.
Zdeněk Šesták je členem Společnosti českých skladatelů, Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, Umělecké besedy a sdružení Pondělníci. V roce 2006 mu bylo Nadací Dagmar a Václava Havlových Vize 97 uděleno uznání za přínos filosofii vzdělání. V roce 2008 obdržel cenu Ministerstva kultury České republiky za celoživotní přínos české kultuře v oblasti hudby a v roce 2013 Zlatou cenu Ochranného svazu autorského za celoživotní dílo. Skladatele Šestáka je možné charakterizovat jako syntetika poučeného z české a světové tvorby 20. století (jeho symfonismus je blízký honeggerovskému typu), Šestákova hudba má spíše neoklasické zabarvení, je však více harmonicky nekompromisně laděná, často tíhnoucí i k reflexi se závěrečným projasněním a katarzí.
Komorní
Sonatina pro klavír (1948).
Sonatina pro housle a klavír (1948).
Sonáta pro violu a klavír (1949).
Smyčcový kvartet č. 2 (1953).
Svita pro flétnu a klavír (1958).
Koncertino pro dechové kvineto (1964).
Divertimento concertante pro pět dechových nástrojů (1966).
Pět virtuosních invencí pro sólový fagot (1966).
Sonáta pro dva klarinety (1967).
Tři metamorfózy pro flétnu (1968).
Musica tripartita pro klarinet (1968).
Concentino in F pro lesní roh a klavír (1972).
Smyčcový kvartet č. 3 Akroasis (1974).
Smyčcový kvartet č. 4 Známý hlas (1975).
Smyčcový kvartet č. 5 Labyrint duše (1976).
Smyčcový kvintet Concentus musicus (1976).
Partita profana pro dva hoboje, anglický roh a dva fagoty (1976).
Euterpé pro hoboj a klavír (1977).
Sonata da camera pro dechové okteto (1978).
Gratulační kasace pro dechy (1978).
Sextet (1981).
Serenáda pro tři klarinety (1986).
Evocationes paschales – svita pro trubku a varhany (1993).
Smyčcový kvartet č. 6 Máchovské variace (1993).
Dies laetitiae – sonáta pro trubku a varhany (1994).
Smyčcový kvartet č. 7 Soliloquia (1994).
Smyčcový kvartet č. 8 Hledání světla (1996).
Partita capriciosa pro dva hoboje, dva anglické rohy, dva lesní rohy, dva fagoty Hommage à J. Vent (1997).
Nonet pro dva hoboje, dva anglické rohy, dva lesní rohy, dva fagoty a kontrabas Hommage à J. Triebensee (1997).
Symposium musicum – suita pro flétnu, klarinet, anglický roh, dva fagoty, dvě trubky, eufonium a basový trombon (1997).
Herakleitos – Movimenti musicali pro flétmu, klarinet, sopránový saxofon, dvě trubky, lesní roh a basový trombon – 1998).
Smyčcový kvartet č. 9 Sisyfos (1999).
Trois pieces pro klarinet a klavír (1999).
Musica bizzara pro fagot a klavír (1999).
Smyčcový kvintet č. 2 (Conscientia temporis – 2000).
Sextet pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella Chvála života (2001).
Orchestrální
Padlým bojovníkům – předehra (1950).
Rapsodická fantazie pro violoncello a orchestr (1960).
Symfonická fantazie (1966).
Symfonie č. 2 (1970).
Symfonie č. 3 (1971).
Symfonie č. 4 pro smyčcový orchestr (1973).
Koncert pro smyčcový orchestr (1973).
Sonata sinfonica pro dechové nástroje, zvon a tympány (1976).
Symfonie č. 5 Chronos (1977).
Symfonie č. 6 Věčný nepokoj srdce (1979).
Zpřítomnění okamžiku – symfonické variace (1980).
Koncert pro housle, orchestr dechových nástrojů, harfu, celestu, gong a tympány Sursum corda (1981).
Koncert pro violu a orchestr Sokratovské meditace (1982).
Paměť – symfonická variační freska (1983).
Koncert pro housle a orchestr č. 2 Jan houslista (1985).
Euripides – dramatická variační freska (2001).
Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 Světlo naděje (2002).
Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 Cesta poznání (2005).
Vokální (písně, sbory, kantáty, mše)
Missa brevis Citolibensis pro smíšený sbor a cappella (1949).
Co to zvoní, co to cinká – dětské sbory s klavírem na texty Jana Čarka (1959).
Země dvojjediná – malá kantáta (1961).
Hommage a Apoillinaire – cyklus 12 smíšených sborů a capella (1972).
Portrét Konstantina Biebla – poéma pro smíšený sbor a capella na vlastní básníkův text (1974).
Manon Lescaut. Čtyři dramatické fragmenty – komorní kantáta podle text Vítězslava Nezvala (1975).
In Deo speravit cor meum – duchovní kantáta (1976).
Puškinské vigilie cyklus sborů a capella (1978).
Zvěstování jara – kantáta na slovanskou lidovou poezii (1979).
Vítej, slunko líbezné – kantáta pro dívčí/dětský sbor a klavír na českou lidovou poezii (1980).
Vychádzalo súnečko – kantáta pro dívčí/dětský sbor a klavír na moravskou lidovou poezii (1980).
Cantate Domino canticum novum – duchovní kantáta (1981).
Kdež ta ruože prokvitá – kantáta na českou středověkou poezii pro dívčí sbor a klavír (1982).
Laudate Dominum omnes gentes – duchovní kantáta (1983).
Blahoslavenství hudby – písňový cyklus pro bas a klavír na text Vladimíra Šefla (1983).
Fatum – vokálně symfonický fragment podle Sofokla pro sóla, sbor, orchestr a varhany (1983).
Hořké smutky Françoise Villona pro tenor a klavír (1983).
Česká hudba – cyklus písní na verše Vladimíra Šefla pro bas a klavír (1984).
Dalekáť cesta má. Cyklus písní na verše K. H. Máchy pro baryton a klavír (1984).
V nově zem se zase směje – kantáta na texty A. J. Puchmajera pro dívčí sbor a klavír (1984).
Neutíkej mi, chvíle blouznivá pro tenor a klavír na verše Josefa Hory (1984).
Hlas milého svého slyším na biblický text Písně písní pro mezzosoprán a klavír (1985).
Naléhavý souzvuk tvarů na verše Michelangela Buonarrotiho pro bas a klavír (1989).
Excita, Domine corda nostra – duchovní kantáta (1989).
Oratorium "Královna Dagmar" na libreto Dagmar Ledečové (1989).
Hledání moudrosti (na biblický text Knihy Kazatel) pro baryton a klavír (1990).
Moudrost lásky – komorní kantáta na texty Josefa Jelena pro soprán, bas a klavír (1991).
Laetentur coeli et exultet terra – duchovní kantáta (1992).
Canticum poeticum de Adalberto sancto – duchovní kantáta pro sóla, sbor a varhany (1996).
Instruktivní skladby
Studentská knížka pro klavír na čtyři ruce (1964).
Concertino in C pro lesní roh a klavír (1967).
I. Lexika
ČSHS.
MEH.
ČSS.
New Grove1.
New Grove2.
Vojtěšková, Jana (ed.): Kdo je kdo v současné české muzikologii (Praha 2006, s. 147–8).
HSPK.
II. Ostatní
Mlejnek, Karel: Hudební svět Zdeňka Šestáka (Hudební rozhledy 28, 1975, č. 12, s. 559–61).
Havlík, Jaromír: Česká symfonie 1945–80 (Praha 1989).
Smolka, Jaroslav: Stínová česká hudba 1968–1989 (Hudební věda 27, 1991, č. 2, s. 153–187).
Kolář, Jiří: Co nového ve skladatelských dílnách. Zdeněk Šesták (Cantus – časopis pro sborové umění 24, 1995, č. 1, s. 43–48).
Bezdíček, Viktor: Čas a spiritualita v díle Zdeňka Šestáka (Hudební rozhledy 54, 2001, č. 7, s. 45–47).
Bezdíček, Viktor: Zdeněk Šesták – zrození symfonika (disertační práce na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 2003).
Bezdíček, Viktor: Cesta ke svébytnosti. Sborová tvorba Zdeňka Šestáka (Hudební výchova 13, 2005, č. 4, s. 58–60).
Kašpar, Oldřich, Zdeněk Šesták: Musica antiqua Citolibensis (Hudební rozhledy 64, 2011, č. 2, s. 56).
Bezdíček, Viktor: Zdeněk Šesták – Jubilejní ohlédnutí (Muzikologické fórum, roč. 4, 2015, č. 1–2, s. 163–7).
Veselý, Jiří: Zdeněk Šesták a skladatelské začátky (in: Cítolíbský zpravodaj, speciání číslo – Zdeněk Šesták, 9. 12. 2016).
Karel Steinmetz