Fiala, Jiří Julius
Charakteristika: Skladatel a dirigent
Datum narození/zahájení aktivity: 14.9.1892
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 3.8.1974
Fiala, Jiří Julius, skladatel a dirigent, narozen 14. 9. 1892, Praha-Smíchov, zemřel 3. 8. 1974, Praha.
Učil se nejprve klavírní hře u Antonína Čejky, poté byl přijat na pražskou konzervatoř, kde studoval hru na varhany, dirigování a kompozici u Ondřeje Horníka, Josefa Kličky, Karla Steckera a Františka Spilky (1910–13). Ve studiu skladby pokračoval v mistrovském kurzu u Vítězslava Nováka (1913–15). Následně působil jako kapelník v nuselském biografu Světovid (1915), člen orchestru a 2. kapelník divadla Aréna na Smíchově (1916–22), kapelník Tylova divadla v Nuslích (1924–25), šéf opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (1925–26), kapelník u divadelní společnosti Adolfa Marka v Poděbradech (1926–28), krátce působil na středním Slovensku (1928–29) a u zpěvohry Vinohradského divadla (1929–32). Mezi léty 1940–44 byl zaměstnán jako hudební poradce, dirigent a dramaturg v divadle Uranie v Praze-Holešovicích. Nadále spolupracoval s filmem a s rozhlasem, mnoho let byl funkcionářem Svazu českých skladatelů a Ochranného svazu autorského.
V době své spolupráce s divadly vytvořil Jiří Julius Fiala řadu operet. Od roku 1932 se věnoval zejména kompozici filmové hudby a dirigentské činnosti u filmu, spolupracoval se skladatelem Járou Benešem a se svým bratrancem Emanem Fialou. Je autorem hudby k třiceti pěti celovečerním filmům, k řadě filmů krátkých i reklamních, autorem hudby scénické a dalších. Ve své tvorbě navázal na tradiční proud české operetní a populární hudby představovaný například Oskarem Nedbalem, Karlem Moorem nebo Karlem Weisem.
Je též autorem děl z oblasti artificiální hudby, z nichž si zaslouží pozornost Serenáda pro dechový kvintet (1919), Sonáta pro klavír, Smyčcový kvartet, symfonická skica Válka a mír (1917, později přepracována pod názvem Soumrak a úsvit), Veseloherní ouvertura pro orchestr (1919), Suita z českých tanců pro orchestr (1919), cyklus symfonických básní Legenda o staré Praze, tři mše, kantáta U nás, smíšený sbor Já jsem horník a kdo je víc?, dva melodramy na básně Petra Bezruče Kantor Halfar a Bernard Žár, opera Lásky div podle Julia Zeyra, balety Vládce žlutého jedu a Golem, oba na libreto Joe Jenčíka (1924) a jiné.
Dílo:
Dílo hudební (výběr)
Operety
Hoši z první legie (1919);
Vlastencové z boudy (1921);
Teče voda, teče (1925);
Rychlíkem k oltáři (1935);
Dítě tržnice (1945);
Muzikantská Liduška (1947, na základě filmové hudby);
Baruška (1951, na základě filmové hudby);
Praha je krásná (1958);
Počestné paní pardubické (1960, na základě filmové hudby);
Fantom operety (1961);
Lumpacivagabundus (1964).
Scénická hudba
Arnošt Dvořák: Husité (1926, Jihočeské divadlo České Budějovice);
Gabriela Preissová: Gazdina Roba (1943, divadlo Uranie v Praze);
Johann Nepomuk Nestroy – Aleš Podhorský: Talisman (1944, Vinohradské divadlo v Praze).
Filmová hudba
Maryša (1935, s Josefem Dobešem);
Trhani (1936);
Tvoje srdce incognito (1936);
Láska a lidé (1937);
Boží mlýny (1938);
Cestou křížovou (1938);
Andula vyhrává (1938);
Soud boží (1938);
Hvězda z poslední štace (1939);
Svátek věřitelů (1939);
Muzikantská Liduška (1940);
Babička (1940);
Jan Cimbura (1941);
Pantáta Bezoušek (1941);
Městečko na dlani (1942);
Počestné paní pardubické (1944).Literatura:
I. Lexika
Matějček, Jan: Tschechische Komponisten von heute (Praha 1957).
Gardavský, Čeněk: Skladatelé dneška (Praha 1961).
ČSHS.
MEH.
ČSS.
EJ.
II. Ostatní
Brousil, A. M.: Česká hudba v českém filmu (Praha 1940).
Pacák, Luděk: Opereta (Praha 1946).
Brousil, A. M.: Hudba v našem filmu (Praha 1948).
Smolka, Jaroslav: Česká hudba našeho století (Praha 1961).
Nová československá operetní tvorba. Soupis domácí operetní tvorby z let 1945–1960 (Praha 1962).
Dilia 1984 – Katalog hudebnědramatických děl (Praha 1984).
Ondřej Pivoda
Datum poslední změny: 23.3.2006