Krása, Hans (Johann), skladatel, narozen 30. 11. 1899, Praha, zemřel 18.(?) 10. 1944, Osvětim.
A. Biografie
B. Dílo
C. Pramenné bádání a oživení díla
A. Biografie
Hans Krása se narodil jako třetí z pěti dětí v asimilované židovské rodině pražského advokáta Karla Krásy. Od sedmi let se učil hrát na klavír u Theresy Wallersteinové a již v raném věku se pokoušel komponovat. Orchestrální skladbičku, kterou napsal jako jedenáctiletý, mu provedl lázeňský orchestr v Salcburku při tamním pobytu rodiny a smyčcový kvartet čtrnáctiletého Krásy uvedli členové lázeňského orchestru ve Svatém Mořici ve Švýcarsku. Vystudoval Státní německé reálné gymnázium v Praze (maturita pravděpodobně 1918, doklad se nedochoval). Údajné studium konzervatoře není doloženo, podle sdělení Krásovy sestry byl jeho soukromým učitelem Gerhard Keussler. Doloženo není ani Krásovo studium u Alexandra Zemlinského, o němž rovněž hovoří pouze zprostředkované informace.
Jako skladatel debutoval Hans Krása 20. 5. 1921 v rámci cyklu Filharmonických koncertů Nového německého divadla, kdy byly pod taktovkou Alexandra Zemlinského uvedeny jeho Orchestergrotesken op. 1 na texty Christiana Morgensterna. V sezóně 1922/23 pobýval Krása v Paříži, kde studoval u Alberta Roussela a kde také byly provedeny jeho nové skladby (viz soupis tvorby). Dobré existenční zázemí rodiny umožňovalo Krásovi věnovat se pouze tvorbě. Jeho skladby byly uváděny v českých i německých hudebních spolcích a na festivalech Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu.
Za vrchol Krásovy tvorby v období před deportací do koncentračního tábora lze považovat celovečerní operu Verlobung im Traum (Zásnuby ve snu) podle povídky Fjodora Dostojevského, která byla uvedena 18. 5. 1933 v Novém německém divadle v Praze pod taktovkou Georga Szélla, režii měl Renato Mordo. Téhož roku za ni Krása obdržel Československou státní cenu. V té době začala také jeho spolupráce s Adolfem Hoffmeisterem, k jehož hře Mládí ve hře zkomponoval Krása scénickou hudbu. Hru uvedlo 19. 2. 1935 divadlo „D 35“ Emila Františka Buriana a v překladu Friedricha Torberga a 5. 12. téhož roku Malá scéna (Kleine Bühne) Nového německého divadla. Hra o generačním a sociálním problému doby manifestovala levicový postoj hudební avantgardy poloviny třicátých let a Krásova „Píseň Anny“ z této hry se stala krátkodobým dobovým hitem. S Adolfem Hoffmeisterem spolupracoval Krása také na dětské opeře Brundibár, která byla vytvořena pro soutěž vypsanou roku 1938 Ministerstvem školství a národní osvěty. K vyhodnocení soutěže však již vzhledem k politické situaci nedošlo.
10. 8. 1942 byl Krása deportován do koncentračního tábora Terezín. Jeho Brundibár byl, již bez přítomnosti autora, uveden jako utajené polosoukromé představení s chovanci židovského sirotčince v Belgické ulici v Praze v nastudování Rudolfa Freudenfelda na přelomu roku 1942/43 ve sportovním areálu Hagibor. Hans Krása vytvořil v Terezíně na základě klavírního výtahu novou partituru opery, a tam ji Rudolf Freudenfeld (rovněž mezitím internovaný) uvedl se souborem sestaveným z vězněných dětí 23. 9. 1943 v Magdeburských kasárnách (podle dostupných údajů se celkem Brundibár v Terezíně dočkal 55 představení). Hans Krása vytvořil v Terezíně několik skladeb určených pro spoluvězněné umělce a tamní hudební produkce. 16. 10. 1944 byl transportován do Osvětimi, kde pravděpodobně 18. 10. zahynul v plynové komoře.
B. Dílo
Krásův skladatelský odkaz není rozsáhlý. Podle dobových svědectví nepovažoval komponování za prostředek k obživě ani za povolání, tvořil pouze v okamžicích vlastního tvůrčího zájmu. Kompozičně čerpal z rozličných podnětů, které se uplatňovaly v meziválečném období tu paralelně, jindy ve střetech. V jeho díle lze rozeznat vlivy české národní hudební tradice, vlivy postimpresionistické i novoklasické, znaky populární a zábavné hudby dvacátých let 20. století se sklonem k ironii a grotesce. V některých případech byla nesourodost Krásova osobního stylu považována za kompoziční nevyzrálost a nedostatek vlastní invence až plagiátorství (např. recenze Mirka Očadlíka na premiéry opery Zásnuby ve snu, Klíč 3, 1932–33, s. 231–234).
Krása neinklinoval k experimentálním hudebním technikám, výrazným principem jeho hudby je rytmická a melodická složka, přehledná forma, harmonická složka je uvolněná, nikdy však atonální. Výběr hudebních prostředků dokázal přizpůsobit jak zvolené látce, tak konkrétnímu účelu a publiku, jemuž bylo dílo určeno, jak o tom svědčí na jedné straně např. interpretačně náročné a moderně znějící komorní skladby pro smyčcové nástroje a na druhé straně prostý jazyk scénické hudby k Mládí ve hře či opera Brundibár.
C. Pramenné bádání a oživení díla
Bádání o díle Hanse Krásy započalo koncem šedesátých let, v období normalizace 70. let bylo u nás pozastaveno, od konce osmdesátých let znovu zaktivováno v souvislosti s historickým vyrovnáváním s obdobím nacismu a holocaustu ve vzájemné spolupráci českých a zahraničních badatelů. Krásovy skladby nalezly své nové interprety a vydavatele (Schott Mainz, Tempo Praha / Bote&Bock Berlín), byly pravidelně zařazovány na festivaly věnované umělcům pronásledovaným nacismem a postupně se staly trvalou součástí koncertního a divadelního repertoáru. Roku 1994 byla v Hamburku založena Initiative Hans Krása, roku ji v 1995 Terezíně následoval Nadační fond Hanse Krásy. Úkolem obou organizací bylo podpořit oživování, uvádění a vydávání uměleckých děl spojených s osobnostmi, které prošly vězněním v Terezíně. Nadační fond Hanse Krásy pro neshody s vedením města roku 2006 svou činnost ukončil. Roku 2003 byla vydána první úplná monografie Blanky Červinkové, která se studiem osobnosti a díla Hanse Krásy zabývala jako jedna z prvních již během vysokoškolských studií.
Orchestrální skladba, 1910, provedeno v Salcburku 1910, nedochováno;
Smyčcový kvartet, 1913, provedeno 1913 St. Moritz, Švýcarsko, nedochováno;
Orchestergrotesken mit begleitender Singstimme, op. 1 na texty Christiana Morgensterna ze sbírky Galgenlieder (Šibeniční písně), 1920, první provedení 4. 5. 1921 Praha, orchestr Nového německého divadla, Max Klein – zpěv, Alexander Zemlinsky – dirigent;
Quartetto pour deux Violons, Alto et Violoncello, 1921, první provedení 12. 5. 1923, koncert Revue Musicale Paříž;
Symphonie fúr kleines Orchester, 3. věta se zpěvním hlasem na báseň Arthura Rimbauda v překladu Maxe Broda Die Läusesucherinnen (Hledačky vší), 1922, první provedení 24. 4. 1923 Théâtre des Champs-Elysées Paříž, Walther Straram – dirigent (jen 1. a 2. věta); celá skladba 16. 12. 1991, Rias Jugendorchester Berlin, Simone Alex – alt, Israel Yinon – dirigent;
Fünf Lieder pro zpěv a klavír op. 4 na texty Rainera Marii Rilkeho, litevskou lidovou poezii, Gaia Valeria Catulla a Christiana Morgensterna, 1925, první provedení 11. 5. 1926 Praha, Tilly de Garmo – zpěv, Franz Langer – klavír;
Drei Lieder s doprovodem klavíru, smyčcového kvarteta, 2 fléten, 2 klarinetů a trubky, 1926, ztraceno;
Verlobung im Traum, opera o dvou dějstvích podle novely Fjodora Dostojevského Strýčkův sen, libreto Rudolf Fichs a Rudolf Thomas, 1928–30, první provedení 18. 5. 1933 Nové německé divadlo Praha, režie Renato Mordo, dirigent Georg Széll; novodobá premiéra 27. 3. 1994 Státní opera Praha, režie Karel Drgáč, dirigent Israel Yinon;
Die Erde ist des Herrn na text ze žaltáře pro sóla, sbor a orchestr, 1931, první provedení 10. 3. 1932 Nové německé divadlo Praha, Deutscher Männergesangverein a Singverein, dirigent Heinrich Svoboda;
Mládí ve hře, scénická hudba ke hře Adolfa Hoffmeistera, 1935, první provedení 19. 2. 1935 divadlo „D 35“ Praha, režie Emil František Burian, německy v překladu Friedricha Torberga jako Anna sagt nein! 5. 12. 1935 Kleine Bühne Nového německého divadla;
Komorní hudba pro cembalo a 7 nástrojů, 1935–36, první provedení 25. 3. 1936 spolek Mánes Praha, členové orchestru FOK, Frank Pollak – cembalo;
Téma s variacemi pro smyčcový kvartet, 1935–36, první provedení pravděpodobně 1943/44 Terezín;
Brundibár, dětská opera o dvou dějstvích na libreto Adolfa Hoffmeistera, 1938–39, první provedení (neveřejné) přelom roku 1942/43 židovský sirotčinec Praha, dirigent Rudolf Freudenfeld; nová instrumentace Terezín 1943, první provedení 23. 9. 1943 Terezín, dirigent Rudolf Freudenfeld a Rafael Schächter; novodobé provedení úplné pražské verze 25. 9. 1999 Národní divadlo Praha v divadle Kolowrat, Škola hudby a zpěvu Jiřiny Markové, dirigent František Preissler ml.;
Tři písně pro baryton, klarinet, violu a violoncello na verše Arthura Rimbauda v přebásnění Vítězslava Nezvala, 1943, první provedení červen 1943 Terezín, Walther Windholz – zpěv, Rafael Schächter – klavír, ostatní účinkující nezjištěni.
Ouvertura pro malý orchestr, 1943–44, první provedení 2. 6. 1993 Jeruzalém, Jerusalem Van Leer Chamber Music Players, dirigent Bohumil Kulínský;
Tanz pro smyčcové trio, 1944, první provedení léto 1944 Terezín, Terezínské kvarteto;
Passacaglia a fuga pro smyčcové trio, 7. 8. 1944, první provedení 1944 Terezín, Terezínské kvarteto(?).
I. Lexika
MGG 1.
MGG 2.
New Grove 1.
New Grove 2.
LdM.
II. Ostatní
Müllerová (Červinková), Blanka: Hans Krása (diplomová práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze 1966).
Ludvová, Jitka: Německý hudební život v Praze 1880–1969 (Uměnovědné studie IV, Praha 1983, s. 53–183).
Karas, Joža: Music in Terezín 1941–1945 (New York, Beaufort Books 1985).
Červinková, Blanka: Hans Krása v zrcadle kritiky se zvláštním zřetelem k opeře Zásnuby ve snu (Hudební věda 32, 1995, s. 339–352).
Schultz, Ingo: Hans Krása – Leben und Schaffen in der Zwischenkriegszeit und in Theresienstadt (Kinder- und Jugendprojekt Brundibár, Jeunesses Musicales Deutschland 1997).
Witthoefft, Cornelius (ed.): Komponisten in Theresienstadt (Initiative Hans Krása Hamburg 1999, s. 33–41).
Kuna, Milan: Hudba vzdoru a naděje (Editio Bärenreiter Praha 2000, zvlášť studie Krásův Brundibár a Karafiátovi Broučci, s. 81–91).
Červinková, Blanka: Hans Krása. Život a dílo skladatele (Tempo Praha 2003, německy Saarbrücken, Pfau 2005; zde kompletní soupis tvorby a provedení, uložení pramenů, korespondence Hanse Krásy s nakladatelstvím Universalt Edition ve Vídni, odkazy na dobové kritiky i kritiky z novodobých provedení, diskografie).
http://www.drmk.ch/werke/wbrundibar.html
http://www.diplom.de/db_diplomarbeiten/diplomarbeiten2033.html
Autografy a provozovací materiály jsou převážně uloženy v Musiksammlung der Österreichischen Nationalbibliothek, v archivu vydavatelství Universal Edition ve Wienbibliothek im Rathaus (Vídeň), v Muzeu Památníku Terezín a v soukromém archivu Joži Karase v Blomingtonu.
Vlasta Reittererová