Guardasoni, Domenico (psán též Dominico; Dominik; Dominique; Dominicus), pěvec-tenorista, divadelní ředitel a operní režisér, narozen 1731, Modena (Itálie), zemřel 14. 6. 1806, Vídeň (Rakousko).
Byl italským rodákem dlouhodobě žijícím v Praze. Na začátku své kariéry působil v Itálii jako tenorista – poprvé zpíval Armidira v Picciniho opeře La buona figliuola mariata (1762). Roku 1764 vstoupil do kočovné operní společnosti Giuseppe Bustelliho, kde působil jako tenorista a vystupoval často v komických rolích (tenor buffo). S touto společností se dostal k divadlu v Praze-Kotcích, které Bustelliho společnost převzala a kde poté sídlila přes patnáct let. Kromě pražské scény Guardasoni hostoval v Drážďanech, Lipsku, Braunschweigu či Hamburku. V sezóně 1772/73 působil spolu s manželkou v souboru vídeňského divadla, roku 1774 odešli oba do Varšavy. 1776 se vrátil do Prahy k Bustelliho společnosti. Po Bustelliho smrti (1781) převzal řízení společnosti Pasquale Bondini, který začal provozovat divadlo v Thunovském paláci na pražské Malé straně. Ten Guardasoniho pověřil vedle zpěvu a herectví nově také funkcí režiséra a zástupce impresária. Guardasoni postupně přebíral Bondiniho pravomoce, až roku 1788 formálně převzal vedení operní společnosti po Bondinim. Zasloužil se o pražské uvedení Mozartovy opery Figarova svatba (1786) a o premiéru jeho opery Don Giovanni (1787), realizované Bondiniho společností. V roce 1789 jednal s Mozartem o zakázce na novou operu, vzápětí však odjel na zájezd do Varšavy. Po svém návratu objednávku stvrdil a tak vznikla Mozartova opera La clemenza di Tito (1791), uvedená při příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem. Ve stejném roce se stal nájemcem Nosticova divadla a po jeho prodeji a přejmenování na divadlo Stavovské i jeho prvním ředitelem (1798/99). Na tomto postu zůstal až do své smrti. Držel se hlavně italského repertoáru, zejména oblíbených Mozartových oper; na německý repertoár si najímal jiné operní společnosti. Od roku 1804 byl také správcem Vlasteneckého divadla na Malé straně – menší scény pro české a německé hry. Ve svých divadlech začal prosazovat uvádění českého repertoáru, neboť české hry měly velkou oblibu u publika a Guardasoni měl na hojné návštěvnosti obchodní zájem. Bojoval ale s německou aristokracií a německým nacionálním hnutím, jimž se uvádění českých her na pražských divadelních scénách nelíbilo a skrze úřední zákazy se snažili Guardasonimu jeho záměry překazit. Jemu se však podařilo česká představení prosadit a až do své smrti dával ve svých divadlech každou neděli jednu českou hru. Vybíral si především zábavný, líbivý a široce pochopitelný repertoár, do něhož zařazoval i starší české hry. Největší úspěchy u publika měl s uváděním populárních operet. Jeho smrtí skončilo období pravidelného českého repertoáru ve Stavovském divadle a od té doby se zde hrály převážně německé zpěvohry. Byl také posledním ředitelem italské opery v Praze; rok po jeho smrti byla italská operní společnost rozpuštěna.
I. Lexika
PHSN.
ČSHS.
Jakubcová, Alena a kol.: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století – osobnosti a díla (Praha 2007).
II. Ostatní
Teuber, Oskar: Geschichte des Prager Theaters I. a II. (Praha 1883 a 1884).
Vondráček, Jan: Dějiny českého divadla – doba obrozenecká 1771–1824 (Praha 1956).
Černušák, Gracián: Dějiny evropské hudby (Praha 1972).