Bláha, Vojtěch (psán též Vojtěch Bláha Poděbradský), učitel, varhaník a skladatel, narozen 9. 5. 1811, Poděbrady, zemřel 18. 5. 1882, Praha.
Působil v Praze čtyřiačtyřicet let jako učitel hudby a zpěvu a ředitel školy františkánského řádu u Panny Marie Sněžné. Do penze odešel v roce 1880, dva roky před svou smrtí. Souběžně se svým povoláním dělal pětadvacet let bez nároku na honorář varhaníka u františkánů, za což byl roku 1857 odměněn čestným uznáním školního dozorství pro Nové město. Kompozičně se věnoval zejména vokální hudbě. Z chrámových skladeb proslula jeho píseň ke mši Důvěra v Boha (Praha 1863). Napsal několik sborů (například Vlasti zdar!, který byl roku 1865 oceněn čestným titulem od pěveckého spolku Hlahol; dále Chvalozpěv k památce Jana Amose Komenského, Mé písně, Otčina či Šňupička tabáku). Z jeho písní byly známé Skřivánek, Der alte Spielmann nebo Vzkříšení. Jeho pedagogická profese ho vedla i ke psaní skladeb pro mládež, které publikoval v časopisech Škola a život, Národní škola a Štěpnice. Tyto skladbičky a písně na konci života shrnul do Zpěvníku pro školní mládež, který zůstal v rukopise.
I. Lexika
PHSN.
ČSHS.
II. Ostatní
Kryšpín, Vojtěch: Sto let práce učitelstva českoslovanského (Praha 1885).
Česká hudba (2, 1896, 5).
Klára Kolofíková