Jirko, Ivan, český skladatel a kritik, narozen 7. 10. 1926, Praha, zemřel 20. 8. 1978, Dobříš.
Narodil se do literární rodiny, jeho otec byl básník Miloš Jirko. Hudbě se věnoval od mládí v soukromých hodinách u Václava Holzknechta. Vystudoval lékařkou fakultu a psychologii na Karlově univerzitě (absolvoval v roce 1951) a kompozici u Karla Janečka (1944–49) a Pavla Bořkovce (1949–52). Po druhé světové válce se stal jednatelem spolku Přítomnost (1946–48) a hudebním referentem Zemědělských novin a Práce (1947–51). Až do své habilitace na docenta skladby na Akademii múzických umění vykonával povolání lékaře-psychiatra ve Fakultní nemocnici v Praze (1951–73) a souběžně se věnoval kompozici. Po jmenování docentem pracoval od roku 1976 až do předčasné smrti jako hlavní dramaturg Národního divadla v Praze. Zároveň se věnoval recenzní, přednáškové a esejistické činnosti. Především v Hudebních rozhledech publikoval celou řadu kritik a textů zaměřených na hudební teorii, kompoziční techniky i hudební estetiku. Od roku 1976 byl předsedou redakční rady Gramorevue. Aktivně se účastnil činností organizačních a kulturních ve skladatelských organizacích, působil jako místopředseda Svazu českých skladatelů a kulturních umělců, jako předseda dramaturgicko-programové komise skladatelské sekce, jako člen Českého hudebního fondu a od roku 1976 jako člen programové komise a předsednictva výboru Pražského jara.
V devatenácti letech uvedl poprvé veřejně svůj písňový cyklus Zvěřinec (1945). Po převratu a začátkem padesátých let psal především masové a budovatelské písně (Písničky na slova lidové poezie, kantáta Nejkrásnější země) a malé kantáty pro mládežnické soubory. Tématem jeho písní byl život socialistické společnosti. Mezi jeho významnější skladby patří smyčcové kvartety a I. symfonie inspirovaná tvorbou Prokofjeva a Šostakoviče. Jeho skladatelský záběr byl dost široký, tvořil skladby komorní, orchestrální i hudebně dramatická díla.
Za Sonátu pro violoncello a klavírzískal druhou cenu v soutěži k desátému výročí osvobození Československa. Symfonická fantasie Na přelomu získala první cenu v soutěži Severomoravského Krajského národního výboru.
Dílo hudební
Skladby komorní
Miniatury pro housle a klavír (1947).
Dechový kvintet (1947).
Kvartetino pro smyčce (1949).
Sonáta pro violoncello a klavír (1953-54).
Smyčcový kvartet d moll (1955).
Suita pro dechové kvinteto (1956).
Sonáta pro klavír (1957).
Sonáta pro housle a klavír (1959).
Variace na téma Johanna Brahmse pro klavír (1964).
Divertimento pro flétnu (housle) a harfu (1966).
Serenata giocosa pro housle a kytaru (1967).
Sonáta pro 14 dechových nástrojů a tympány (1967).
Vivat Verdi! Čtyři operní imprese pro alt, hoboj, klarinet, fagot (1969).
Smyčcový kvartet č. 4 (1969).
Smyčcový kvartet č. 5 A „la viennoise“ (1970).
Giuocchi per tre pro housle, violu a violoncello (1970).
Sonáta pro klavír č. 2 Elegie disharmonique (1970).
Partita pro housle sólo (1973).
Smyčcový kvartet č. 6 (1974).
Fantasia, canzone e toccata pro klavír (1977).
Kvintet pro klavír, 2 housle, violu a violoncello (1977–78).
Orchestrální skladby
Koncert pro klavír a orchestr (1948–49).
Serenáda pro malý orchestr (1951).
Slavnostní předehra (1951).
Taneční fantasie (1952-53).
Klarinetový koncert (1955).
Koncert pro klavír a orchestr č. 3 (1957–58).
Symfonie (1958).
III. klavírní koncert (1958).
Symfonie „The Year 1945“ (1962).
Symfonické variace „Macbeth“ (1962).
Elegie na smrt přítele pro velký orchestr (1965).
Fantasie pro violu a smyčcový orchestr (1969).
Koncert pro trubku a orchestr (1971).
Capriccio all´antico pro orchestr podle Goethovy Valpružiny noci (1971).
Pražské vteřiny. Symfonická skica (1972).
Na přelomu. Symfonická fantasie pro velký orchestr (1972–73).
Koncert pro flétnu a orchestr (1973).
Do nových dní. Symfonická předehra (1975).
Dvojkoncert pro housle, klavír a komorní orchestr (1975–76).
Symfonie č. 3 (1976–77).
Vokální skladby
Zvěřinec. Cyklus šesti písní pro nižší hlas na verše Guillaume Apollinaira (1945).
Písničky na slova lidové poezie (1946).
Nejkrásnější země. Kantáta na slova Ivana Diviše (1949–50).
Zpěvy staré Číny. Šest smíšených sborů (1968).
Requiem na liturgický text na verše Miroslava Floriana a na vlastní slova (1970).
Zpěv těchto dnů. Čtyři epizody pro baryton sólo, smíšený sbor a orchestr na texty Miroslava Floriana a Josefa Kainara (1973–74).
Štěstí. Hudební panorama pro soprán a tenor sólo, recitátora, symfonický orchestr a magnetofonový pás (1975–76).
Hudebně-dramatické dílo
Večer tříkrálový. Opera na vlastní libreto podle Shakespeara (1963–64).
Návrat (původní název Podivné dobrodružství Arthura Rowa). Celovečerní opera podle románu Grahama Greena Ministerstvo strachu (1967–70).
Milionářka. Operní divertimento na vlastní libreto podle motivů Cesara Zavattiniho (1969–70).
Děvka. Operní divertimento na vlastní libreto podle motivů Cesara Zavattiniho (1970).
Dílo literární (výběr)
O novátorství (Hudební rozhledy, IIX, 1955).
Krása a harmonie v díle W. A. Mozarta (Hudební rozhledy, IX, 1956).
Opera z pouti E. F. Buriana (1Hudební rozhledy, XI, 1958).
Světová premiéra B. Martinů (Hudební rozhledy, XIII, 1986).
K novým břehům (Hudební rozhledy, XIII, 1960).
I. Lexika
ČSHS.
ČSS.
Gardavský, Čeněk a kol. Skladatelé dneška. Praha, 1961.
II. Ostatní
Matějček, Jan (Hudební rozhledy XII, 1959, s. 163).
Jiránek, Jaroslav: Nový klavírní koncert (Hudební rozhledy XIII, 1960, s. 159).
http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=2250&pn=256affcc-f002-2000-15af-c913k3315dpc
Iveta Šedová