Pivodova pěvecká škola, hudebně vzdělávací instituce, zahájení činnosti 1869, Praha, ukončení činnosti 1940.
Největší a nejznámější česká pěvecká škola druhé poloviny 19. století v Praze. Zakladatelem je František Pivoda, soukromý pěvecký pedagog. V rozsahu tří, později čtyř ročníků poskytovala ucelený pěvecký výcvik od elementární výuky až po přípravu pro operní vystoupení. Metoda výuky vycházela z moderní italské pěvecké školy ovlivněné fyziologickými výzkumy ve druhé polovině 19. století. Stěžejním principem bylo rozdělení hlasového rozsahu na 5 rejstříků. Pedagogickou úrovní přesahovala i tehdejší konzervatoř. Každoroční koncerty nejlepších žáků Pivodovy školy na Žofíně patřily mezi důležité a tiskem sledované vrcholy umělecké sezony. Pivodova škola stála na osobnosti svého zakladatele a jeho osobních preferencích. Po jeho smrti v roce 1898 dále vedla školu jeho neteř Marie Pivodová až do roku 1940. Z jeho školy vyšlo (po úplném či neúplném školení) 45 členů Pražského divadla a Národního divadla, 46 českých zpěváků zahraničních divadel, včetně zakladatelů národních scén ve slovanských zemích, a 31 významných pěveckých pedagogů. Mezi Pivodovy absolventy patří Marie Sittová, Miloslava Havelková-Pippichová, Olga Paršová Zikešová, Milada Červenková, Gabriela Roubalová (La Boëma), Věkoslava Blažková, Marie Lauschmannová (Laušmanová), Klementina Kalašová (Kalasch, Calasch, Clemena, Clementine), Ema Maislerová-Sáková, Irma Reichová, Vojtěch Šebesta, Václav Dobš (Dobeš, Wenzel Dobsch), Josef Paleček (Osip Osipovič, Josif Josifovič), Arnošt Grund, Václav Soukup, Leopold Stropnický, Václav Viktorin.
I. Lexika
ČSHS.
SČHK.
Grove5.
Ludvová, Jitka (ed.): Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století (Praha 2006, s. 297–298).
II. Ostatní
Macháčková, Ludmila: Pěvecká škola Pivodova (diplomová práce, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 1954, rkp.).
Horák, Vladimir: František Pivoda, pěvecký pedagog (Brno 1970).
Petra Wiedermann