Kouba, Jan, muzikolog, narozen 28. 7. 1931, Vysoké nad Jizerou.
Syn houslisty a skladatele Josefa Kouby (1880–1951), koncertního mistra Nového německého divadla. Po absolvování klasického gymnázia v Praze (1942–1950) vystudoval Jan Kouba hudební vědu a historii na Filosoficko-historické fakultě Univerzity Karlovy (1950–1955, promovaný historik, diplomová práce Příspěvky ke zpěvu Jednoty bratrskě). Mezi jeho učitele patřili Mirko Očadlík a Antonín Sychra. Na katedře hudební vědy získal roku 1969 titul PhDr. (disertace Nejstarší český tištěný kancionál z roku 1501 jako hudební pramen). V letech 1954–64 byl odborným asistentem na katedře dějin hudby Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Od roku 1965 byl Jan Kouba zaměstnán jako odborný pracovník v Ústavu pro hudební vědu Československé akademie věd (dnes Oddělení muzikologie Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky). Jedním z jeho prvních pracovních úkolů byl rozsáhlý průzkum hudebních památek v českých institucích provedený společně s Jaroslavem Bužgou, Evou Mikanovou a Tomislavem Volkem, jehož výsledkem bylo vydání publikace Průvodce po pramenech k dějinám hudby (Praha 1969). Vypracovával bibliografii české muzikologické produkce pro Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie (Hymnologische Forschung in der Tschechoslowakei, za léta 1966–1982) a pro Hudební vědu (1987–89). Pro RILM vytvořil společně s Marií Skalickou soupis Hymnologia Bohemica et Slovaca. Soupis notovaných písňových tisků od počátků do 1800. V letech 1972–1988 pracoval jako výkonný redaktor časopisu Hudební věda. V Ústavu pro hudební vědu působil do roku 1993.
Jeho hlavní výzkumnou oblastí jsou dějiny české hudby 15. a 16. stol. se zaměřením na hymnografii tohoto období. Jeho studie o českých kancionálech v Miscellanea Musicologica tvoří základnu výzkumu české hudby před rokem 1600. Kapitolami o renesanční hudbě se podílel na souhrnných pracích o dějinách české hudby: Československá vlastivěda (Praha 1971), Dějiny české hudby v obrazech: Od nejstarších památek do vybudování Národního divadla (Praha 1977) a Hudba v českých dějinách (Praha 1983, 2. vydání 1989). Do oborové monografie Hudební věda (Praha 1988) přispěl statí o hudebně vědecké dokumentaci. Je spoluautorem hesla Tschechoslowakei v prvním vydání Musik in Geschichte und Gegenwart (sv. 13, Kassel 1966), pro tuto encyklopedii dále napsal několik osobních hesel. Pro Slovník české hudební kultury (Praha 1997) vypracoval hesla Husitství, Jednota bratrská, Kancionál a Reformace. Jeho kniha ABC hudebních slohů (Praha 1988) vysoce přesahuje nároky popularizační literatury a stala se základní příručkou pro studium starší hudby. Kouba též spolupracoval na Historické antologii hudby v českých zemích (do ca 1530) (Praha 2005). Jeho nejrozsáhlejším muzikologickým textem je Slovník staročeských hymnografů z roku 2017.
Dílo literární
Knihy
Průvodce po pramenech k dějinám hudby. Fondy a sbírky uložené v Čechách (Praha 1969, spoluautoři Jaroslav Bužga, Eva Mikanová, Tomislav Volek).
ABC hudebních slohů. Od raného středověku k W. A. Mozartovi (Praha 1988, 2021).
Répertoire Internationale des Sources Musicales B/XIII/1: Hymnologica Slavica. Hymnologica Bohemica, Slovaca, Polonica, Sorabica. Notendrucke des 16. bis 18. Jahrhunderts (München 2012, polonika zpracovali Karol Hławiczka a Leon Witkowski).
Slovník staročeských hymnografů (13.–18. století) (Praha 2017).
Studie
Vzájemný poměr kancionálu Šamotulského a Evančického (Miscellanea Musicologica 1, 1956, s. 25–32).
Kancionály Václava Miřínského (Miscellanea Musicologica 8, 1959, s. 1–147).
Václav Klejch a jeho „Historia o vydání kancionálů v národu českém“ (Miscellanea Musicologica 13, 1960, s. 61–203).
Blahoslavův rejstřík autorů českobratrských písní a jeho pozdější zpracování (Miscellanea Musicologica 17, 1962, s. 1–175).
Zu den Liedern des Ján Sylvanus (Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie 11, 1966, s. 169–70).
Der älteste Gesangbuchdruck von 1501 aus Böhmen (Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie 13, 1968, s. 78–112).
Jan Hus und das geistliche Lied: ein Literaturbericht (Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie 14, 1969, s. 190–96).
Česká hudba v období reformace a humanismu (1434–1620) (in: Československá vlastivěda, díl IX. Umění, sv. 3 Hudba, Praha 1971, s. 533–86).
Die musikwissenschaftlichen Forschungstellen in der Tschechoslowakei (in: De musica disputationes Pragenses 2, Praha 1974, s. 190–99).
Německé vlivy v české písni 16. století (Miscellanea Musicologica 27–28, 1975, s. 117–77).
Koledy v předbělohorských písňových pramenech (Miscellanea Musicologica 30, 1983, s. 9–37, spoluautorka Marie Skalická).
Od husitství do Bílé Hory (1420-1620) (in: Hudba v českých dějinách, Praha 1989, s. 85–145).
Hudebně vědecká dokumentace (in: Hudební věda, sv. III, Praha 1988, s. 891–988, o edicích zde Jiří Sehnal).
Nejstarší české písňové tisky do roku 1550 (Miscellanea Musicologica 32, 1988, s. 21–92).
Z deníku Rudolfa Reissiga (Zprávy Společnosti Vítězslava Nováka 13, 1988, s. 6–12).
Jan Amos Komenský: Kancionál. K vydání připravila Olga Settari, Praha 1992. Recenze (Studia Comeniana et historica 25, 1995, č. 53, s. 55–59).
Marginálie ke Slovníku staročeských hymnografů (Hudební věda 55, 2018, s. 223–232).
Dodatky ke Slovníku hymnografů (Hudební věda 57, 2020, s. 363–376).
Blahoslav a Komenský: dvě nová faksimilia (Muzikologické fórum 9, 2020, č. 2, s. 134–139).
Jistebnický kancionál. Kritická edice sv. 1 (2005) a sv. 2 (2019). Recenze (Hudební věda 59, 2022, s. 98–111).
I. Lexika
ČSHS.
NewGrove2
MGG2
Jana Spáčilová