Moravec, Antonín, houslista, pedagog a skladatel, narozen 29. 4. 1928, Brno, zemřel 23. 10. 2010.
Hru na housle studoval nejdříve soukromě u Josefa Muziky (1938–39), později na brněnské konzervatoři (1941– 46), konzultoval v Salzburgu s Vášou Příhodou (1943), a studoval na JAMU (1946–50) u Františka Kudláčka, kde absolvoval koncertem s Rozhlasovým symfonickým orchestrem pod taktovkou Břetislava Bakaly. Pobýval na stáži v Moskvě na Konzervatoři Pjotra Iljiče Čajkovského (1963), kde spolupracoval s pedagogy Galinou Barinovou a Jurijem Jankelevičem.
Je laureátem mnoha domácích i zahraničních houslových soutěží: Národní soutěže mladých hudebníků (1940), Mezinárodního festivalu Praha (1950), Národní soutěže Ministerstva kultury ČSR v Praze, soutěže AMU, JAMU a VŠMU (vše 1951). Obdržel také první cenu v soutěži o nejlepší interpretaci díla Leoše Janáčka v Brně (1958), diplom Festivalu mládeže v Berlíně (1951) a diplom soutěže v Poznani (1957).
Jako pedagog působil na JAMU (1954–75), kde obdržel uměleckou aspiranturu (1951) a později zde působil jako asistent, odborný asistent a docent (1964), a na pražské AMU (1973–94), kde mu byla udělena profesura (1978). Z jeho třídy vyšly čtyři desítky koncertních mistrů a primáriů našich i zahraničních orchestrů a komorních těles, stejně jako pedagogů uměleckých škol a akademií.
Vedl mistrovské interpretační kurzy doma i v zahraničí, na Kunitachi Music Akademy v japonském Tokiu (1961) a na JAMU (1969–77), kde se specializoval na dílo Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů, byl konzultantem moskevské konzervatoře Pjotra Iljiče Čajkovského pro dílo Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka (1963), vedl kurzy houslové hry v Basileji (1975–77), houslovou Sommer Akademie v salzburgském Mozarteu (1977–80), Mistrovské kurzy ve Varšavě (1982–87) a od roku 1989 také letní školu Collegium Musicum Schloss Pommersfelden v tehdejším Západním Německu. Byl členem poroty desítek předních houslových soutěží v Praze, Vídni, Neapoli, Janově, Helsinkách, Grazu, Salzburgu, Výmaru, Záhřebu.
Od roku 1940 se po téměř pět desetiletí věnoval také bohaté koncertní činnosti s mnoha hudebními tělesy ve více než dvaadvaceti zemích světa. Byl sólistou lázeňských orchestrů v Bad Ischl a Sallzkammerugu (1943), v roce 1957 debutoval s Českou filharmonií, byl členem Moravského kvarteta (1948), sólistou Hudební a artistické ústředny – později Pragokoncertu (1953–54), členem Pražského tria (1982) a tělesa Bohemia Trio (1990). Soustavná sólistická činnost na jevištích v Evropě, Asii, Africe i Latinské Americe zahrnuje také asi sto koncertů na japonském turné s Tokijským symfonickým orchestrem (1961), a koncert v Královském paláci v Teheránu (1962).
Obdržel mnoho titulů a vyznamenání. Byla mu udělena čestná profesura na tokijské Kunitachi Music Akademy (1961), je nositelem titulu zasloužilého umělce ČR (1979), obdržel cenu Svazu českých skladatelů a koncertních umělců v Praze (1983), medaili pražské AMU (1986), brněnské JAMU (1993), titul „Man of the year“ amerického biografického institutu severní Karolíny v USA (1999) a cenu Senior Prix nadace Život umělce (1998). V domácích denících a časopisech bylo publikováno mnoho článků a rozhovorů s Moravcem, např. rozhovor v deníku Rovnost s názvem Jak mluví housle (1970), rozhovor s názvem Jeho housle zpívají v časopise Květy (1988), v knize Čeští koncertní umělci Pavla Skály (1983) a v knize Františka Žídka Čeští houslisté tří století (Panton 1979).
Dílo hudební
3 skladby, pro klavír;
3 skladby, pro klarinet a klavír;
Capriccio, pro housle a klavír;
Hvězdná noc, pro housle a klavír;
In memoriam Bohuslav Martinů, pro sólové housle;
Koncert pro housle a smyčcový orchestr;
Měsíční vážka, pro housle a klavír;
Mrtvé moře, scénická hudba k dramatu Jiřího Mahena, premiéra 1947, Brno;
Pierot s růží, pro housle a klavír;
Polonaise, pro housle a klavír;
Sluha dvou pánů, scénická hudba ke komedii Carla Goldoniho pro Divadlo pracujících v Gottwaldově;
Sněženka (Leonardu Bernstainovi), pro housle a klavír;
Sonet Rafaelu Kubelíkovi, pro housle a klavír.
Tereza Richtrová