Hudební revue, hudební časopis, zahájení aktivity 1908, ukončení aktivity 1920, Praha.
Český hudební časopis Hudební revue byl oficiálním orgánem hudebního odboru Umělecké besedy, která byla založena v Praze roku 1863 jako jeden z nejstarších českých spolků. Roku 1907 byla obnovena Hudební matice a v rámci její činnosti se hudebnímu odboru Umělecké besedy zdařilo (po epizodě Branbergerova časopisu Smetana v letech 1906–1907) začít dlouhodobě vydávat vlastní seriózní hudební periodikum – Hudební revue.
Hudební revue vycházela v letech 1908 až 1920 v Praze, a to desetkrát ročně (vždy prvního dne v měsíci, kromě srpna a září). Vydávání se ujalo podnikavé knihkupectví a nakladatelství B. Kočího. V předmluvě prvního čísla Hudební revue (z 15. prosince 1907) nastínili redaktoři Karel Stecker a Karel Hoffmeister pohnutky vzniku časopisu a jeho poslání do budoucna. Na stránkách Hudební revue probíhal pro další vývoj české hudby nesmírně důležitý zápas za prosazení hudebních hodnot novákovsko-sukovské generace, která byla často napadána zejména hudebními kritiky ovlivněnými estetikou Nejedlého v revui Dalibor. Útoky byly vedeny spíše z ideologických než ryze muzikologických pozic ve jménu dogmaticky prosazované a domněle jediné závazné linie Smetana-Fibich-Förster. Kritikům vadila Novákova a Sukova dvořákovská orientace. Zápas dramaticky vyvrcholil kolem roku 1912 vzájemnými ostrými útoky obou skupin v tisku. Souboj zmiňovaných orientací však pokračoval i ve 20. letech 20. stol. A ještě v roce 1963 v hesle Hudební revue, které pro Československý hudební slovník osob a institucí zpracoval Gracian Černušák, se píše, že redaktoři „neměli ve svém odbornictví vždy dostatečné pochopení ideové stránky, jak se ukázalo za bojů o Dvořáka (roč. IV–VII) a pak na sklonku války při přechodu k novým poměrům“.
Se začátkem 1. světové války v roce 1914 bylo ohroženo vydávání Hudební revue, ale podařilo se ji udržet a v lednu 1915 začala po krátké pauze vycházet alespoň v omezenějším rozsahu. Ve svém čtrnáctém ročníku, tedy roku 1921, skončila svou existenci Hudební revue, ale hned v následujícím roce byla nahrazena Listy Hudební matice, které se začaly orientovat především na soudobou hudební tvorbu.
Prvních jedenáct ročníků Hudební revue redigovali Karel Stecker a Karel Hoffmeister, po další dva roky pracovali v redakci Otakar Šourek a Jan Löwenbach. Hudební revue byla časopisem kvalitním a odborně vyprofilovaným, k čemuž přispívali hudebně vzdělaní autoři – teoretici i hudební skladatelé. Zároveň však redakce usilovala o to nevyloučit účast a zájem přátel hudebního umění v širších vrstvách společnosti. Dařilo se uveřejňovat texty pro více cílových skupin, díky čemuž měla Hudební revue širokou čtenářskou základnu. Do Hudební revue přešla většina redaktorů Branbergerova Smetany, z výrazných osobností jmenujme Otakara Nebušku, Václava Štěpána, Boleslava Vomáčku, Richarda Veselého, Ladislava Vycpálka, Otu Zítka. Hudební revue publikovala texty historické, obšírně hodnotila dobové umělecké dění, věnovala se i otázkám hudebně výchovným a objevovaly se i reflexe rodících se vědeckých disciplín a nových pohledů na hudební problematiku v rámci celkového rozvoje nově vzniklého Československa.
I. Lexika
ČSHS.
II. Ostatní
Novotný, Miloslav: Umělecká beseda do roku 1938 (Praha 1937).
Šourek, Karel: Umělecká beseda do roku 1941 (Praha 1940).
Umělecká beseda (katalog výstavy ke 125. výročí UB, Praha 1988).
Pečman, Rudolf: Útok na Antonína Dvořáka (Brno 1992).
Matys, Rudolf: V umění volnost. Kapitoly z dějin Umělecké besedy (Praha 2003).
Kateřina Hnátová