Chvála, Emanuel, hudební kritik a skladatel, narozen 1. 1. 1851, Praha, zemřel 28. 10. 1924, tamtéž.
Studoval techniku ve Vídni (železniční inženýrství). Byl po celý život úředníkem Buštěhradské dráhy. Klavír studoval C. Müllera a J. Cainera, hudební teorii a skladbu u J. Förstra a Zd. Fibicha. Byl členem Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách a členem ČAVU, předsedou spolku J. Dalcroze aj. Jeho skladby se vyznačovaly solidností technické práce. Dnes se však jeho skladby na repertoárech objevují jen zřídka. Přispíval v Lumíru, Poslu a nejčastěji v Daliboru. Jeho kritiky byly věcné, omezovaly se povětšinou na úzkou hudební oblast a byly zpravidla neseny nezaujatým tónem. V hodnocení oceňoval hlavně míru hudebnosti. Vyšel z díla B. Smetany, jemuž věnoval vedle kritik i několik článků, bojoval za Dvořáka a Fibicha a jevil pochopení i pro tehdejší modernu, zvl. J. Suka, V. Nováka (i jeho žáky), méně přilnul k O. Ostrčilovi.
ČSHS.
Simona Sedláčková