Salačová, Jiřina (prov. Kárníková), zpěvačka, narozena 14. 5. 1920, Terezín, zemřela 8. 1. 1991, Praha.
Vystudovala knihkupeckou školu a pracovala krátce v hudebním vydavatelství Grando jako účetní. Zpívat se učila u Jana Kühna a u Jeleny Holečkové-Dolanské. V letech 1935–40 byla členkou Kühnova sboru. Roku 1939 založila společně s Radkou Hlavsovou a Věrou Kočvarovou pěvecké trio (pův. název Tři pražská děvčatka), později nazvané podle občanského jména skladatele Alfonse Jindry (ALfons LANger – ALLAN) Sestry Allanovy a rozšířené na pěvecké kvarteto. Swingově orientovaný soubor (inspirací jeho vzniku bylo americké pěvecké trio Andrew Sisters) se v roce 1940 stal součástí orchestru Karla Vlacha. Salačová z kvarteta odešla v roce 1948 a zpívala pak sólově. Společně s dalším průkopníkem swingové produkce v Československu Arnoštem Kavkou interpretovala četné populární písně (mimo jiné Konečně sami, Inzerát, Neodcházej, Pod starou lucernou, Šumění deště; z nich zejména tři posledně uvedené se staly dobovými hity).
U Vlachova orchestru poté byli pěveckými partnery Jiřiny Salačové Václav Irmanov a později Rudolf Cortés. Salačová zpívala písně Leopolda Korbaře, Miloslava Ducháče, Alfonse Jindry, Václava Pokorného a dalších – mimo jiné např. Říkej mi to prosím potichoučku, Dárek na památku, Srdce snad nemáš, Tiše padá sníh, Tvůj krok zní a další, z nichž některé se staly českými evergreeny. Salačová rovněž účinkovala v muzikálu Burtona Lanea Finian´s Rainbow, který pod názvem Divotvorný hrnec do českého prostředí adaptovali Jiří Voskovec a Jan Werich (ve Spojených státech 1947, v Praze 6. 3. 1948).
Poté, kdy byla nucena z rodinných důvodů svou spolupráci s orchestrem Karla Vlacha omezit, zpívala Salačová koncem čtyřicátých let příležitostně s několika dalšími orchestry (Slávy Záděry, Ladislava Bezubky, Ferdinanda Petra v Praze, Juraje Berczellera v Bratislavě, Gustava Broma v Brně atd., a do roku 1958 také s vokálním kvartetem Lišáci). V letech 1962–72 byla členkou vokální skupiny Lubomíra Pánka. Společně se Sestrami Allanovými zpívala ve filmu režiséra Zdeňka Podskalského Ta naše písnička česká se skladbami Karla Hašlera; jako herečka v roli zpěvačky se uplatnila ve filmu Sobota (1944), zpívala ve filmech Za tichých nocí (se Sestrami Allanovými) a Čierna minúta (1969). Účinkovala dále v četných televizních pořadech (mimo jiné v medailonech skladatelů Alfonse Jindry a Leopolda Korbaře) a věnovala se pedagogické činnosti i psaní písňových textů. V roce 1984 spolupracovala s orchestrem Václava Hybše, roku 1985 vystoupila v sále Městské knihovny v Praze společně se swingovými veterány (Libuše Říhová, Václav Irmanov, Bora Kříž) v programu festivalu Jazz Praha. Zpívala rovněž četné písně zahraničních autorů (Noc a den, Vyznání v růžích, písně z muzikálu Divotvorný hrnec atd.). Na gramofonové desky natočila na 250 snímků; její popularita byla podle výroku Václava Hybše srovnatelná s pozdější oblibou Karla Gotta. V roce 1974 získala v rámci festivalu Bratislavská lýra symbolickou Zlatou lyru za zásluhy o rozvoj české populární hudby.
Vlastní přínos Jiřiny Salačové spočíval především v interpretaci původních skladeb českých autorů, při níž uplatnila zejména přesvědčivé lyrické cítění, přesné swingové frázování, velmi osobitou hlasovou barvu temnějšího odstínu a pěveckou suverenitu.
Diskografie (výběr)
My tři (Supraphon 1984) – se Sestrami Allanovými;
Dr. Swing 1939–1944 (Supraphon 1986) – se Sestrami Allanovými;
Když nám bývalo šestnáct (Supraphon 1986);
Když jsem kytici vázala (Radioservis 2000);
Říkej mi to potichoučku (Radioservis 2008).
I. Lexika
ČSHS.
II. Ostatní
Dvořák, Vladimír: Začínáme od Adama (Praha 1960).
Jehne, Leo: Chcete zpívat pop? (Praha 1970, s. 25).
Titzl, Stanislav: Jiřina Salačová (Aktuality Melodie 1970, č. 8, s. 4).
Mihola, Rudolf: Sláva chutná všelijak (Praha 1978, s. 93).
Petar Zapletal