Boleška, Josef, hudební spisovatel a kritik, narozen 1. 6. 1868, Praha, zemřel 16./17. 8. 1914, Jílové.
Vystudoval gymnázium ve svém rodném městě, tamtéž i práva a filozofii. Kromě vystudovaných oborů měl zájem i o celou řadu dalších oblastí. Studiu hudby se věnoval na varhanické škole a rovněž soukromě u Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha. Byl zdatným organizátorem hudebního dění, stál při vzniku Českého kvarteta, komorního spolku a České filharmonie (zde spolupracoval s Oskarem Nedbalem a Vilémem Zemánkem). Často psal průvodní slova ke koncertům České filharmonie. V devadesátých letech 19. století začal působit jako hudební kritik. Psal referáty a fejetony do Národních listů, Lidových novin, Zlaté Prahy, Rozhledů, do týdeníku Radikálních Listů, zejména však do časopisů Dalibor a Hudební revue. Drobné stati sepsal i pro Ottův Naučný slovník. Věnoval se též činnosti překladatelské (zejména Riemannovy spisy).
Dílo literární
Monografie
Desetiletí Českého kvarteta 1892–1902 (M. Urbánek, Praha 1902, 1905);
Česká filharmonie 1896/1906 (Praha 1906).
Články a stati (výběr)
Karel Kovařovic (Dalibor 22, 1900, č. 26–27, s. 202–204);
Berlínští filharmonikové a Artur Nikisch (Dalibor 23, 1901, č. 15, s. 117–119);
Deset let Českého kvartetta (Dalibor 24, 1902, č. 28, s. 219–221);
O Zdeňku Fibichovi (Dalibor 25, 1903, č. 38, s. 281–282; č. 39, s. 289–290; č. 40–41, s. 302–305; č. 42, s. 314–315);
Nedbalova Pohádka o Honzovi ve dvorní opeře vídeňské (Dalibor 25, 1903, č. 38, s. 282–283);
Smetanismus – Kovařovicův a Nejedlého (Dalibor 33, 1911, č. 6, s. 45–46);
Emanuel Chvála (Dalibor 33, 1911, č. 10, s. 73–74);
Gustav Mahler (Dalibor 33, 1911, č. 39–40, s. 281–282);
Gustav Mahler v Praze (Hudební revue 4, 1911, č. 6, s. 300–303).
Překlady
Hugo Riemann: Katechismus hry klavírní (M. Urbánek, Praha 1904);
Hugo Riemann: Katechismus hudebních nástrojů (M. Urbánek, Praha 1905).
I. Lexika
ČSHS (Bohumír Štědroň).
II. Ostatní
Veselý, Richard: Dějiny České filharmonie (Praha 1935).
Nebuška, Otakar: Josef Boleška (Hudební revue 8, 1915, č. 1, s. 24–25).
Kateřina Hnátová