Javora, Vojtěch, skladatel, dirigent, varhaník a hudební pedagog, narozen 5. 12. 1935, Chrlice (Brno), zemřel 10. 1. 2022 (Brno).
Obecnou školu navštěvoval v rodných Chrlicích. Poté odešel na biskupské gymnázium v Brně, kde studoval první a druhý ročník osmiletého gymnázia. Činnost školy byla však násilně ukončena, a proto přešel na reálné gymnázium na Poříčí. Když byl v tercii, měl z gymnázia vzniknout učitelský ústav, proto se vrátil na měšťanskou školu do Chrlic, kde dokončil devátou třídu a ukončil tak základní vzdělání. Hudbu začal studovat v jedenácti letech, kdy navštěvoval hodiny houslí u učitelky Gabriely Davídkové v Chrlicích. Později se začal věnovat klavíru a varhanám. Největší vliv na něj měl nejstarší z devíti sourozenců, bratr František, který hrál na housle a varhany a působil jako varhaník v Brně na Petrově. Javora začal hrát v chrlické kapli na varhany, kde komponoval sólové písně, které využíval sám jako zpěvák. Tyto skladby zničil.
Po skončení měšťanské školy navštěvoval původní Janáčkovu varhanickou školu v Brně, kde studoval u Karla Hradila. Studoval zde dva obory – hru na varhany a dirigování – a stal se jedním z posledních absolventů tříletého varhanního kurzu. Byl členem chrámového sboru v kostele sv. Jakuba v Brně, kde získal svou varhanní praxi. Po dokončení varhanního kurzu přešel do třetího ročníku Městské hudební školy Jaroslava Kvapila na pedagogické oddělení. Roku 1957 toto studium ukončil státní zkouškou ze sborového dirigování a hry na varhany. Obor řízení sboru absolvoval s brněnským ženským pěveckým sborem Krásnohorská a s mužským pěveckým sborem Foerster. Varhany absolvoval s Preludiem a fugou g moll Johanna Sebastiana Bacha a varhanní skladbou Ference Liszta.
Téhož roku odešel studovat na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, kde studoval obor dirigování u Ludovíta Rajtera a sbormistrovství u Juraje Haluzického. V prvním ročníku se zde stal dirigentem Vysokoškolského uměleckého souboru. Vysokou školu absolvoval roku 1961. V posledním ročníku, roku 1960, nastoupil do Slovenského národního divadla na místo sbormistra. Po skončení vysoké školy zůstal ve Slovenském národním divadle a po roce nastoupil vojenskou základní službu v Praze jako člen Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Po skončení vojenské služby se vrátil na Slovensko do Národního divadla, kde působil až do roku 1965.
Roku 1965 vyhrál konkurz na místo dirigenta v Divadle Jozefa Gregora Tajovského v Banské Bystrici a 14. dubna dirigoval své první operní představení Maškarní ples Giuseppe Verdiho. V tomto divadle působil čtrnáct let do roku 1979. Nastudoval kolem padesáti operních, baletních a operetních inscenací. Celkový počet jeho představení spolu s koncerty dosáhl počtu téměř 2000. Pod jeho taktovkou byl nejčastěji uváděn Rigoletto Giuseppe Verdiho. 7. dubna 2005 s ním oficiálně ukončil dirigentskou kariéru ve Státní opeře v Banské Bystrici. V roce 1978 dostal cenu Svazu slovenských dramatických umělců a později se stal členem tohoto uskupení v Bratislavě, kde působil až do svého odchodu z divadla. Dále se věnoval výuce na místní lidové škole umění, kde vyučoval hudební teorii, hru na klavír a souborovou hru.
Roku 1978 vznikl Symfonický orchestr Hradce Králové. Vojtěch Javora odešel z Banské Bystrice a stal se šéfdirigentem tohoto nově vzniklého tělesa. Javora spolu s královéhradeckým orchestrem podnikl v roce 1980 turné po Itálii a zúčastnil se hudebního festivalu v Římě. V roce 1982 odjel s orchestrem na měsíční turné do Španělska. Realizoval s ním také několik nahrávek v Československém rozhlase. Věnoval se rovněž sbormistrovské činnosti. V roce 1982 se stal spoluzakladatelem Pardubického komorního sboru, dnes Cantus amici. Budování nového orchestru vyžadovalo velké fyzické a duševní úsilí, což se začalo podepisovat na zhoršujícím se zdravotním stavu a Vojtěch Javora postupně ztrácel velkou část sluchu. Na radu lékařů zanechal aktivní dirigentské činnosti a roku 1985 přešel do oblasti školství. Stal se ředitelem Lidově školy umění v Pardubicích-Polabinách, kde působil jedenáct let. Pracoval také na částečný pracovní úvazek na tamější konzervatoři, kde vyučoval teorii, korepetoval a vedl orchestr. Během jeho působení v Pardubicích komponoval skladby pro žákovské orchestry, např. Šest skladeb pro smyčce, Taneční obrázky pro smyčcový orchestr, Pohádka o kouzelných nástrojích.
Po odchodu do důchodu se vrátil do Chrlic, věnoval se převážně kompozici a byl varhaníkem v kostele Zvěstování Panny Marie v Brně-Tuřanech. Od října roku 2004 zde vedl chrámový sbor, se kterým v roce 2007 oslavil sedmdesát let jeho činnosti.
Celý svůj život neustále pokračoval v tvorbě, napsal např. Čtyři Slovenské lidové balady pro sólo a komorní soubor, Klavírní miniatury, Kytička fialek (píseň na text Jaroslava Seiferta), Pohádka o kouzelných nástrojích (libreto), dětský muzikál Michalova píseň (libreto), Dvě dechová kvinteta, Koncert pro trubku, Sbohem maminko (1969). Jeho liturgická tvorba zahrnuje mše Česká vánoční mše (1957), Druhá vánoční mše (1959), Česká mše krátká/Missa brevis (1961), Missa pro gratiarum actione (1961), Missa Suplex (1993), Missa de angelis (1996), Anežce České, Motlitba k Panně Marii (1997), Attende, Domine, Otče náš (1997), A světlo věčné ať jim svítí (1997), Česká mše vánoční (1998), Missa pro gratiis reddendis (1999), Pastýřská vánoční mše (2000), Vánoce v Betlémě (2000), Co se stalo v Betlémě (2001), Česká vánoční mše půlnoční (2004), dále oratorium Stabat mater (2006) a duchovní písně Hajej, nynej, Svaté Gloria in exelsis deo.
I. Lexika
ČSHS.
II. Ostatní
Petrášová, Magdaléna: Skladatelské dílo Vojtěcha Javory ve světle liturgických proměn po II. vatikánském koncilu (Bakalářská práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Ústav hudební vědy, 2008).
Magdaléna Petrášová