Jankovec, Jaroslav, skladatel a dirigent, narozen 26. 4. 1896, Malenice nad Volyňkou (u Strakonic), zemřel 6. 9. 1961, Praha.
Pocházel z rodiny vesnického kantora a amatérského muzikanta, od nějž pochytil první hudební základy. Za pomoci otce se naučil hrát na rozličné hudební nástroje a spolu s ním od dětství koncertoval na vesnických zábavách, poutích, svatbách i pohřbech. Po absolvování reálné školy v Českých Budějovicích se zprvu vydal ve stopách svého otce a šel studovat učitelský ústav v Příbrami; učitelskému povolání se poté krátce věnoval. Následně vstoupil na Vysoké učení technické v Praze, ale po dvou letech přestoupil na pražskou konzervatoř, kde vystudoval varhanní třídu u Karla Steckera, Ondřeje Horníka a Josefa Kličky (1913–16) a také kompozici u Jaroslava Křičky (1916–18). Při škole si přivydělával hraním na klavír v biografech k němým filmům a zpěvem v operním sboru Vinohradského divadla, kam jej angažoval Otakar Ostrčil. Za studií se také stal členem spolku Českého herectva v Praze. Po absolutoriu se nějakou dobu živil jako korepetitor u kočovných divadelních společností (Grabingerova, Zöllnerova, Novákova v Košicích, Földessyho a Faragova v Maďarsku). Po návratu do vlasti se etabloval ve smíchovské Aréně (1920), kde brzy povýšil na kapelníka a zůstal zde až do jejího zániku. Zde vznikl jeho první větší skladatelský počin – dobová operetní revue Evropa o nás ví (1923). Po rozpadu Arény (1933) přešel na tři roky do Švandova divadla, působil také krátce v divadle U Nováků a nakonec zakotvil v tehdejším Tylově divadle v Nuslích (dnešní divadlo Na Fidlovačce), kde setrval od třicátých let až do penze.
Pro toto divadlo napsal drtivou většinu ze svých šedesáti operet, z nichž některé byly uvedeny i na mimopražských scénách či dokonce v zahraničí (opereta Láska její výsosti se hrála pod názvem Liebe Ihrer Hoheit v Hamburku, jeho Kukačka zase jako Kukavica v tehdejší Jugoslávii). V nuselském divadle se dočkal prvního velkého úspěchu s operetou Na Svatou Annu, která dosáhla dvou set repríz. Mezi další populární kusy patřily operety Lojzička (1934; o dva roky později se dočkala i filmového zpracování), Brandejští dragouni (1934), Odtroubeno (1936). Napsal také hudbu k filmové komedii Václava Binovce Pepina Rejholcová (1932). Z novějších kusů byly oblíbené např. Usnul v pyramidě či Tak žil a hrál nám Kmoch (1954). Jeho poslední dílo, opereta Primátor Dittrich (1956), už nebyla provedena. Některé jeho operety byly po jeho smrti převedeny do Hudebního divadla v Karlíně a hrály se ještě v sedmdesátých letech.
Vybrané populární výňatky z jeho operet vyšly tiskem v nakladatelství Zdeňka Vlka a Ferry Kovaříka v Praze, řada kupletů u Švába a některé klavírní skladby u Springera. Byl i literárně činný, psal články například do Poledního listu.
Jankovec byl jedním ze zakladatelů lidové operety 20. století. Mnohé jeho písně zlidověly (např. Když jaro zaťuká, Kapelo, zahraj mi tu polku hezky od podlahy či Zahraj mi tu moji).
Dílo hudební (výběr):
Operety
Adamité z Ostende.
Cikánská princezna.
Děvče z přístavu.
Charlotta a loupežníci (s Jaroslavem Křičkou).
Jede eskadrona.
Kočička v pytli.
Kukačka.
Láska Její Výsosti.
Líbánky komtesy Lucky.
Lojzička.
Margareta.
Na Sv. Annu.
Na tom našem dvoře.
Nezapomeň.
Nikde není posvícení.
Odtroubeno.
Přijde jaro, přijde.
Primátor Dittrich.
Selská princezka.
Srdce v rákosí.
Srdce za milion.
Tak žil a hrál nám Kmoch.
Teče voda proti vodě.
Usnul v pyramidě.
Zelená se, zelená.
Revue
Jen jednu noc.
Když miliony září.
Kvítek Havaje.
Svět o nás ví.
Milování bez ustání.
Trampské milování.
Veličenstvo v plavkách.
Filmová hudba
Jak se dělá milion.
Lojzička.
Pepina Rejholcová.
I. Lexika
PHSN.
ČSHS.
Tomeš, Josef: Československý biografický slovník (Praha 1992).
Tomeš, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. Století, 1. díl, A–J (Praha 1999).
Šulc, Miroslav: Česká operetní kronika. 1863–1948 (Praha 2002).
Wikipedia.
II. Ostatní
Pacák, Luděk: Opereta (Praha 1946).
Hudební rozhledy (9, 1956, s. 339).
Klára Kolofíková