Šolc, František 2), hornista a hudební pedagog, narozen 25. 6. 1920, Přerov, zemřel 11. 3. 1996, Brno.
Byl synem Františka Šolce 1), kapelníka městské hudby. Jako dítě hrál na housle a klavír, v patnácti letech začal hrát na křídlovku. V roce 1935 byl přijat na vojenskou hudební školu v Praze. V letech 1937–39studoval hru na lesní roh u Josefa Kohouta na konzervatoři v Brně a zároveň sloužil u vojenské hudby v Brně. Mezi lety 1943–45 byl sólohornistou Zemského divadla a symfonického orchestru v Linci. V roce 1947 úspěšně složil zkoušky na JAMU, opět k Josefu Kohoutovi. Během svých studií jako první český hornista uvedl Sonátu pro lesní roh a klavír Paula Hindemitha a Koncert č. 1 D dur Josepha Haydna. Roku 1950 uvedl premiéry skladeb Miloslava Ištvana Suita pro lesní roh a klavír, Koncert pro lesní roh a klavír s orchestrem. Od Zdeňka Blažka poprvé uvedl Čtyři romantické skladby pro lesní roh a klavír, od Josefa Kohouta Concertino pro lesní roh s orchestrem. V roce 1951 se stal prvním absolventem v oboru hra na lesní roh na JAMU. Ještě za studia působil v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu v Brně. V letech 1950–52 byl sólohornistou v Symfonickém orchestru kraje Brněnského. Na mezinárodních soutěžích uspěl jako hráč na lesní roh roku 1951 v Berlíně a roku 1953 v Bukurešti. V roce 1951 se stal zakládajícím členem Brněnského dechového kvinteta.
Na brněnské konzervatoři vyučoval v letech 1948–87. Po smrti Josefa Kohouta začal pedagogicky působit na JAMU. Roku 1964 se stal interním pedagogem tohoto ústavu a o rok později docentem. V roce 1973 byl jmenován řádným profesorem. Po smrti rektora JAMU Františka Kudláčka se stal zastupujícím rektorem od 27. 8. 1972 do 1. 9. 1973. Rektorem byl zvolen 1. 9. 1976 a v této funkci setrval až do 31. 8. 1987. Jako profesor zde působil do roku 1990.
Od roku 1969 byl lektorem Mezinárodních interpretačních kurzů JAMU, o dva roky později se stal jejich ředitelem.
Zasedal v porotách, národních a mezinárodních soutěží v oboru hra na lesní roh. Předsedal na Pražském jaru (od roku 1962), dále byl porotce v Ženevě (1965), v Markneukirchenu (1972, 1976, 1984, 1988), v Mnichově a na dalších soutěžích. Byl také členem porot krajských a celostátních soutěží Lidových škol umění a národních soutěží v Kraslicích.
Za svého života získal několik ocenění. V roce 1974 mu byla udělena pamětní medaile Bedřicha Smetany, v roce 1978 medaile Leoše Janáčka, roku 1980 medaile Za zásluhy a rozvoj města Brna.
Jeho žáci vyhrávali mezinárodní soutěže a uplatnili se jako sólohornisté významných národních i mezinárodních hudebních těles nebo jako pedagogové. Mezi jeho žáky patřili například Bedřich Tylšar, Zdeněk Tylšar, Jindřich Petráš a další.
I. Lexika
ČSHS.
Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory (Praha 1964).
Instrumentalisté. Čeští koncertní umělci (n-z) (Praha 1983, s. 127–128).
II. Ostatní
Konzervatoř Brno, Sborník k sedmdesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy (Brno 1989, s. 42–43, 110).
Kunc, Oldřich: Absolventi JAMU v oboru hra na lesní roh (bakalářská práce, Janáčkova akademie múzických umění, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2009).
www.jamu.cz/o-nas/historie-jamu/historie-rektoru/solc.html
Magdaléna Petrášová