Teplý, Petr, vojenský kapelník, hudební pedagog a houslista, narozen 19. 2. 1871, Praha, zemřel 25. 5. 1964, Praha.
Byl synem Petra Pavla Prokeše, profesora konzervatoře v Chicagu, příjmení přijal po matce. Houslové hře se učil od osmi let u svého dědečka, učitele Václava Teplého z Dobřichovic. V letech 1882–88 studoval hru na housle u Antonína Bennewitze na pražské konzervatoři. Po absolutoriu působil jako učitel hudby v pěveckém a hudebním spolku Moravan v Kroměříži (1889–90) a v Přerově (1890–91). Vojenskou službu absolvoval ve vojenské hudbě 93. pěšího pluku v Olomouci (1891–94). Poté přijal angažmá v karlovarském orchestru Ludwiga Plevera, zastával post koncertního mistra městské hudby ve Výmaru (do roku 1899), letní období trávil u Neumannovy zájezdové kapely ve Švédsku a působil také v německém divadle v Rize a v lázeňském orchestru v Dubbeln u Rigy. V letech 1896–99 byl členem orchestru německého divadla v Praze, zároveň vyučoval na Cimrově klavírní akademii. Roku 1899 byl jmenován vojenským kapelníkem u pěšího pluku 40 v Jaroslavi, později u pěšího pluku 97 v Terstu (1902–1912), kde vyvinul zvláště úspěšnou činnost. S jeho orchestrem několikrát vystoupil i František Ondříček (houslové koncerty Ludwiga van Beethovena a Antonína Dvořáka, Skotská fantazie Maxe Brucha). S velkou odezvou uváděl vrcholná díla evropské i české hudby (Prodaná nevěsta, Libuše, Vyšehrad Bedřicha Smetany, Slovácká suita Vítězslava Nováka). Od dubna do prosince 1912 dirigoval Slovinskou filharmonii v Lublani, od roku 1913 vyučoval na škole spolku Glazbena Matice v Terstu. V květnu roku 1915 se vrátil do Prahy a nastoupil jako mobilizovaný ve funkci zástupce kapelníka u hudby pěšího pluku 68 v Praze. Byl však vyreklamován jako houslista pro německé divadlo v Praze, kde působil až do konce první světové války. V roce 1919 byl jmenován vojenským kapelníkem posádkové hudby Vysoké Mýto (ta se roku 1920 stala hudbou pěšího pluku 30), potom nastoupil jako zástupce velitele do Vojenské hudební školy v Praze (1923) a stal se jejím velitelem (1925–31). V roce 1931 odešel do výslužby. Skladbě se téměř nevěnoval, osvědčil se však jako výborný instrumentátor (zvláště děl Richarda Wagnera).
ČSHS.
II. Ostatní
Dalibor (252, 1873, s. 27).
Dalibor (103, 1904).
Branberger, Jan: Konzervatoř hudby v Praze 1811–1911. Pamětní spis k stoletému jubileu založení ústavu (Praha 1911).
Bláha, Miroslav: Povídání o vojenských hudbách (nepublikovaný rukopis, s. 171–175).
Škabrada, Josef: Vojenská hudební škola v Praze (1973, nepublikovaný rukopis).
Rathner, Fritz: Die bewaffnete Macht Österreichs-Ungarn 1618–1918 in ihren Märschen (Kierspe 1983).
Vojenský historický archiv Praha (personální listy).
Mitglieder des Militärkapellmeister-Pensionsvereines, Personalakt, Grund Buch 3/145 (Oesterreichisches Kriegsarchiv Wien).
Bohumil Pešek