Gabzdyl, Emerich
Charakteristika: Tanečník, choreograf, herec a režisér
Datum narození/zahájení aktivity: 20.7.1908
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 12.9.1993
Gabzdyl, Emerich, tanečník, herec, choreograf, režisér, pedagog, narozen 20. 7. 1908, Ostrava, zemřel 12. 9. 1993, tamtéž.
Pocházel z osmi dětí elektrikářského mistra, nedoučil se ve fotografické dílně firmy Boček a Valentík a odešel k divadlu. Stal se žákem Achille Viscusiho, který ho ve čtrnácti letech přijal jako neplaceného eléva do baletu divadla v Moravské Ostravě (1923 se stal sborovým tanečníkem, od 1926 byl sólistou). Jako choreograf v opeře a operetě se uplatňoval od svých osmnácti. Významná se stala v roce 1927 role Josefa v Straussově Legendě o Josefovi, pro kterou si ho v rámci ostravského nastudování vybral režisér Max Semmler, který s touto inscenací objížděl velkou část evropských divadel (Gabzdyl si roli zopakoval 1929 v Bratislavě v Semmlerově i následné Viscusiho verzi a do roku 1931 byl se Semmlerem na turné s Legendou o Josefovi po Rakousku, Švýcarsku a Německu). Z Ostravy odešel 1929 za Viscusim do Bratislavy, angažmá po dvou letech pro neshody způsobené hostováním u Semmlera opustil. Tři roky tančil v evropských městech postavu Josefa a učil v berlínské Semmlerově škole. V období 1932–38 byl v angažmá v Brně, kde tančil velké role (Abderam v Glazunovově Raymondě a Šalamoun v Respighiho Belkis, 1932; Apollon ve Stravinského Apolonovi a Musách (Apollon musagète); titulní roli ve Wormserově Marnotratném synovi, 1933, a jiné). Jako choreograf debutoval již na počátku své kariéry, na doporučení Ivo Richarda Stuchlého i Achille Viscusiho spolupracoval na operetách a v Brně mu byly svěřeny větší úkoly, například v rozsáhlých scénách ve Hrách o Marii Bohuslava Martinů, kde tančil roli Ďábla (1935) a nastudoval balet Sergeje Prokofjeva O bláznu, který jiných sedm bláznů přelstil a interpretoval hlavní roli Šuta (1935, v roce 1976 se k titulu vrátil v televizním snímku s Pavlem Ždichyncem a Vlastou Pavelcovou v hlavních rolích). V Brně, mimo divadlo, spolupracoval s Mášou Cvejičovou na jejích soukromých baletních produkcích a vystupoval v pořadech pedagožky novodobého tance Karly Hladké (role Přízraku v Lukasově Snu; role Šacha ve Wellezsově Djamileh). V roce 1938 přijal nabídku na místo baletního mistra, choreografa a prvního sólisty v rodné Ostravě. Ve své nejslavnější, nejbohatší a nejdelší (32 let) éře tančil, hrál, zpíval i režíroval. Interpretoval přes osmdesát velkých rolí nejširšího stylového záběru (Romeo v Romeovi a Julii, 1950; Girej v Bachčisarajské fontáně, 1955; Rudovous v Labutím jezeře, 1952; titulní role v Straussově Donu Juanovi, 1957 a jiné). Byl autorem choreografií a režií přes sedmsedáti pěti baletů, tanců do sto dvaceti oper, sto třiceti operet a dvaceti pěti činoher. Podílel se na vzniku novinek, které sám inscenoval: Ilja Hurník: Ondráš, Jiří Šust: Mír, 1951; Jarmil Burghauser: Honza a čert, 1954; Karel Kupka: Florella, 1960; Arnošt Košťál: Studna lásky a Jaromír Bažant: Maryčka Magdónova, kde vytvořil jako šedesátiletý přesvědčivě roli otce Magdóna (1968). Jako choreograf často hostoval ve zpěvohrách divadla v Olomouci a Opavě, v zahraničí pak například v Drážďanech inscenoval Beethovenova Prométhea (1964). Na období 1970–74 byl povolán na místo šéfa baletu Národního divadla v Praze (Svěcení jara, 1972; Ondráš, 1974). Po nástupu Miroslava Kůry na jeho místo skončila Gabzdylova aktivní divadelní dráha, ale divadlo neopustil. Pohostinsky připravoval choreografie na mnoha scénách (Ostrava, Olomouc, Opava, Košice, Ústí nad Labem atd.).
Patřil k výrazným vedoucím osobnostem českého baletu 20. století, kultivovaně a s širokou odbornou divadelní a hudební orientací se aktivně vyjadřoval k problematice stavu československého baletu na baletních seminářích, aktivech, festivalech, byl členem řady porot a komisí. Dopisoval do Tanečních listů a s Vladimírem Vašutem sepsal své paměti (V hlavní roli E. Gabzdyl). V roce 1963 byl jmenován Zasloužilým umělcem. Věnoval se pedagogické činnosti, vyučoval na ostravské konzervatoři a katedře tance Akademie múzických umění v Praze 1953–56. V divadelní praxi v Ostravě vychoval nebo dal velké příležitosti předním českým interpretům a ovlivnil řadu tanečních umělců, například Věru Ždichyncovou, jejího syna Pavla Ždichynce, Alberta Janíčka, Martu Drottnerovou, Vlastu Pavelcovou, Milana Hojdyse.
Bratr Jan Gabzdyl byl korepetitorem v ostravském divadle, manželkou byla tanečnice a choreografka Jitřenka Šumovská, jejich synem byl operetní a muzikálový herec René Gabzdyl.
Dílo:
Postřehy z Maďarska (Taneční listy 3, 1965, č. 5, s. 2);
Na rozloučení s paní Lidkou (Taneční listy 7, 1969, č. 5, s. 9);
S ostravským baletem v SSSR (Taneční listy 8, 1970, č. 9, s. 10);
Balet Undina v Berlíně (Taneční listy 9, 1971, č. 1, s. 9);
Vlasta Pavelcová (Taneční listy 13, 1975, č. 8, příloha);
V československém baletu svítá… (Taneční listy 14, 1976, č. 9, s. 7);
Milča Pírková - Vzpomínka místo nekrologu (Kulturní měsíčník, 1990, č. 4, s. 35);
(s Vašut, Vladimír): V hlavní roli Emerich Gabzdyl (Ostrava 1988);
(s Vašut, Vladimír): Vzpomíná nestor českého baletu (Taneční listy 26, 1988, č. 9, s. 11).Literatura:
I. Lexika
Koegler, Horst: Friedrichs Ballettlexikon (Hannover 1972, s. 209).
Postavy Brněnského jeviště (Brno 1979, s. 639).
Koegler, Horst: The Concise Oxford Dictionary od Ballet (Oxford – New York 1987, s. 333).
Národní divadlo a jeho předchůdci (Praha 1988, s. 112).
Encyklopédia dramatických umení Slovenska A–L (Bratislava 1989, s. 406).
Encyklopedie Česká divadla (Praha 2000, s. 284, 336, 344, 345, 360, 509).
Český taneční slovník (Praha 2001).
II. Ostatní
Deutsches Bühnen Jahrbuch (Berlin, 1939–44).
Pacl, Jan: Emerich Gabzdyl – 25 let (Divadlo 47, Praha 1947, č. 7, s. 49).
Hoza, Štefan: Opera na Slovensku II. (Bratislava 1953, s. 312, 328).
Přehled činnosti československých divadel, Divadelní ústav (Praha 1958, s. 103).
Vašut, Vladimír: Baletní repertoár 1945-60 (Praha 1960).
Schmidová, Lidka: Československý balet (Praha 1962, s. 28, 41–43, 90).
Hošková, Jana: Opožděná premiéra. Studna lásky (Taneční listy 5, 1967, č. 3, s. 8).
ld: Ochridská legenda (Taneční listy 7, 1969, č. 6, s. 6).
Burian, Karel V.: Hvězdy baletu (Praha 1971, s. 170, 176).
Hošková, Jana: S E. Gabzdylem o baletu ND (Taneční listy 9, 1971, č. 5, s. 9).
Jaczová, Eva: Balet Slovenského národního divadla (Bratislava 1971, s. 27, 45, 113, 172).
Fujerová, Jana: Půl století věnované baletu (Taneční listy 10, 1972, č. 10, s. 12).
ars: Jubileum E. Gabzdyla (Svobodné slovo 20. 7. 1973).
Almanach 90 let stálého českého divadla v Brně 1884–1974 (Brno 1974).
Holeňová, Jana: Zasloužilý umělec E. Gabzdyl (Taneční listy 12, 1974, č. 5, příloha).
red: Šut (Hudební rozhledy 1976, č. 23).
Almanach 60 let Státního divadla v Ostravě 1919–1979 (Ostrava 1979).
Soupis repertoáru ND v Praze 1881–1983 (Praha 1983).
Vašut, Vladimír: Baletní libreta (Praha 1983, s. 27, 75, 85, 111, 144, 147, 160, 217, 230, 258).
Hošková, Jana: Cesty ostravského baletu s Emerichem Gabzdylem (Taneční listy 22, 1984, č. 1, příloha).
Vašut, Vladimír: Saša Machov (Praha 1986, s. 34, 35, 126, 174, 177, 178, 211).
Hrouda, Vladimír: Právě vychází V hlavní roli E. Gabzdyl (Rudé právo 19. 10. 1988).
Ročenky Česká divadla (Praha 1960–1992).
Gremlicová, Dorota: Emerich Gabzdyl (Taneční listy 31, 1993, č. 9, s. 4).
red: Emerich Gabzdyl 20. června 1908 – 12. září 1993 (Taneční listy 31, 1993, č. 9, s. 8, 9).
Siegel, Jaroslav: Jaroslav Čejka a jeho bláznivý svět, Humor a Kvalita (Praha 1996, s. 43, 47, 120).
Krakešová, Eva: Ve službách Terpsichory (Praha 1997, s. 21, 162, 163).
Kolektiv autorů: Český hraný film III. 1945–1960, Národní filmový archiv (Praha 2001, s. 33, 301, 364).
Gremlicová, Dorota: Taneční umění na scénách Nového německého divadla v Praze/Die Tanzkunst am Neuen deutschen Theater Prag (1888–1938) (Praha 2002, s. 115).
Šulc, Miroslav: Česká operetní kronika 1863–1948 (Praha 2002, s. 456).
Jana Holeňová
Datum poslední změny: 23.3.2009