Habermann, František Václav (též Franz Johann Xaver), skladatel a regenschori, narozen 20. 9. 1706, Kynžvart, zemřel 8. 4. 1783, Cheb.
Vzdělání získal na jezuitském gymnáziu v západočeských Klatovech, kde se věnoval i hudbě, a dalším hudebním školením prošel patrně v Praze. Následně se vydal na studijní cestu do Itálie, Španělska a Francie, kde v roce 1731 vstoupil jako kapelník do služeb prince Louise Henriho de Condé z vedlejší větve vládnoucího rodu Bourbonnů. Po princově smrti 27. ledna 1740 se Habermannovo jméno objevuje na stejném postu na dvoře toskánských velkovévodů v italské Florencii. Někdy v průběhu první poloviny čtyřicátých let 18. století se vrátil zpět do Prahy, kde pro zdejší jezuity napsal operu k oslavám korunovace císařovny Marie Terezie českou královnou. Dílo, provedené 12. května 1743, je dnes ztraceno a není znám ani jeho titul. V Praze získal nejprve místo regenschoriho u theatinů v kostele Panny Marie ustavičné pomoci na Malé Straně a od roku 1750 působil v kostele Panny Marie pod řetězem u maltézských rytířů. V té době se stal také vyhledávaným učitelem. Roku 1773 opustil Prahu a nastoupil na post ředitele kůru děkanského kostela sv. Mikuláše v Chebu. V tomto městě také 8. dubna 1783 zemřel.
Z Habermannových duchovních děl se dochovala především sbírka šesti mší Philomela pia, vydaná tiskem v Kraslicích roku 1747. Jednotlivé mše jsou určeny českým zemským patronům sv. Václavovi, sv. Ludmile, sv. Vojtěchovi, sv. Janu Nepomuckému, sv. Prokopovi a sv. Ivanovi. Tento tisk napomohl významnému rozšíření Habermannovy hudby i mimo hranice českých zemí. Některé úseky z páté mše zmíněné sbírky přepracoval Georg Friedrich Händel ve svém oratoriu Jephtha a vKoncertu pro varhany, op. 7/3. Jedná se o díla v italském pozdně barokním koncertantním stylu, v nichž se střídá homofonní i kontrapunktická sazba. Z dalších duchovních děl, mezi nimiž bylo několik oratorií, školská hra či litanie, se dochovalo jen několik málo kompozic, nebo jejich autorství není jisté. Ztracena je také většina Habermannových instrumentálních děl.
Vokálně instrumentální skladby
Velikonoční oratoria (dochována jen tištěná libreta)
Haec mutatio dextrae excelsi ... id est Conversio peccatoris (1749).
Christi servatoris … de morte triumphantis archetypus (1753).
Deodatus à Gozzone (1754).
Coelestis Samaritanus Jesus Christus (1763).
S. Agostino (1764).
Opéra comique, titul neznámý (1743), ztraceno.
Artium clementinarum ... solemnia, alegorická školní hra (1754).
Duchovní skladby
12 mší (Praha, 1746), ztraceno.
Philomela pia, melos suum sexies repetens, 6 mší (Graslitz, 1747).
[5] Salmi della Compietá Concertanti (1741).
8 litanií.
6 litanií (Praha, 1747), ztraceno.
Pastorale colloguium Pro festis Natalitÿs.
Alma redemptoris mater.
2 Te Deum.
Salve Regina.
3 moteta.
Instrumentální skladby
Koncerty D dur a Es dur.
Symfonie, ztraceno.
Sonáty, ztraceno.
I. Lexika
Dlabacz.
ČSHS.
LdM.
MGG2.
New Grove2.
II. Ostatní
Kamper, Otakar: Hudební Praha v XVIII. věku (Praha 1935).
Pečman, Rudolf: Georg Friedrich Händel und die Komponisten der böhmischen Länder im 18. Jahrhundert (Georg Friedrich Händel, Halle 1985, s. 223-226).
Ostřanská, Kateřina: Philomela pia, sive missae sex F. V. Habermanna (bakalářská práce, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2014).
http://operaplus.cz/frantisek-vaclav-habermann-a-novodoba-premiera-mse-ke-sv-ludmile/
http://encyklopedie.cheb.cz/cz/osudy/frantisek-vaclav-habermann
Lukáš Vytlačil