Chalabala, Zdeněk
Charakteristika: Dirigent
Datum narození/zahájení aktivity: 18.4.1899
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 4.3.1962
Chalabala, Zdeněk, dirigent, narozen 18. 4. 1899, Uherské Hradiště, zemřel 4. 3. 1962, Praha.
Počátky svého hudebního vzdělávání získal od své matky Otýlie Šinarové-Chalabalové (dirigentka, klavíristka a varhanice). Již jako pětiletý se začínal učit na klavír a v sedmi letech si přibral hru na housle. Na gymnáziu v Uherském Hradišti se dále aktivně věnoval studiu hudby, stal se členem studentského orchestru pod vedením profesora Kollmanna. Později založil vlastní studentský kvartet v obsazení: Chalabala, Daněk, Wagner, Žejglic. S tímto souborem často vystupoval i v Moravských Budějovicích (zde žil do svých deseti let), kde jinak vystupoval jako sólový houslista i jako dirigent ženského sboru založeného matkou. Po ukončení gymnázia (1917) narukoval do Vídně, kde často vystupoval ve vojenských kruzích jako houslista. Pro nemoc byl od výcviku osvobozen. Ve Vídni se hudebně vzdělával u Františka Ondříčka . V roce 1918 se Chalabala ve Vídni zapsal na právnickou fakultu a v následujícím roce přestoupil do Prahy. Studií na právnické fakultě záhy zanechal a přešel na brněnskou konservatoř (1919). Byl posluchačem dirigenta Františka Neumanna, Viléma Kurze a Jana Kunce . V Neumannově třídě absolvoval roku 1922 a kompoziční oddělení v roce 1923. Poté navštěvoval kompoziční mistrovskou třídu Leoše Janáčka (1925–26). Během svých studií na konzervatoři Chalabala založil Hudební svaz vysokoškolského studentstva (sbormistrem v letech 1919–21). Svou činnost zahájil v květnu 1919 veřejným koncertem při příležitosti všestudentských oslav v Brně. Během studia na konzervatoři navštěvoval hodiny klavíru u Růženy Kurzové . Od roku 1921 byl pověřen vyučováním na konzervatoři (řízení orchestru a korepetici). V letech 1928–36 zde byl smluvním řízení orchestru.
Po absolvování konzervatoře (1924) založil spolu se svými spolupracovníky Bohumilem Fišerem a dalšími Slováckou filharmonii, jejímž byl také dirigentem. V roce 1925 definitivně odešel jako dirigent opery do Brna do Národního divadla za Františkem Neumannem. Po jeho smrti roku 1929 se stal prvním dirigentem a v následujícím roce (1930) i dramaturgem brněnského Národního divadla. Kromě řízení orchestru v Brně, hostoval i v České filharmonii a v Záhřebu (nastudoval zde v roce 1934 Rusalku a Prodanou nevěstu). Nastudováním Fibichovy Bouře, která byla uvedena 2. 4. 1936, se rozloučil s brněnským divadlem. Od 1. 5. 1936 již působil jako dramaturg Národního divadla v Praze. Zde v těsné blízkosti Václava Talicha dozrává Chalabalovo dirigentské umění a osobnost. Jeho představení se stala vedle Talichových nejzávažnějšími. Kromě dramaturgické a dirigentské profese se Chalabala věnoval i publicistice. Byl redaktorem časopisu Národní divadlo, spolu s Josefem Hutterem redigoval knihu České umění dramatické. Po osvobození Československa (1945) byl Chalabala přeložen do Ostravy s posláním pozvednout po válce místní operu. V Ostravě působil jako šéf opery do roku 1947 a za svou úspěšnou práci byl oceněn 11. 5. 1947 Zemskou cenou osvobození. V témže roce se na krátkou dobu vrátil do Národního divadla v Praze jako dirigent a 3. 12. 1948 uvedl s velkým úspěchem operu Dimitrij Antonína Dvořáka. Roku 1949 byl přeložen do Brna jako šéf opery s pověstí vynikajícího organizátora a dirigenta.
Po svém druhém kratším pobytu v Brně, odešel v květnu 1952 Chalabala do Bratislavy jako šéf opery Slovenského národního divadla (zde uvedl premiéru Suchoňovy Krútňavy a později i jeho druhou operu Svätopluk). V září 1953 Chalabala opět po krátkém působení opustil své pracoviště a odešel do Národního divadla v Praze, kde se mu již dostalo místa hlavního dirigenta. Dne 24. 11. 1953, byl za vynikající činnost v pražském Národním divadle jmenován zasloužilým umělcem. V roce 1955 se s operou Národního divadla zúčastnil zájezdu do Moskvy, kde řídil v lednu Dvořákovu Rusalku a v září Smetanovu Prodanou nevěstu. Obě premiéry měly značný ohlas, což mu vyneslo nabídku na angažmá v moskevském Velkém divadle, jež Chalabala o rok později přijal a v polovině prosince 1956 nastoupil jako dirigent Velkého divadla v Moskvě. Před tím ještě koncertoval s operou Národního divadla v Berlíně. Mimo zájezdy Národního divadla dirigoval v Lipsku, Záhřebu, Katovicích, Bytomi a Staatskapelle v Drážďanech. Svoji činnost zahájil Chalabala v Moskvě uvedením Borise Godunova, publikum i kritika jej opět s nadšením přijala. Po Borisi Godunovi následovalo nastudování ve vlastní nové úpravě Šebalinovy opery Zkrocení zlé ženy, která byla provedena u příležitosti 6. Světového festivalu mládeže a studentstva v Moskvě v červenci 1957. Za tuto operu byl vyznamenán první cenou Všesvazového divadelního festivalu Svazu sovětských socialistických republik. Roku 1958 nastudoval s dramaturgií Dmitrije Šostakoviče pro film Musorgského Chovanštinu a v roce 1959 uvedl Pověst o neviditelném městě Kitěži Rimského-Korsakova. Za svého působení v Moskvě se snažil Chalabala prosadit i českou tvorbu. V roce 1958 řídil v italských Benátkách Dvořákovu Rusalku. Následovaly další nabídky z Florencie, Amsterodamu, Madridu, Vídně, Drážďan, Paříže apod., kterým však nemohl vyhovět. Při příležitosti oslav 75. výročí založení Národního divadla byl Chalabala jmenován národním umělcem. Po uvedení Dvořákovy Rusalky v Leningradě (1959) se Chalabala vrátil do Národního divadla v Praze, kde s úspěchem obnovil Rusalku, nastudoval a dirigoval premiéru Suchoňova Svätopluka (29. 4. 1960). Jeho uměleckým vrcholem bylo uvedení Prokofjevovy opery Příběh opravdového člověka, která byla v Národním divadle v Praze provedena v roce 1961 poprvé mimo Sovětský svaz. Připravoval Šebalinovu operu Zkrocení zlé ženy, jejíž premiéry se již nedožil.
Diskografie:
Nahrávky Orchestru Národního divadla v Praze
Verdi, Giuseppe: Aida;
Musorgskij, Modest Petrovič: Boris Godunov;
Dvořák, Antonín: Čert a Káča;
Puccini, Giacomo: Děvče ze Zlatého západu;
Mozart, Wolfgang Amadeus: Don Juan;
Foerster, Josef Bohuslav: Eva;
Smetana, Bedřich: Hubička;
Musorgskij, Modest Petrovič: Chovanština;
Borodin, Alexandr Porfyrjevič: Kníže Igor;
Mozart, Wolfgang Amadeus: Kouzelná flétna;
Smetana, Bedřich: Libuše;
Wagner, Richard: Lohengrin;
Zich, Otakar: Preciézky;
Smetana, Bedřich: Prodaná nevěsta;
Verdi, Giuseppe: Rigoletto;
Dvořák, Antonín: Rusalka;
Glinka, Michail Ivanovič: Ruslan a Ludmila;
Fibich, Zdeněk: Šárka;
Vačkář, Dalibor C.: Švanda dudák;
Wagner, Richard: Tannhäuser;
Puccini, Giacomo: Tosca;
Verdi, Giuseppe: Traviata.
Orchestr Národního divadla v Bratislavě
Puccini, Giacomo: Bohéma;
Offenbach, Jacques: Hoffmannovy povídky;
Gounod, Charles: Faust a Markétka;
Borodin, Alexandr Porfyrjevič: Kníže Igor;
Leoncavallo, Ruggiero: Komedianti;
Mozart, Wolfgang Amadeus: Kouzelná flétna;
Suchoň, Eugen: Krútňava;
Puccini, Giacomo: Madame Butterfly;
Thomas, Ambroise: Mignon;
d’Albert, Eugen: Nížina;
Saint-Saëns, Camille: Samson a Dalila;
Mascagni, Pietro: Sedlák kavalír.
Orchestr Smetanova divadla v Praze
Verdi, Giuseppe: Don Carlos;
Gounod, Charles: Faust a Markétka;
Glinka, Michail Ivanovič: Ruslan a Ludmila;
Verdi, Giuseppe: Simone Boccanegra.
Česká filharmonie
Chačaturjan, Aram Iljič: Gajane;
Bach, Johann Sebastian: Koncert č. 1 a moll pro housle a orchestr;
Musorgskij, Modest Petrovič: Noc na Lysé hoře;
Rimskij-Korsakov, Nikolaj: Šeherezáda;
Dvořák, Antonín: Vodník;
Dvořák, Antonín: Polednice;
Dvořák, Antonín: Zlatý kolovrat;
Dvořák, Antonín: Holoubek.Literatura:
I. Lexika
PHSN.
ČSHS.
Burghauser, Jarmil: Slavní čeští dirigenti.(Praha 1963).
MEH.
Národní divadlo a jeho předchůdci. Slovník umělců
divadel Vlasteneckého, Stavovského, Prozatimního a Národního (Praha 1988).
Československý biografický slovník (Praha 1992).
Malá encyklopedie české opery. (Praha – Litomyšl 1999).
Český biografický slovník 20. století A–J. (Praha – Litomyšl 1999).
Zejda, Radovan: Osobnosti Třebíčska (Třebíč 2000).
II. Ostatní
Knižní publikace
Racek, Jan: Leoš Janáček a současní moravští skladatelé (Brno 1940).
Šíp, Ladislav: Národní umělec Zdeněk Chalabala (Praha 1959).
Kozák, Jan a kolektiv: Českoslovenští koncertní umělci a koncertní soubory (Praha 1964).
Petrželka, Ivan – Majer, Jiří: Konzervatoř Brno (Brno 1969).
Rada, Bohumil: Národní umělec Zdeněk Chalabala (Praha 1974).
Dufková, Eugenie – Srba, Bořivoj: Postavy brněnského jeviště (Brno 1984).
Konečná, Hana a kolektiv: Čtení o Národním divadle (Praha 1984).
Nekuda, Vladimír: Vlastivěda Moravská, Moravskobudějovicko Jemnicko (Brno 1997).
Články a studie v časopisech
Rk: Suchoňova „Krútňava“ na deskách (Hudební rozhledy 6, 1953, s. 714).
Seidel, Jan: Úspěch pracovní a tvůrčí kázně naší opery (Hudební rozhledy 7, 1954, s. 194–200).
Pospíšil, Vilém: Abonentní koncert České filharmonie (Hudební rozhledy 8, 1955, s. 195).
Eckstein, Pavel: Nová inscenace „Rusalky“ v Národním divadle (Hudební rozhledy 8, 1955, s. 133–135).
Karásek, Bohumil: Nové nastudování „Prodané nevěsty“ (Hudební rozhledy 8, 1955, str. 561–563).
Jirko, Ivan: Nové nastudování Dona Giovanniho (Hudební rozhledy 9, 1956, s. 143–144 ).
Pospíšil, Vilém: Glinkův Ruslan a Ludmila v Národním divadle (Hudební rozhledy 9, 1956, s. 682–683).
Ps: Orchestr Národního divadla (Hudební rozhledy 9, 1956, s. 946).
W.A.: Velký úspěch našeho dirigenta (Hudební rozhledy 10, 1957, s.157).
Ps: Gramofonové desky (Hudební rozhledy 11, 1958, s. 348).
Šefl, Vladimír: Umělec v plné tvůrčí zralosti (Hudební rozhledy 12, 1959, s. 276).
Markl, Jaroslav: Dvořákova Rusalka poprvé v Leningradě (Hudební rozhledy 12, 1959, s. 467).
Karásek, Bohumil: Fibichova Šárka na Národním divadle (Hudební rozhledy 9, 1959, s. 901).
Ps: Zdeněk Chalabala opět v Národním divadle (Hudební rozhledy 13, 1960, s. 160).
Jiránek, Jaroslav: Velký čin (Hudební rozhledy 13, 1960, s. 428–430).
Jiránek, Jaroslav: Čin hodný opery Národního divadla (Hudební rozhledy 14, 1961, s. 430–433).
Suchoň, Eugen: Rozlúčka s majstrom taktovky (Hudební rozhledy 15, 1962, s. 228).
Bajer, Jiří: Z jiskry plamen (Divadelní noviny 2, 1958–59, č. 11, s. 1).
Herrmannová, Eva: Rusalka v Leningradě (Divadelní noviny 2, 1958–59, č. 11, s. 11).
Suchoň, Eugen: Lidí kolem Svätopluka (Divadelní noviny 3, 1959–60, č. 23, s. 1).
Ansimov, Georgij: Dirigovat znamená tvořit (Divadelní noviny 5, 1961–62, č. 16-17, s. 8).
Marek, Oldřich: Národní umělec Zdeněk Chalabala (Zpravodaj 4, 1984, s. 4–6).
Smetana, Vlastimil: Před sto lety se narodil Zdeněk Chalabala (Zpravodaj 5, 1999, s. 9–10).
Majer, Jiří: Před sto lety se narodil slavný dirigent Zdeněk Chalabala (Rovnost 9, č. 90, 17. 4. 1999, s. 9).
Lucie Sýkorová
Datum poslední změny: 16.7.2008