Venhoda, Miroslav
Charakteristika: Sbormistr
Datum narození/zahájení aktivity: 18.4.1915
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 7.5.1987
Venhoda, Miroslav, sbormistr, narozen 14. 8. 1915, Moravské Budějovice, zemřel 7. 5. 1987, Praha.
Během studia reálného gymnasia v Moravských Budějovicích (dostudoval 1934) navštěvoval místní hudební školu (u Anny Blatné). Od roku 1930 působil jako varhaník v místním kostele sv. Jiljí a také realizoval své první dirigentské pokusy (poprvé dirigoval soubor studentů 1. 3. 1931). V roce 1934 začal studovat na pražské Filosofické fakultě učitelství českého jazyka. Navštěvoval přednášky z literární vědy, filosofie, estetiky a dějin umění. Od druhého ročníku začal navštěvovat přednášky z hudební vědy u Zdeňka Nejedlého, Josefa Huttera, Metoda Doležila a Josefa Bohuslava Foerstera. Svá studia na Karlově univerzitě nedokončil. Filosofickou fakultu navštěvoval do jara 1938. V létě téhož roku odjel do Říma, kde se věnoval na Papežském institutu pro posvátnou hudbu (Pontificio Instituto di Musica Sacra) studiu a interpretaci gregoriánského chorálu. Do Prahy se vrátil v květnu 1939 a založil zde po vzoru italských církevních škol chlapecký soubor Schola Cantorum. Zpočátku soubor spadal pod Unii hudebníků z povolání a poté (od 1945) pod Spolek pro studium staré vokální hudby. V této době Venhoda také vyučoval hudbu na gymnasiu (1939–40) a na Učitelském ústavu (1940–42). Vedle vyučování a vedení Scholy (s níž uskutečnil za dobu jejího působení více jak sto koncertů) působil jako varhaník a ředitel kůru v pražských chrámech (1940–45 v klášterním kostele řádu dominikánů u sv. Jiljí, 1946–50 u premonstrátů na Strahově v bazilice Nanebevzetí Panny Marie) a pořádal varhanické desetidenní kursy v Praze, které se konaly dvakrát měsíčně. Se Scholou zorganizoval Venhoda několik zájezdů po českých zemích a především do jižních Čech, z čehož tehdejší československý film natočil dokument. O popularitě Scholy svědčí i fakt, že se objevovala ve filmovém týdeníku. V roce 1946 vydal Venhoda knihu Úvod do studia gregoriánského chorálu (kniha vyšla jako první svazek edice Příručky studia chrámové hudby). S Oto Albertem Tichým vydávali časopis Praporec s podtitulem „Časopis pro lidovou hudbu duchovní, vydává Spolek pro studium staré vokální hudby (Schola Cantorum)“ (volně navázal na stejnojmenný titul, který v letech 1939–42 vydávalo Benediktinské opatství na Břevnově jako sborník pro náboženskou kulturu); první číslo vyšlo 12. března 1947 a poslední 29. března 1950. Po nucené likvidaci Scholy (1950) se Venhoda nechal zaměstnat u Sběrných surovin. Z této fatální situace mu pomohl Jaroslav Šeda (tehdejší ředitel Gramofonových závodů) nabídkou na práci hudebního redaktora a hudebního režiséra. Zde Venhoda pracoval do roku 1967. Staral se o edici folklóru a spolupracoval na publikaci Antologie autentických forem československého hudebního folklóru. V roce 1954 se stal sbormistrem dětského sboru Hlahol a o rok později i hlaholského komorního sboru. Po odchodu z Hlaholu (1957) Venhoda vystřídal svého učitele Metoda Doležila ve vedení Pěveckého sdružení pražských učitelů (PSPU). U PSPU poprvé realizoval svoji snahu inspirovat skladatele k tvorbě přímo pro něj (Bohuslav Martinů: Zbojnící). Se souborem spolupracoval do března 1958. Funkci uměleckého vedoucího PSPU přenechal jinému Doležilovu žáku Janu Kasalovi a sám se soustředil na soubor Noví pěvci madrigalů a komorní hudby (založil jej v roce 1956) z nějž později vytvořil profesionální soubor Pražští madrigalisté. Noví pěvci vystupovali jako komorní soubor, čítající 15–20 členů. V začátcích Pražských madrigalistů si Venhoda ponechal jen čtyři ženy a dva muže, postupně se stav ustálil na dvojitém kvartetu a založil vlastní instrumentální složku, která ponejprv měla tři stále členy hrající na dechové a bicí nástroje, ke konci Venhodova působení v Pražských madrigalistech měla instrumentální složka dvoje housle, violoncello, hoboj a cembalo.
Hned od počátku cestoval Miroslav Venhoda se svým novým hudebním tělesem po mnoha evropských zemích. V Čechách pořádal mnoho koncertů nejen v Praze, ale i mimo ni. Velmi často si pro své koncerty vybíral hrady a zámky v tehdejším Československu, jejichž dobové charakteristice vždy přizpůsobil i hudební repertoár. Dalším originálním počinem Miroslava Venhody s Pražskými madrigalisty byly sobotní koncerty v 17:17 na schodišti Národního muzea, kde našel ideální akustické podmínky pro interpretaci. První koncert se uskutečnil první prosincovou neděli 1967. Za koncerty na schodech byli Pražští madrigalisté v roce 1970 oceněni Cenou hlavního města Prahy.
Za vrchol umělecké kariéry Pražských madrigalistů pokládal Miroslav Venhoda účast na světovém sympoziu Josquina des Prés v New Yorku 1971. Symposium bylo věnované 450. výročí úmrtí Josquina des Prés a bylo orientováno na současnou problematiku interpretace renesanční hudby. Pořadatelé zvolili čtyři soubory, které des Prése interpretovaly odlišnými způsoby – stuttgardskou Schola cantorum, Mnichovský soubor, newyorskou Pro Musica a Pražské madrigalisty. Největší úspěch publika sklidili Pražští madrigalisté. Zdar Madrigalistů na symposiu měl za následek dvojí pozvání do USA.
Agentura Pragokoncert zařadila v roce 1971 Pražské madrigalisty do kategorie komorních souborů a v roce 1977 se s uměleckým vedoucím Miroslavem Venhodou stali jedním z komorních souborů České filharmonie (dále Smetanovo a Talichovo kvarteto, České noneto, Sukovo trio a Due Boemi). Toto zařazení platilo jako nejvyšší meta umělecké prestiže. V roce 1979 předal Miroslav Venhoda vedení souboru Svatopluku Jányšovi.
Po odchodu od Pražských madrigalistů založil Venhoda Společnost pro starou hudbu (SSH). Vznikla při České hudební společnosti jako zájmové sdružení zejména amatérských provozovatelů staré hudby. Hlavním cílem bylo seznamovat tyto nadšence s interpretačními problémy a poznatky provozovací praxe světové i české staré hudby. Za tímto účelem vznikly letní Kroměřížské semináře (od 1988 přesunuty do Valtic). První ročník se uskutečnil v létě 1985. Následovalo organizování tzv. Impulsů Kroměříže, což byla setkání frekventantů letních seminářů v průběhu roku, kdy byli zváni do Prahy a byly pro ně připravovány programy odpovídající jejich potřebám (např. adventní setkání apod.). Třetího ročníku (1987) se již Miroslav Venhoda nedočkal, zemřel náhle po tragické autonehodě 7. května 1987, uprostřed příprav na třetí Kroměřížské intermezzo.
Kromě organizace letních seminářů a Impulsů se Venhoda v posledních letech svého života stal také poradcem a konzultantem několika hudebních souborů (Gioia della musica, Vaganti a další), které se věnovaly interpretaci staré hudby a v nichž Venhoda viděl své pokračovatele. Z popudu letních kursů vznikají neustále nové soubory (např. Musica florea s uměleckým vedoucím Markem Štrynclem vznikla pod vedením Venhodovy odchovankyně Dariny Zárubové), které se věnují problematice interpretace staré hudby, v nichž Venhodův odkaz žije i nadále.
4. listopadu 1995 se uskutečnil vzpomínkový koncert k Venhodovým nedožitým osmdesátým narozeninám, na kterém se představili, kromě současných členů Pražských madrigalistů, členové ze zlaté éry tohoto souboru – ze semdesátých let. Koncert se konal na schodech Národního muzea v 17:17.
Diskografie:
Orlando di Lasso: Mattona mia cara (Supraphon, 1955);
Hudební nástroje ve vývoji české instrumentální hudby (Supraphon, 1956);
Jacobus Handl-Gallus: Peccante me (Supraphon, 1957);
Malý koncert renesančních skladeb (Supraphon, 1958);
Orlando di Lasso: Prophetiae Sibyllarum; Missa Ecce nunc benedicite Dominorum (Pathé Marconi, 1958);
Malý koncert renesančních skladeb (Supraphon, 1959);
Petr Eben: Starodávné čarování milému (Supraphon, 1960);
První série nejstarších českých vícehlasů (Supraphon, 1960);
Claudio Monteverdi: Madrigaly (Supraphon, 1961);
Nejstarší památky české hudby (Supraphon, 1961);
Orlando di Lasso: Missa Bell´ amphitrit´ altera; Missa In die triulationis (Amadeo, 1961);
Giovanni Pierluigi da Palestrina: Canticum canticorum (Amadeo, 1961);
Některé problémy technické přípravy nácviku skladby (Supraphon, 1961);
Orlando di Lasso: Madrigaly, chansony a villanelly (Supraphon, 1962);
Adam Václav Michna: Vánoční muzika (Supraphon, 1962);
Jacobus Handl Gallus, Philippe de Monte: Moteta a madrigaly (Amadeo, 1962);
Adam Václav Michna: Velikonoční muzika (Supraphon, 1963);
Josquin des Prés: Missa L´homme armé; Mateta, madrigal (Supraphon, 1963);
Claudio Monteverdi: Missa da capella; Giovanni Gabrieli: Moteta (Supraphon, 1963);
František Tůma: Stabat mater (Supraphon, 1963);
Výběr latinských písní české gotiky a renesance (Supraphon, 1963);
Nejstarší české vícehlasy II (Supraphon, 1963);
Josquin des Prés; Ciprian de Rore: Moteta a madrigaly (Intercord, 1963);
Claudio Monteverdi: Madrigali guerrieri; Madrigali amorosi (Eurocord, 1963);
Karel Slavický: Madrigaly; Eugen Suchoň: Tri lyrické piesne; Jan Kapr: O námořnických snech; Bohuslav Martinů: Kniha písní; Pavel Borkovec: Madrigaly o čase (Supraphon, 1963);
Světoví hudebníci na českém královském dvoře (Supraphon, 1964);
Jan Zach: Moteto in d minore de passione Christi (Supraphon, 1964);
Koledy evropských národů – České koledy (Supraphon, 1964);
Giovanni, Pierluigi da Palestrina: Tři moteta (Supraphon, 1964);
Italská renesanční poezie a hudba (Supraphon, 1964);
Anglická vokální hudba 11. až 16. století (Supraphon, 1965);
Johannes Brahms: Písně lásky; Nové písně lásky (Supraphon, 1965);
Rorate – české lidové adventní zpěvy (Supraphon, 1965);
Tomas Luis de Victoria: Officium defunctorum; Moteta (Supraphon, 1965);
Johannes Ockeghem: Requiem (Valois, 1965);
Giovanni Pierluigi da Palestrina: Missa Cantantibus organis; Jacobus Handl Gallus: Missa Elisabethae impletum est tempus (Supraphon, 1966);
Jacobus Handlus Gallus: Harmoniae morales; Moralia (Supraphon, 1967);
Johannes Ockeghem: Mariánská moteta (Valois, 1967);
Carlo Gesualdo da Venosa: Responsoria Sabbati sancti; Miserere; Benedictus (Valois, 1967);
Dějiny hudby v příkladech – II. Hudba renesanční (Supraphon, 1967);
Guillaume Dufay: Missa Ave Regina caelorum – Missa Ecce ancilla Domini (Supraphon, 1968);
Jakob Obrecht: Misa super Maria zart (Supraphon, 1968);
Josquin des Prés: Missa Pange Lingea; Moteta (Valois, 1968);
Edmund Pascha: Vianočná omša F dur; Koledy (Supraphon, 1969);
Koledy staré Evropy (Supraphon, 1969);
Cristóbal Moralés: Missa Mille regetz – Moteta (Valois, 1970);
Orlando di Lasso: Sacrae lectiones ex propheta Job (Valois, 1970);
Orlando di Lasso: Prophetiae Sibyllarum; Missa ad imitationem Dixit Joseph (Valois, 1970);
Slovenská inštrumentálna hudba 17.–18. storočia (Supraphon a Opus, 1970);
Kryštof Harant: Missa quinis vocibus super Dolorosi martyr; Moteto (Supraphon, 1971);
Claudio Monteverdi: Madrigali guerrieri; Madrigali Amorosi (Supraphon, 1972);
Hudba 14.–17. storočia na Slovensku (Opus, 1972);
Hudba 16.–18.storočia na Slovensku (Opus, 1972);
Bohuslav Martinů: České madrigaly; Kniha písní; Petr Eben: Pragensia (Supraphon, 1973);
Hudba v českých zemích v době Karla IV. (Supraphon, 1977);
Carlo Gesualdo da Venosa; Luca Marenzio: Madrigaly (Opus, 1977);
Weihnachten in Boehmen (Deutsche Harmonia mundi, 1978);
Václav Kučera: Orbis pictus (Panton, 1979).Literatura:
I. Lexika
ČSHS.
Grove 2001.
MEH.
II. Ostatní
Vladimír Štěpánek: Velký úspěch Nových pěvců madrigalů v Paříži (Hudební rozhledy 11, 1958, s. 563).
Milan Šlechta: Noví pěvci madrigalů (Hudební rozhledy 12, 1959, s. 435).
Noví pěvci madrigalů (Hudební rozhledy 14, 1961, s. 78).
Ps: Sedm cyklů koncertů „ Na zábradlí“ (Hudební rozhledy 14, 1961, s. 877).
Bořkovcovy Madrigaly v čase (Hudební rozhledy 14, 1961, s. 1014).
Jaroslav Vanický: Dvě setkání s minulostí (Hudební rozhledy 15, 1962, s. 30).
Jaroslav Šeda: Co s hudbou starých mistrů (Hudební rozhledy 15, 1962, s. 119).
jm: Miroslav Venhoda (Hudební rozhledy 18, 1965, s. 690).
Madrigaly na hudební středě (Hudební rozhledy 18, 1965, s. 779).
Gramofonové desky (Hudební rozhledy 19, 1966, s. 180).
Jan Trojan: Musica antiqua Europae orientalis (Hudební rozhledy 19, 1966, s. 638–639).
Eva Pensdorfová: Poselství minulosti ve třech podobách (Hudební rozhledy 20, 1967, s. 408–409).
Jiří Fukač: Komorní pěvectví (Hudební rozhledy 20, 1967, s. 624–625).
Milan Kuna: Muzeum v 17.17 (Hudební rozhledy 21, 1968, s. 239).
M. K. Černý: Z pěti sborů jenom tři (Hudební rozhledy 21, 1968, s. 425).
Karel Mlejnek: Madrigalisté v Betlémské kapli (Hudební rozhledy 21, 1968, s. 657).
ns: Dvakrát s madrigalisty (Hudební rozhledy 22, 1969, s. 407).
jč: Recenze gramofonových desek (Hudební rozhledy 23, 1970, s. 521–522).
Hana Malá: Pět sborových koncertů (Hudební rozhledy 25, 1972, s. 210).
Hana Malá: Pražské letní koncerty (Hudební rozhledy 25, 1972, s. 356).
Jaroslav Smolka: Válek, Eben, Lucký, Pauer (Hudební rozhledy, 26 1973, s. 198–200).
ns: Madrigalisté z Prahy, Bukurešti, Londýna a Paříže (Hudební rozhledy, 26 1973, s. 312).
jb: Pražští madrigalisté (Hudební rozhledy 28, 1975, s. 317).
Tomislav Volek: Jako ve středověku (Hudební rozhledy 29, 1976, s. 496).
Tomislav Volek: Pražští madrigalisté a Ars Rediviva (Hudební rozhledy 30, 1977, s. 156).
Tomislav Volek: Ars Rediviva a Pražští madrigalisté (Hudební rozhledy 31, 1978, s. 21).
Tomislav Volek: Ars Rediviva a Pražští madrigalisté (Hudební rozhledy 31, 1978, s. 124).
tv: Dvakrát Pražští madrigalisté (Hudební rozhledy 31, 1978, s. 206).
tv: Pražští madrigalisté (Hudební rozhledy 31, 1978, s. 324).
Tomislav Volek: Madrigalisté se Stivínem, Ars Rediviva a Jonášovou (Hudební rozhledy 32, 1979, s. 63).
Tomislav Volek. Pražští madrigalisté a Ars Rediviva (Hudební rozhledy 32, 1979, s. 550).
Gramorevue 1, 1965, č.2, s. 6; č. 7, s. 3.
Gramorevue 2, 1966, č. 2; č. 4; č. 7; č. 8; č. 9.
Gramorevue 3, 1967, č. 6, č. 10.
Gramorevue 4, 1968, č. 1, s. 3, č. 11–12, s. 1.
Gramorevue 7, 1971, č. 3, s. 3, č. 4, s. 5, č. 6, s. 6, č. 7, s. 7, č. 9, s. 3.
Gramorevue 8, 1972, č. 3, s. 6, č. 5, s. 7, č. 6, s.11, č. 9, s. 5, č.12.
Gramorevue 10, 1974, č. 4, s.11, č. 5, s.11, č. 8, s. 6.
Gramorevue 11, 1975, č. 12.
Gramorevue 12, 1976, č. 7, s. 5–6.
Gramorevue 13, 1977, č. 12, s. 11.
Gramorevue 14, 1978, č. 2, s. 10, č. 4, s. 14, č. 11, s. 16, č. 12, s. 14.
Elšíková, Monika: Dobré dílo Anastázie Opaska (Praha 1999).
Jurkovič, Pavel: Otvírání paměti. Obrázky na plátně času (Praha 2005).
Lucie Sýkorová
Datum poslední změny: 16.7.2008