Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě, spolek, zahájení činnosti 23. 11. 1881, Brno, ukončení činnosti 1952.
Spolek zaměřený na zvelebování církevní hudby na Moravě byl zřizovatelem varhanické školy v Brně. Iniciátorem založení spolku byl Leoš Janáček. Ten se zabýval otázkou založení hudebně vzdělávacího ústavu v Brně podle názoru Vladimíra Helferta již v roce 1874, Janáček však později tento záměr datoval do roku 1878. V dopise snoubence Zdence z lipských studií v roce 1879 dokonce napsal, že založení takové školy je jeho hlavním úkolem. České hudební školství v Brně bylo v sedmdesátých letech 19. století na nízké úrovni, jelikož zde chyběl český hudební vzdělávací ústav, zatímco při německém Musikvereinu fungovala hudební škola. Úsilí o zřízení české hudební školy se propojilo s potřebami spojenými s Wittovou reformou církevní hudby, tzv. cecilianismem, která se na Moravě začala uplatňovat od konce 60. let. Janáčkovi byla příkladem Jednota na zvelebení kostelní hudby v Čechách (Spolek pro pěstování hudby církevní v Čechách), která byla zřizovatelem pražské varhanické školy. V květnu roku 1881 Janáček seskupil zakládající výbor spolku v obsazení přísedícího moravského zemského výboru Jindřicha hraběte Belrupta-Tissaca, konsistorního rady a děkana Františka Maršovského, zemského rady Karla Hanáčka, c. k. zemského inspektora Aloise Nowaka, profesora teologie Josefa Chmelíčka, konsistorního rady Anselma Rambouska (pozdějšího opata augustiniánského kláštera v Brně), c. k. učitele hudby Leoše Janáčka, ředitele c. k. Slovanského ústavu ku vzdělání učitelů Emiliána Schulze, c. k. místodržitelského rady Josefa Januška a kanovníka Františka Zeiberta. Výbor vypracoval stanovy spolku nazvaného Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě, které byly schváleny 4. června 1881 výnosem c. k. místodržitelství. Spolek pak byl ustanoven valnou hromadou 23. listopadu téhož roku. Účel spolku byl deklarován jako zvelebování církevní hudby na Moravě a prostředkem k dosažení tohoto cíle bylo zřízení varhanické školy v Brně, soustředění církevních hudebnin do knihovny varhanické školy, cvičení a vyučování církevního chorálního zpěvu a provozování kvalitních církevních skladeb a vydávání kvalitních církevních hudebních skladeb tiskem, se zřetelem k domácím skladatelům
Financování těchto aktivit bylo zajištěno z příspěvků členů spolku, dále školného na varhanické škole, z úroků základního jmění a darů či vstupného. Později byla finanční podpora získávána také od Moravského zemského sněmu a též z c. k. ministerstva kultu a vyučování. Příspěvky také přicházely z farních kostelů. Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě zvolila na valné hromadě devítičlenný výbor, desáté místo ve výboru bylo určeno pro ředitele varhanické školy. Spolek byl občanský, jeho členové byli Češi i Němci. V jeho řadách stanula především šlechta, politici, vyšší úředníci, duchovní, učitelé, advokáti, lékaři atp. a také některé české spolky. Členství bylo strukturováno jako u jiných obdobných spolků do jednotlivých tříd podle výše příspěvků (základní, řádné, podporující a čestné). V roce 1882 měl spolek 164 členů a již v roce 1885 téměř 300. Následující roky však členská základna značně kolísala mezi 100 až téměř 500 členy. Prvním předsedou byl zvolen přísedící moravského zemského výboru Jindřich hrabě Belrupt-Tissac. Důležitou reprezentativní funkci měli tzv. protektoři, kteří pocházeli z řad šlechty a biskupů. V prosinci roku 1881 byl na schůzi výboru zvolen do funkce ředitele varhanické školy Leoš (Lev) Janáček. Prvním sídlem nově zřízené školy byla budova c. k. Slovanského ústavu ku vzdělání učitelů na Poříčí. Výuka byla zahájena ve školním roce 1881/82, přičemž do prvního ročníku studia bylo přijato 9 žáků, které vyučovali tři učitelé. Postupně byl navyšován počet žáků i pedagogů, byly pořízeny nástroje, včetně čtyř varhan (1883, 1895, 1905, 1910). Od školního roku 1886/87 sídlila škola na Starobrněnské ulici v domě „U modré koule“. Neutěšená situace s provizorním umístěním rozšiřující se varhanické školy vedla Janáčka v roce 1895 k jednání se stavitelem Antonínem Tebichem o výstavbě nové budovy. K stavbě však nedošlo a varhanická škola se stěhovala do pronájmu v domě na rohu Rudolfské (dnes České) č. 8 a Jakubské ulice č. 1. V roce 1906 zakoupila Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě za podpory c. k. ministerstva kultu a vyučování a Zemského výboru markrabství moravského od obchodníka Eduarda Kordíka za 88 000 (respektive s poplatky 97 000) korun budovu „řecké vily“ na rohu tehdejší Giskrovy (dnešní Kounicovy) a prodloužené Habermanovy (Smetanovy) ulice. V nové budově se začalo učit již v roce 1907, ačkoli finální rekonstrukce byla dokončena až v prosinci následujícího roku. Hlavní účel varhanické školy, tedy příprava varhaníků pro kostelní kůry na Moravě, byl postupně naplňován vedle tříletého studia také zavedením zkrácených desetiměsíčních a pětiměsíčních kurzů pro varhaníky. Především po přesunu školy do nových rozsáhlých prostor se zvýšil počet studentů i vyučujících a rozšířila se výuka po vzoru všeobecného hudebního učiliště typu konzervatoře, kde byl vyučován široký okruh předmětů včetně kompozice. V roce 1908 nechala Jednota vystavět na dvoře nového působiště varhanické školy dům pro ředitele této instituce. Dům byl dokončen stavitelem Aloisem Horákem v roce 1910 za částku 10 274 korun. V květnu téhož roku se do domu přestěhoval ředitel Leoš Janáček s chotí. V roce 1909 nahradil po 28 letech ve funkci předsedy spolku Jindřicha hraběte Belrupta František hrabě Harach. Před vypuknutím první světové války, ve školním roce 1913/14, měl ústav 67 elévů, které vzdělávalo 8 vyučujících. Válečná léta se od roku 1916 podepsala na financování školy, především nevyplacením státních subvencích, což se projevilo na počtu elévů i vyučujících. Počátkem roku 1918 se Janáček pokusil varhanickou školu pozemštit a krátce po vzniku Československé republiky požádal 14. listopadu 1918 o zestátnění varhanické školy a zřízení konzervatoře. Následovala transformace varhanické školy spolu s hudební školou Besedy brněnské a hudební školou Vesny v soukromou konzervatoř. Oficiálně bylo zřízení potvrzeno ministerským radou 25. září 1919. Školním rokem 1919/20 de facto zanikla varhanická škola a vznikla brněnská soukromá konzervatoř. V kuratoriu konzervatoře měla Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě dva zástupce. Svůj účel Jednota a jí zřízená varhanická škola splnila a spolek se po zestátnění konzervatoře v březnu 1920 věnoval provozování „výtečných církevních skladeb“ a stipendijní podpoře studentů. Budovu varhanické školy, stejně jako dům ředitele, dala Jednota konzervatoři k bezplatnému užívání na dobu neurčitou. V roce 1920 se stal předsedou spolku páter Prokop Šup. Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě měla i nadále snahu udržet výuku varhanní hry na nově koncipované škole, která ve školním roce 1920/21 měla 32 posluchačů. Tíživá finanční situace však činnost spolku zcela utlumila. Za bezplatný pronájem budovy se konzervatoř zavázala vyučovat dvouletý varhanický kurz pro venkovské varhaníky, který však ministerstvo v prvních letech fungování konzervatoře neschválilo a kurz byl nabízen až v letech 1929 až 1945. Spolek formálně fungoval dál, v podstatě pouze na základě každoročních valných hromad. Až v roce 1948 Jednota zřídila tříletý varhanní kurz v opět částečně uvolněné budově na Smetanově ulici, poté co se konzervatoř přestěhovala do nového sídla na třídě kpt. Jaroše. Ředitelem znovuotevřené varhanické školy se stal ředitel kůru u sv. Jakuba Karel Hradil. Varhanická škola opět provozovala veřejná vystoupení žáků a pedagogů, podílela se také na brněnských oratorních produkcích. V roce 1951 byl varhanní kurz převeden pod Hudební školu Jaroslava Kvapila v Brně a Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě byla o rok později z politických důvodů rozpuštěna.
I. Lexika
ČSHS.
II. Ostatní
Provolání (Moravská Orlice, roč. 19, 1881, č. 138, 19. 6., s. 3).
Helfert, Vladimír: Leoš Janáček. I. V poutech tradice (Brno 1939).
Kundera, Ludvík: Janáčkova varhanická škola (Olomouc 1948).
Výroční zprávy Jednoty na zvelebení církevní hudby, Janáčkův archiv, Moravské zemské muzeum v Brně.
Archiv varhanické školy v Brně, Janáčkův archiv, Moravské zemské muzeum v Brně.
Policejní ředitelství v Brně, Moravský zemský archiv, B 26, č. j. 88/52.
Jiří Zahrádka