Kuksa, Emanuel, skladatel, upravovatel, dirigent, dramaturg, hudební režisér, hráč na dudy a pedagog, narozen 22. 4. 1923 Brno, zemřel 18. 9. 2003, Červený Kostelec.
Pocházel z učitelské rodiny, od mládí projevoval hudební nadání. Vyrůstal v Brně-Židenicích, kde vychodil pět tříd obecné školy chlapecké (1929–34) a poté nastoupil do primy na Reálné gymnázium v Husovicích. Hrál na klavír, jako samouk na pozoun a lesní roh, na něž hrával ve školní kapele na gymnáziu (1934–42). Pro tuto kapelu aranžoval skladby tehdejší populární taneční hudby a jazzu. Reálné gymnázium zakončil maturitou v Brně-Žabovřeskách v roce 1942. Od září téhož roku do ledna 1943 dojížděl na Ústav hudby a zpěvu s právem veřejnosti v Moravské Ostravě, kde studoval obor skladba. Až v následujícím školním roce byl přijat na tehdejší Hudební a dramatickou konservatoř v Brně na obor skladba k Janáčkovu žákovi Vilému Petrželkovi a současně na oddělení dirigování k Bohumíru Liškovi. Ještě předtím v červnu 1943 však nastoupil kvůli totálnímu nasazení na přeškolení. Ve dvaceti letech byl poslán jako zámečník a soustružník do továrny na výrobu leteckých motorů firmy Klöckner-Flugmotoren do Hamburku. Zde po určitý čas roku 1943 pracoval a prožil si nejeden nálet do doby, kdy továrna lehla popelem po spojeneckém bombardování města. Poté byla výroba přestěhována přece jen do méně zasaženého Protektorátu. Emanuel Kuksa se mohl opět vrátit do Brna, protože továrna byla umístěna v nedaleké Kuřimi, kam každý den dojížděl ze svého bydliště v Žabovřeskách. Navíc při práci začal studovat na konzervatoři. Po válce absolvoval vojenskou službu (1945–47) a také pokračoval v započatém studiu na brněnské konzervatoři (1946–50) u Viléma Petrželky (skladba) a Bohumíra Lišky (dirigování). Absolvoval svojí Symfonií (1949, provedena na absolventském koncertě na Stadionu v Brně za řízení autora 6. 10. 1950). Současně byl posluchačem hudební vědy a filozofie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (1948–51). Po absolutoriu na konzervatoři zde začal pracovat jako korepetitor v baletním oddělení (1950–52).
V roce 1952 nastoupil Emanuel Kuksa do tehdejšího Československého rozhlasu v Brně jako dirigent a hudební režisér zcela nově se utvářejícího hudebního tělesa s názvem Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů, zvaný zkratkou BROLN. S folklorním materiálem se poprvé blíže seznámil při sběru lidových písní a instrumentální hudby na Horní Oravě na Slovensku počátkem padesátých let. Zde se také v roce 1952 poprvé oženil. Terénní zvukové záznamy (zejména z Moravy) a jejich přepisy pořizoval pro potřeby BROLNu. Nutnost vytvořit repertoár tomuto ansámblu nabídla Kuksovi příležitost uplatnit se jako aranžér lidových písní a tanců (zvl. Goralské tance z Horní Oravy pro smyčcový orchestr, Brněnské lidové písně I–III a stovky dalších úprav). Uplatnil se také jako hráč na dudy (byl zakládajícím členem souboru, který později přijal název Brněnští gajdoši). Dudy ho zaujaly natolik, že v roce 1958 napsal minioperu Kouzelné dudy a později další skladby s obsazením pro dudy. S BROLNem se zúčastnil jako dudák v roce 1959 velkého koncertního turné po asijských zemích (Vietnam, Čína, Severní Korea, Mongolsko) a v dalších letech řady vystoupení po celé Evropě. Od druhé poloviny padesátých let se začali proti dirigentům prosazovat housloví lídři – primáši (Bohdan Warchal, Zdeněk Nečesánek, Bohumil Smejkal, od sedmdesátých let Jindřich Hovorka). Kuksa se tak zcela posunul ze své dirigentské úlohy do pozice hudebního režiséra. V roce 1965 na vlastní žádost odešel z BROLNu, aby se mohl věnovat výhradně tvůrčí skladatelské činnosti. Ovšem již v roce 1968 se do rozhlasu vrátil jako hudební dramaturg BROLNu. V roce 1971 se zúčastnil (opět jako dudák) dalšího koncertního turné BROLNu po USA a Kanadě. V nastávající době tzv. normalizace byl nucen rozhlas a BROLN definitivně opustit. Jeho úpravy se v rozhlasu vysílaly nadále, ale již bez uvedení jména jejich autora. Do repertoáru BROLNu začlenil hudební folklor v nejširší stylizační míře, svůj specifický autorský rukopis uplatnil jak v prostých úpravách, tak ve složitých hudebních kompozicích.
Po svém odchodu z Československého rozhlasu v Brně komunistický režim zajistil, aby nemohl najít práci alespoň částečně odpovídající jeho schopnostem. Až v roce 1974 nastoupil jako učitel na Lidovou školu umění v Jihlavě. V roce 1975 začal vyučovat ve Strážnici v tamní lidové škole umění, kde se podruhé oženil (1976) a strávil svá učitelská léta až do roku 1982. Poté odešel se svojí druhou ženou do vesničky Ostřešany u Pardubic, kde se usadil již natrvalo. Do roku 1983 vyučoval ještě na hudebních školách v Přelouči, Chvaleticích, Opatovicích a Pardubicích, poté se začal věnovat výhradně vlastní kompoziční tvorbě. V sedmdesátých a osmdesátých letech napsal mnoho skladeb rozmanitých hudebních forem (bohužel bez možnosti veřejného provedení), z nichž výběrem uveďme alespoň Čtyři kusy pro gajdy a šest smyčců (1973), Smyčcový kvartet in A (1976), Rhytmopoia (1977), první verzi kantáty Píseň o barvách (1978, druhá verze 1993), Sonáta pro klavír (1980). Díky Janáčkovu kvartetu bylo možné provést některé skladby alespoň v zahraničí (např. Dvě věty pro smyčcové kvarteto – v premiéře uvedeno v Salzburgu 4. 7. 1985). Po roce 1989 se mohl Kuksa věnovat vedle kompoziční činnosti také provádění svých skladeb. V roce 1999 vznikl Koncert pro kontrabas a klavír a variace na moravskou lidovou baladu Putovali hudci. Na sklonku života začal psát operu na námět z řecké mytologie – Admétos a smrt. V celé šíři jeho skladatelské práce se promítalo folklorní pozadí jako výrazný inspirační zdroj. K vlastní tvorbě byl kritický, z hlediska kompozice se postupně dopracoval osobitého skladatelského pojetí.
Dílo hudební
Sonáta op. 1 (třívětá klavírní sonáta, 1948, premiéra 17. 3. 1949 – Jaroslav Posadovský);
Symfonie (1949, absolventský projekt na konzervatoři, premiéra: 6. 10. 1950 orchestr brněnské konzervatoře řídil autor);
Zvěst o boji korejských (1950, symfonická rapsodie; ztraceno);
Kouzelné dudy s podtitulem masopustní fraška (1958, miniopera, text: Emanuel Kuksa, Karel Tachovský);
Rosario (1961, tango pro smyčcový orchestr a kytaru);
Dvě písně na slova čínské poezie (1. Tři kumpáni, 2. Po bitvě – pro zpěv a dva orchestry; 1965, text: LiPo, přebásnil Bohumil Mathesius);
Sonata hexachordalis (1967, pro sólovou kytaru);
Ivan a Lenin (1967, píseň pro baryton s doprovodem orchestru, text: Josef Hora; v roce 1977 přepracováno pro smíšený sbor a capella);
Achilles a želva (1968, variační suita pro orchestr);
Šest motetů pro tři nástroje (1. sopránový, 2. altový, 3. tenorový, mohou se hrát např. housle, viola, violoncello nebo flétna, klarinet, fagot nebo trubka, lesní roh, pozoun nebo jiné kombinace zvukově smíšené, 1969);
Honění Jidáše (1971, variace na lidovou píseň z Velké nad Veličkou pro sólovou violu, sbor chlapců a instrumentální skupinu);
Čtyři kusy pro gajdy a šest smyčců (1. Andante pomposo, 2. Andante cantabile, 3. Lamento, 4. Allegro con brio; 1973, věnováno Otakaru Pokornému);
Zvykový rok (1. Chození s medvědem, 2. Pod šable, 3. Otloukání píšťalky, 4. Vlaštovčí koleda, 5. Jeďte s námi na koštěti, 6. Nad kabřincem máje, 7. Dvanáct trubačů troubilo, 8. Jízda králů, 9. Věnec – žňové slunce, 10. Smuteční hudba; 1974);
DA-ME-NI-SA-CE – ku cti a chvále Karla Heinricha Grauna pro děti a mládež na hudebce ve Strážnici (1975);
Dialog pro tárogáto a dudy – aneb Rozhovor ředitele s nově nastoupivším kantorem (1976);
Smyčcový kvartet in A (1975; věnováno manželce Evě Filemonové, pro svou vysokou obtížnost a délku (cca 40 min.) dosud neuveden);
Rhytmopoia (1. Strofa, 2. Antistrofa, 3. Epodos; 1977, tři skladby pro tárogáto, cembalo, bicí);
Píseň o barvách (1978, miniopera pro soprán, tenor, baryton a instrumentální soubor (cembalo, niněra, kytara, altová flétna, sopránová flétna, křivý roh), text: Emanuel Kuksa, parafráze na starou českou poezii, J. W. Goetha a M. Bulgakova – Mistr a Markétka, věnováno Otakaru Pokornému a jeho Cameratě Moravicae. Premiéra 17. 6. 1978 ve Strážnici, provedení Camerata Moravica – řídil E. Kuksa; přepracováno 1993 pro soprán, tenor, baryton a instrumentální soubor (niněra, flétna, cimbál, kytara, kastrólkofon);
Straty a cumuli (1979, skladba pro orchestr);
Sonáta pro klavír (1. Con motto, 2. Commodo; 1980);
Sonáta pro violu a klavír (1981, provedeno ve Strážnici a Veselí nad Moravou);
Bicinium (1983, skladba pro violu a kontrabas);
Frygická estampida (1983, skladba pro violoncello a klavír);
Lejch v dorském modu (1983, skladba pro tři violoncella);
Pět skladeb pro smyčcový orchestr (1983);
Bicinium 2 (1984, skladba pro dvoje housle, přetransponováno o kvintu níž pro dvě violy);
Dvě věty pro smyčcové kvarteto (1. Netrpělivost klíčku, 2. Rozpočítadlo; 1985, premiéra 4. 7. 1985 v Salcburku – Janáčkovo kvarteto);
2 A + B (1986, tři skladby pro cimbál a kontrabas);
Skladba pro dudy a kytaru (1988);
Píseň a fuga pro dvoje housle (1991, premiéra 24. 10. 2006 v Brně – Bohumil Smejkal, Pavel Burdych);
Dudácký kvartet s fugou (1992, 3 části, pro zpěv, grumle, dudy in G, flétnu, kytaru);
Koncert pro cimbál (1992);
Píseň a fuga pro sólový cimbál a smyčce (1992);
Tři písně na texty Jana Skácela (1. Malá recenze na královnu, 2. Jabloňový vlak, 3. Déšť; 1992, pro soprán, alt, tenor a smyčce);
Píseň o barvách (1993, přepracovaná verze z roku 1978, premiéra 4. 9. 1993 v Dolních Kounicích);
Létání ve snu (1994, skladba pro varhany);
Koncert pro kontrabas a klavír (1999, premiéra 19. 12. 2001 v Brně – Pavel Klečka – kontrabas, Gabriela Vorbová – klavír (původně napsána pro kontrabas a orchestr); další provedení 12. 9. 2002 na HF JAMU, kulturní dům v Letovicích, 6. 4. 2003 ve Strážnici);
Putovali hudci (1999, pro sólové housle, variace na moravskou lidovou baladu ze sbírky Moravské národní písně Františka Sušila, věnováno Bohumilu Smejkalovi, revize Bohumil Smejkal, premiéra 20. 8. 1999 v Reichenau (Rakousko) – Bohumil Smejkal);
Admétos a smrt (2003, opera na téma z řecké mytologie, vlastní libreto).
Nedatované skladby
Barokní suita G – Es – G;
Čtyři písně pro zpěv a kytaru – 1. V dubnu, 2. V srpnu, 3. V září, 4. V říjnu, text: František Branislav (nejpozději v roce 1964);
Dva medvědi;
Dvě písně na texty Jana Skácela – 1. Návštěvy, 2. Rosa coeli;
Huprolog č. 1 – hudba pro logaritmické pravítko, elektronická hudba;
Koncert pro cimbál a smyčce – 1. Píseň a fuga, 2. Postludium;
Mixolydická sonatina pro niněru, grumle, cimbál a smyčce, 1. Chorál, con motto, 2. Passacaglia, Allegro, Vivo;
Preludium a fuga pro dvoje housle;
Procesí k dešti – na téma duchovní písně pro smíšený sbor, flétny, klarinet, cimbál a smyčce;
Rondo pro sólové housle a orchestr;
Rondo pro housle a klavír;
Říjnová kosmická píseň – pro baryton sólo, smíšený sbor a orchestr, text: Ilja Bart (Říjnová kosmická píseň, Rudé právo 6. 10. 1959);
Sonatina pro pozoun a klavír;
Sonáta pro tympány a klavír;
Troubení na lasturu – podklad tvořil čtyřhlas grumlí, prstovou figuraci ve smyslu malé aleatoriky provádělo 16 hráčů na smyčce, dále řehtačky, klapače, prkno na nudle, roh (nedochováno);
Znělka – elektronická hudba.
I. Lexika
ČSHS.
Pavlicová, Martina – Uhlíková, Lucie (ed): Od folkloru k folkloristu. Slovník folklorního hnutí na Moravě a ve Slezsku (Strážnice 1997).
II. Ostatní
Barvík, Miroslav: Z brněnského hudebního života (Hudební rozhledy 3, č. 7, 1950–1951, s. 26).
Tmé, Miroslav: S Emanuelem Kuksou o BROLNu (Kam, 1972, s. 4–5).
Melkus, Ilja: Folklor v brněnském rozhlase (diplomová práce FF UJEP, Brno 1975).
Holý, Dušan: Na pomoc souborům. S Emanuelem Kuksou o folklóru v pohybu (Národopisné aktuality 19, č. 1, 1982, s. 77–81).
Dobrovolný, František: BROLN 1952–1985. Strojopis, b. m., 1985.
[b., a.]: Znáte Emanuela Kuksu? (Brněnský večerník 9. 8. 1993).
Velehradská, Milada: Pohled přes rameno Emanuela Kuksy (Pardubické noviny 24. 10. 1994, s. 8).
Nečas, Jaromír: Emanuel Kuksa „80“ (Národopisná revue 13, č. 2, 2003, s. 97–98).
Nečas, Jaromír: Za Emanuelem Kuksou. (Národopisná revue 13, č. 4, 2003, s. 227).
Hess, Ludvík: Z domu života i smrti (Sanquis, č. 30, 2003, s. 76).
Hess, Ludvík: Surrealistický dům (Dům&Bydlení, č. 37, 17. 9. 2003, s. 4–6).
Macháček, Marcel: Hudební skladatel Emanuel Kuksa (Zprávy Klubu přátel Pardubicka Hess, Ludvík: [bez názvu.] In: Divoké víno IX, č. 4, 2004, s. 5). XXVIII, č. 9/10, 2003, s. 284–287.
Malíková, Kateřina: Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů (diplomová práce HF JAMU, Brno 2004).
Burdych, Pavel: Emanuel Kuksa – život a dílo (diplomová práce HF JAMU, Brno 2005).
Číhal, Petr: Emanuel Kuksa – k profilu skladatele (diplomová práce FF MU, Brno 2007).
Petr Číhal