Smolka, Jaroslav, muzikolog, skladatel a pedagog, narozen 8. 4. 1933, Praha, zemřel 19. 8. 2011, tamtéž.
Otec skladatele Martina Smolky.
V rodišti studoval od 1943 na různých gymnáziích (maturoval na gymnáziu Jana Nerudy 1951), poté pokračoval na tehdejší Filozoficko-historické (dnes filozofické) fakultě Univerzity Karlovy. Zprvu studoval obory hudební věda a historie, ve 4. a 5. ročníku jednooborově hudební vědu (jeho pedagogy byli v muzikologii Mirko Očadlík a Antonín Sychra, v hudební teorii Karel Janeček a Karel Risinger). Studium uzavřel 1956 diplomní prací o tvorbě Ladislava Vycpálka (do Kantáty o posledních věcech člověka). Souběžně studoval v letech 1953–55 na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze: skladbu u Václava Dobiáše, filmovou a scénickou hudbu u Václava Trojana, hudební teorii u Karla Janečka. Absolvoval vědeckou aspiranturu v oboru hudební věda na Univerzitě Karlově (od 1960, školitelem byl Mirko Očadlík), studium uzavřel 1964 obhajobou kandidátské disertační práce Česká kantáta a oratorium v období mezi dvěma světovými válkami (CSc.). V témže roce mu byl udělen z tohoto titulu na základě tehdy nového zákona znovu zavedený titul PhDr. (diplomní i kandidátská práce byly v dalších letech dokompletovány a s tituly Ladislav Vycpálek. Tvůrčí vývoj a Česká kantáta a oratorium vydány tiskem). V roce 1993 mu Masarykova univerzita v Brně udělila hodnost doktora věd (Dr.Sc).
Již za studia pracoval v letech 1954–55 na poloviční úvazek jako asistent katedry hudební vědy, 1956–62 v Gramofonových závodech (podnik by 1961 přejmenován na Státní hudební vydavatelství) a to do 1959 jako programový referent (tj. redaktor programů pro divadla hudby), 1959–61 referent po tzv. vážnou hudbu, 1961–62 vedoucí referent vážné hudby (s pracovní náplní vedoucího dramaturga a hudebního režiséra). Poté spojil svou životní dráhu s Hudební fakultou AMU, kde působil v letech 1962–2004 jako pedagog dějin hudby, hudební teorie a od 1994 také hudební režie, studijního oboru, který zde založil; v letech 1962–69 odborný asistent, 1969–91 docent (habilitován 1969, jmenován až 1981), od 1991 profesor. Vykonával zde různé funkce: 1991–2004 vedoucí Katedry teorie a dějin hudby, 1997–2004 vedoucí (ředitel) Ústavu hudební teorie Hudební fakulty AMU; v pedagogické činnosti pokračoval i po 2004. Od 1995 působil jako předseda Oborové rady doktorského studia hudební teorie.
Během pedagogické kariéry působil i v jiných oblastech: 1970–72 jako vedoucí redaktor vážné hudby na dlouhohrajících deskách ve vydavatelství Panton, 1996–2001 dramaturg České filharmonie, 1995/96 pedagog v první hudební třídě Gymnázia Jana Nerudy v Praze (vytvořil zde první osnovy pro tento předmět), různá přednášková činnost. Od poloviny padesátých let publikoval několik set kritik a recenzí na koncerty, nahrávky, literaturu o hudbě apod. (zejména v Hudebních rozhledech, Literárních novinách apod.), napsal též několik set textů pro koncertní programy, na obaly LP a do bookletů CD, několik desítek kombinovaných programů (hudba a slovo) pro někdejší Divadla hudby, pro rozhlas, absolvoval též vystoupení v televizi. K pracem patří též předmluvy k různým edicím, posudky na disertační, habilitační apod. práce, na různé projekty, dále dramaturgické podklady apod.
Od 1990 byl členem sdružení skladatelů, muzikologů a interpretů pro soudobou hudbu Atelier ‛90 a byl dramaturgem jeho každoročního malého festivalu Třídení. Na přelomu padesátých a šedesátých let byl redaktorem bulletinu Gramofonový klub, z nějž se později vyvinul čsp. Gramorevue, spolu s Jiřím Pilkou řídil edici Hudba na každém kroku (svazky 1–21 vyšly v letech 1960–67), byl odpovědným redaktorem sborníku prací Hudební fakulty AMU v Praze Živá hudba (svazky 3–1965, 4–1968, 7–1980, 8–1983, 9–1986, 10–1989), redigoval sleevenotes na obalech LP desek v Pantonu (1970–72), koncertní programy v rámci činnosti dramaturga České filharmonie (1996–2001). Významně se podílel na řadě muzikologických projektů. Byl mimo jiné členem autorského týmu připravujícího vícesvazkovou monografii Dílo a život Bedřicha Smetany (z pěti vydaných svazků napsal knihy Smetanova vokální tvorba (1981 za ni obdržel cenu Českého literárního fondu) a Smetanova symfonická tvorba.
Souběžně s muzikologickou prací rozvíjel svou tvůrčí činnost skladatelskou. V raných skladbách z doby do 1962 navázal na slohovou linii české hudby, charakterizovanou jmény Vítězslav Novák a Ladislav Vycpálek. Rozvíjel ji při výrazné inovaci melodických a harmonických prostředků i později, zejména v některých vokálních skladbách (písně Majeránek v poli, sbory Kohout sedí nad mrakem), tam, kde to bylo námětově či žánrově indikováno, soudobě inovoval i podněty neoklasického slohu (Novoklasická ouvertura pro orchestr, komorní komická opera Hra o zuby). Obou těchto tradičních zdrojů využil i ve skladbách, založených na postupné slohové progresi v průběhu komposic (cyklus sborů Písně o vlnách, violoncellová Pocta barokním mistrům, Smyčcový kvartet č. 3 HOPAKAJU) nebo na slohových kontrastech (Smyčcový kvartet č. 4 Ze Šumavy 2001). Hlavním slohovým trendem tvorby od 1963 je hudební projev založený na pevné konstrukci a využití důsledně atonální rovnováhy dvanáctitónového či seriálního materiálu, netradičních principů hudebního formování (zejména důsledné zrcadlové formy např. ve Smyčcovém kvartetu č. 2, ve varhanním cyklu Metamorfózy, partitě pro 12 smyčcových hlasů Per archi), aleatorních postupů (Reflexy pro housle, klarinet a klavír, Sonáta č. 2 Kontrasty pro klavír, INREFUCO pro žestě a tympány, koncert pro violoncello a orchestr Jenom ne strach, Allegro balladico pro violoncello a klavír a další). Nevzdává se přitom pevného tektonického semknutí skladebných celků, rozmanitého afektového působení a spojení hudby s mimohudebními výpověďmi programového dosahu (Chorálová předehra pro komorní orchestr, zmíněný koncert Jenom ne strach, symfonie Dialog tvarů, kus pro sólové violoncello na paměť Bohumila Hrabala Chabres diservgias atd.). Věnoval se i rekonstrukci historických skladeb (česká varhanní tvorba 18. století, velké vokálně instrumentální skladby Jana Dismase Zelenky, Fugová suita podle českých mistrů 18. století pro smyčcové kvarteto či smyčcový orchestr, orchestrální suity Ze Smetanova zápisníku motivů, z Janáčkových oper Výlety Páně Broučkovy, Káťa Kabanová atd.).
Smolka patřil k předním představitelům pražské muzikologické školy, orientované především hudebně historiograficky, avšak v jeho osobnosti se pojí vědecké, badatelské nadání s nadáním skladatelsko-tvůrčím a s důsažným pedagogickým působením. Vyznačoval se neutuchající pracovní horlivostí, což umožňovalo zvládat široké spektrum a velké množství rozmanitých úkolů: jsou historicko-heuristické, analytické, syntetizační, popularizační povahy. V posledně jmenovaných oblastech byl hlavním realizátorem dvou užitečných a široce používaných děl, totiž Malé encyklopedie hudby a Dějin hudby, jimiž jeho muzikologické dílo vstoupilo i do povědomí nejširší veřejnosti. Byl uznávaným znalcem hudebně historiografické a hudebně teoretické problematiky, dobře vybaveným diskutérem v různých oblastech muzikologie a vůbec umění, i posuzovatelem nejrůznějších jevů hudební scény.
I. Dílo literární
Knihy
Ladislav Vycpálek – Tvůrčí vývoj (Praha, Státní nakladatelství krásné literatury hudby a umění 1960);
Česká hudba našeho století (Praha, Státní hudební vydavatelství 1961);
Česká kantáta a oratorium (Praha, Supraphon 1970);
Smetanova vokální tvorba (Praha, Supraphon 1980);
Malá encyklopedie hudby (kolektiv autorů, vědecký redaktor českého vydání; Praha, Supraphon 1983);
Miloš Sádlo – rozhovory s českým violoncellistou (Praha, Supraphon 1983);
Smetanova symfonická tvorba (Praha, Supraphon 1984);
Fuga v české hudbě (Praha, Panton 1987);
Karel Janeček – český skladatel a hudební teoretik (Praha, Hudební fakulta AMU v Praze 1995);
Osudové lásky Bedřicha Smetany (Praha, Media Bohemica 1998);
Dějiny hudby (Jaroslav Smolka a kolektiv; Brno, TOGGA 2001);
Jan Dismas Zelenka. Příběh života a tvorby českého skladatele vrcholného baroka (Praha, Akademie múzických umění v Praze 2006).
Samostatné brožury, skripta apod.
Balet P. I. Čajkovského Labutí jezero (příloha ke kompletu LP desek Gramofonového klubu, Praha, Gramofonový klub 1959);
Portrét Václava Dobiáše (brožura k LP desce s výběrem ze skladatelových děl, Praha, Státní hudební vydavatelství 1962);
Vokální hudební formy a žánry (samostatná studie se systematickým výkladem a 2 LP desky s ukázkami z hudební literatury, Praha, Státní hudební vydavatelství 1962);
Varhanní fugy českého baroka a klasiky (příloha ke kompletu 2 LP desek, Praha, Panton 1971);
Česká varhanní tvorba 18. století (příloha ke kompletu LP desek, Praha, Panton 1973);
Periodizace dějin hudby (skripta hudební fakulty AMU, Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1973, 19812);
Dějiny hudby jako vědní obor a jejich periodizace (3. změněné a doplněné vydání skripta Periodizace dějin hudby, opatřené novým titulem, Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 4. revidované vydání, tj. 2. vydání s tímto titulem a značně rozšířené, Praha, Hudební fakulta AMU 1999);
Jan Dismas Zelenka (příloha k třídeskovému kompletu LP desek, Praha, Supraphon 1985);
Cyklus symfonických básní Bedřicha Smetany Má vlast (brožura ke kompletnímu vydání nahrávky díla na CD, Praha, Supraphon 1985);
Nově nalezené skici Bedřicha Smetany k Mé vlasti, Viole a Snům (in: Sborník Národního muzea v Praze, řada A – Historie, svazek XL (1986), č. 4, Praha 1986);
Hudba českého baroka (skriptum hudební fakulty AMU, Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1989, 2. rozšířené vydání pro Hudební fakultu AMU nakladatelství H+H, Jinočany 1992, 3. dále rozšířené vydání Praha, Hudební fakulta AMU 2005);
Hudba v první Československé republice (studijní text, Praha, Hudební fakulta AMU, 1999).
Studie, stati, články
Moderní česká hudba 20. století (in: Kniha o hudbě, malá moderní encyklopedie, svazek 32, Václav Holzknecht a kolektiv, Praha, Orbis 1962, 19642);
Česká kantáta v období mezi dvěma válkami (1918–1939) (kapitoly z kandidátské disertační práce, Živá hudba, III. sborník prací hudební fakulty AMU, Praha 1965, s. 39–109);
Kantáta ve světové hudbě v období mezi dvěma válkami (1918–1939) (Živá hudba, III. sborník prací hudební fakulty AMU, Praha 1965, 111–146);
Osobitý pohled na vývoj světové hudební kultury (recenze knihy Bence Szabolcsi: Dějiny hudby, Živá hudba, III. sborník prací hudební fakulty AMU, Praha 1965, 151–155);
Das Wort und die Musik in der Vokalfuge (referát na kolokviu Hudba a slovo, Brno podzim 1969, tiskem ve sborníku Colloquium Music and Word / Musik und Wort Brno 1969, Brno, Mezinárodní hudební festival 1973, s. 91–94);
Fuga w czeskiej muzyce pierwszej polowy XX. wieku (referát na sympoziu Československá hudba 20. století, který uspořádala 1974 Státní vysoká hudební škola v Gdaňsku, Polsko, tiskem ve sborníku Muzyka czechoslowacka XX. wieku, materialy z sesji, Gdaňsk 1974, s. 123–140);
Tematický katalog českých varhanních fug 18. století (Živá hudba, VI. sborník prací Hudební fakulty AMU, Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1976, s. 229–324);
Některé problémy hudební režie (Hudební rozhledy 29, 1976, č. 6, s. 275–280);
Problém autorství českých varhanních skladeb 18. století v Pitschově "Museum für Orgelspieler" (Hudební věda 14, 1977, č. 3, s. 242–257);
Aspekty slovanství u Bedřicha Smetany (referát na hudebně vědeckém sympoziu Hudba slovanských národů a její vliv na evropskou hudební kulturu, Brno 1978, stručné teze vyšly ve sborníku Hudba slovanských národů, Brno: Česká hudební společnost 1981, s. 105–106);
Po zarostlém chodníčku - Páleníček, Hurník, Kvapil. Tři interpretace I. řady Janáčkova cyklu (Hudební rozhledy 31, 1978, č. 9, s. 405–411);
Due Boemi di Praga. Josef Horák – Emma Kovárnová (Hudební rozhledy 31, 1978, č. 10, s. 467–469);
Svatopluk Havelka komorní – Nad Nonetem a Percussionatou (Hudební rozhledy 32, 1979, č. 10, s. 463–467);
Jan Dismas Zelenka (Gramorevue 15, 1979, č. 10, s. 3);
Narodnaja pesnja v češskoj muzyke XX vjeka (referát z konference v Kyjevě 1979, teze otištěny v brožuře Muzykalnoje isskustvo socialističeskogo obščestva, probljemy duchovnogo obogaščenija ličnosti, Kyjev: Naukova dumka 1982, s. 36–38, úplný text v knize Muzykalnoje isskustvo i formirovanije novogo čelovjeka, Kyjev, Muzična Ukrajina 1982, s. 117–127);
Strukturen der modal-tonalen und freitonalen Verlaufe bei den tschechischen Komponisten um das Jahr 1900 (sborník mezinárodního kolokvia Musiktheorie, eine schöpferische Komponente..., Hochschule für Musik Mendelssohn-Bartholdy, Abteilung Komposition-Tonsatz, Leipzig 1979, s. 111–126);
Bitonalita (Živá hudba, VII. sborník prací hudební fakulty AMU, Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1980, s. 289–313);
Drobné písně Bohuslava Martinů na lidové texty jako mikrovzorek přístupu skladatele k lidovým inspiracím (referát přednesený česky na Mezinárodní konferenci o díle Bohuslava Martinů, Praha 1981, otištěno německy s titulem Kleine Lieder auf Volkstexte als eine Mikroprobe des Herangehens von Bohuslav Martinů an Volkstümliche Inspirationen ve sborníku Bohuslav Martinů anno 1981, Praha, Česká hudební společnost 1990, s. 116–124);
Podíl metrorytmických struktur na kompozičním stylu Bedřicha Smetany (referát na semináři oblasti hudební vědy a kritiky Svazu českých skladatelů a koncertních umělců Čas v hudbě, Praha 1982, otištěno ve sborníku z konference Čas v hudbě, Praha: Svaz českých skladatelů a koncertních umělců 1984, s. 28–43);
Smetanova Má vlast po stu let (Opus musicum 14, 1982, č. 4, s. 103–109);
Celotónová stupnice a zvětšené akordy v české hudbě kolem roku 1900 (Hudební věda 19, 1982, č. 3, s. 235–244);
Polystylovost kontra stylová nečistota. Axiologická reflexe stylových průniků a kontaminací (Hudební rozhledy 35, 1982, č. 11, s. 519–520);
Utajená modalita (Živá hudba, IX. sborník prací hudební fakulty AMU, Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1983, s. 97–121);
Pozdní opery s pohádkovými a bájnými náměty – dějiště poslední slohové proměny Antonína Dvořáka (referát přednesený česky na konferenci České hudební společnosti Dramatické Dílo Antonína Dvořáka, Praha 1983, vyšlo tiskem německy s titulem Die Spätopern mit Märchen und Sagensujets – Szene der letzten Stilwandlung der Musik von Antonín Dvořáks ve sborníku Musical dramatic Works by Antonín Dvořák, Papers from an international musicological conference Prague 1983, Praha 1989, s. 114–123);
Zrcadlová forma jako originální přínos 20. století do tradiční soustavy hudebních forem (referát na hudebně teoretickém sympoziu Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, Praha 1983, rozmnoženo ve Sborníku referátů z hudebně teoretického semináře, připomínajícího nedožitá výročí Aloise Háby, Karla Janečka, Emila Hradeckého, Bohumila Duška a životní jubilea Jiřího Válka, Jaroslava Volka a Jaroslava Smolky, Praha 1984, s. 90–98 a 14 stran notové přílohy);
Luboš Fišer – slohově vyhraněná tvůrčí osobnost soudobé české hudby I. Hledání a nalezení – od tvůrčích počátků k Requiem (Hudební věda 20, 1983, s. 298–321);
Vladimír Helfert - Mirko Očadlík. Korespondence (Živá hudba, VIII. sborník prací hudební fakulty AMU, Praha 1983, s. 253–300);
Hudba Bohuslava Matěje Černohorského (Hudební věda 21, 1984, č. 2, s. 99–136);
Frescobaldiana Bohemica, Podněty Girolama Frescobaldiho pozdějšímu vývoji české hudby (sborník referátů z konference Nové poznatky o dějinách starší české a slovenské hudby, pořádané 1984 v Praze, Praha: Česká hudební společnost-Společnost pro starou hudbu 1988, sv. II, s.160–172);
Smetanova harmonie – postupy osobité a novátorské (referát na semináři Hudební řeč Bedřicha Smetany, Praha 1984, rozmnožený sborník Praha, Svaz českých skladatelů a koncertních umělců 1985, s. 20–36 a notová příloha);
Princip těsny v barokní hudbě a architektuře (s Milanem Pavlíkem, Umění, časopis Ústavu teorie a dějin umění ČSAV, 33, 1985, č. 6, s. 473–489);
Čeští skladatelé současnosti (autorství 15 portrétů českých skladatelů; kolektiv autorů, Praha: Panton 1985);
Věčný Faust – nová opera Luboše Fišera (Hudební rozhledy 39, 1986, č. 5, s. 229–233);
Modulace a tonální skoky v hudbě Bedřicha Smetany a jeho předchůdců (Hudební věda 24, 1987, č. 4, s. 321–340);
Dvořákova Rusalka a jej miesto v českej opernej tvorbe (in: programová brožura k novému nastudování díla ve Slovenském Národním divadle, Bratislava 1987);
Alois Hába und Berlin (referát na konferenci Hochschule für Musik Hanns Eisler Berlin, Studien zur Berliner Musikgeschichte, Berlin 1987, otištěn ve sborníku Studien zur Berliner Musikgeschichte. Vom 18. Jahrhundert bis zur Gegenwart, Berlin: Henschelverlag Kunst und Gegenwart 1989, s. 235–242);
Bedřich Smetana a Jan Dismas Zelenka (Opus musicum 19, 1987, č. 4, s. 104–109);
Svatopluka Havelky Epistola de Magistri Hieronymi de Praga (Hudební rozhledy 47, 1989, č. 6, s. 283–286);
Stylistic Impulses of historical or ethnically outlying Tradition as one of the important Incentive to Evolution and Revealing of the new Perspectives of European Music in 19th and 20th Centuries (referát na 4. sympoziu International Musicological Society, Ósaka 1990, abstraktum otištěno v rámci souborné edice abstrakt pro potřeby sympozia, plný text v rámci protokolu sympozia Tradition and its future in music: report of SIMS 1990 OSAKA /the Fourth Symposium of the International Musicological Society/ Publisher Tokyo; Ósaka, Mita Press 1991, C-8-3, s. 485–488);
Stínová česká hudba 1968–1989 (Gramorevue 26, 1990, č. 6 a 7, Hudební věda 27, 1991, č. 2, s. 153–187; Proměny, the journal of Czechoslovak Society for Sciences and Arts in USA, January 1991, s. 118–132);
Václav Nelhýbel, český skladatel a dirigent v USA (Hudební rozhledy 44, 1991, č. 2, s. 79–82);
Libera nos - třetí rekviem Rafaela Kubelíka (Hudební rozhledy 44, 1991, č. 9, s. 410–414);
K teorii a dějinám hudebních druhů (žánrů) (Živá hudba 9, 1993, sborník hudební fakulty AMU, řada pedagogická č. 1, sborník referátů ze semináře Ústavu teorie hudby HAMU 1992 K problematice výuky hudebně teoretických disciplin, s. 36–43);
Jak vznikala Prodaná nevěsta (studie v programové knížce nového nastudování Smetanovy opery, premiérovaného v Národním divadle v Praze 15. 12. 1992, s. 37–41);
Hudební režie jako moderní umělecká profese (Gramorevue 1992, č. 6, s. 5);
Alois Hába in Berlin – 1920–1923, die Zeit des ersten Reifens undMikrointervallprojekts (referát na XXVIII. mezinárodním muzikologickém kolokviu Brno 1993, stručnější české znění Berlínská životní epizoda 1920–1923 – čas prvního dozrání mikrointervalového tvůrčího projektu Aloise Háby, Rytmus, programový list Přítomnosti 3, 1993/94, č. 1, plné znění s novým titulem Alois Hába in Berlin – 1920 bis 1923. Das Mikrotonprojekt und seine Bedeutung für die spätere Zeit, sborník Gedanken zu Alois Hába herausgegeben von Horst-Peter Hesse und Wolfgang Thies, sv. 35 edice Wort und Musik, Salzburger Akademische Beiträge, Verlag Müller-Speiser, Anif/Salzburg 1996, s. 26–30);
Plán Vladimíra Helferta na poválečnou repatriaci pramenů k dějinám české hudby (Opus musicum 24, 1993, č. 9–10, s. 296–299; předneseno na konferenci katedry muzikologie filozofické fakulty University Palackého v Olomouci (a dalších institucí) 1993, otištěno ve sborníku Kritické edice hudebních památek, Olomouc, Vydavatelství University Palackého 1996, s. 24–28);
Smetanas Role in the Dissolution of classical-romantic tonality (sborník Bedřich Smetana 1824–1884, Report of the International Conference Praha 1994, Praha 1995, s. 30–42);
Klementa Slavického IV. symfonieta Pax hominibus in orbi umiverso (Hudební rozhledy 48, l995, č. 9, s. 4–7);
Zwei Kapitel aus der Instrumentation Jan Dismas Zelenkas (referát na pražské části muzikologické konference Jan Dismas Zelenka 1995 v Praze, sborník Zelenka Studien II, Deutsche Musik in Osten, Band 12, Academia Verlag Sankt Augustin 1997);
Křivý obraz českých dějin, kultury, hudby 19. století (recenze sborníku Böhmen im 19. Jahrhundert. Vom Klassizismus zur Moderne, Herausgegeben von Ferdinand Seibt im Auftrag des Adalbert Stifter Vereins, München, Propyläen, Frankfurt am Main, 1995; Svobodné slovo 17. 2. 1996, s. 7, a /Nová/ Alternativa /Ostrava/ 2, č. 7, 15. 3. 1996, s. 3);
Dva specifické problémy edic české hudby 18. století: Jan Dismas Zelenka, varhanní tvorba (referát na konferenci Katedry muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (a dalších institucí) 1995, sborník Kritické edice hudebních památek II, Olomouc, Univerzita Palackého 1998, s. 18–23);
Moderní trvalé zvukové záznamy Smetanovy Vltavy s Českou filharmonií a jejími šéfy (sborník 100 let České filharmonie, Historie, osobnosti, kontexty, Praha, Česká filharmonie bez letopočtu vydání, vyšlo 1997, s. 68–84);
Vzpomínky na spolupráci s Karlem Ančerlem při nahrávání gramofonových snímků České filharmonie (Opus musicum 28, 1996, č. 6, s. 283–288 a v uvedeném sborníku 100 let České filharmonie, s. 125–128);
Přínos Helfertovy České moderní hudby při vytváření obrazu dějin české hudby a metodiky průzkumu české hudby (referát na konferenci Helfertova česká moderní hudba, pořádané Katedrou teorie a dějin hudby Hudební fakulty AMU v Praze 1996, otištěno ve sborníku materiálů konference, Praha, Katedra teorie a dějiny hudby Hudební fakulty AMU 1995, s. 7–14);
Sborová tvorba významných německých romantiků – Franz Schubert, Felix Mendelssohn-Bartholdy, Robert Schumann, Johannes Brahms (referát na III. Mezinárodním sympoziu o sborovém zpěvu Katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem 1997, sborník VI. Mezinárodní symposium o sborovém zpěvu Cantus choralis ‛97, Ústí nad Labem: Acta Universitatis Purkynianae, Studia Musica VI, 1998, s. 57–60);
Problémy čtení a veřejné presentace literárního písemného projevu Bedřicha Smetany (referát na konferenci Katedry muzikologie Filosofické fakulty University Palackého v Olomouci 1998, sborník Kritické edice hudebních památek III, Olomouc, Universita Palackého 1999, s. 151–164);
Žárlivec a Žárlivost – díla, ve kterých Leoš Janáček už před Její pastorkyňou dospěl k osobitému stylu (Komponoval Leoš Janáček Žárlivost skutečně jako operní předehru k Její pastorkyni?) (referát v Semináři hudební teorie KTDH AMU v Praze 2000, otištěno ve sborníku K aktuálním otázkám hudební teorie, Praha: AMU 2000, s. 103–113);
Symfonická hudba věnovaná Praze (referát na Mezinárodním symposiu ICOMOS /Internatonal Council on Monuments and Sites/ Prague a Hub of European Culture, Praha 2000, sborník Prague a Hub of European Culture, Praha: ICOMOS Czech National comitee 2000, s. 41– 44);
Trvalé a nové úkoly hudební teorie v systému českého hudebního školství (referát na konferenci KTDH HF s pedagogy konzervatoří a pedagogických fakult o hudební teorii, jaro 2000, sborník K aktuálním otázkám hudební teorie, Praha, AMU 2000, s. 5–8);
Miscellanea systematica. Úvahy nad aktuálním systémovým pojímáním hudební teorie (referát na interní konferenci Katedry teorie a dějin hudby HAMU K aktuálním otázkám systematiky hudební teorie 2000, sborník K aktuálním otázkám hudební teorie, Praha, AMU 2000, s. 23–31);
Zlatý věk české komorní písně od Bedřicha Smetany po Petra Ebena (referát na konferenci Písňová tvorba českých a světových autorů, sborník Písňová tvorba českých a světových autorů, aktuální problémy tvorby, interpretace a recepce, Plzeň, Katedra hudební kultury FPE ZČU v Plzni 2000, s. 96–108);
Bedřich Smetana a Zdeněk Fibich (referát na mezinárodní konferenci Fibich – Melodram – Secese, Praha 2000, sborník Fibich – Melodram – Secese, Report of the International Scientific Conference, Prague 2000, Praha, Česká hudební společnost – Společnost Zdeňka Fibicha, Národní muzeum – Muzeum české hudby 2000, s. 46–56);
Klavírní tvorba Bedřicha Smetany dnes (Hudební rozhledy 54, 2001, č. 6, s. 41–43);
Prameny hudby Antonína Dvořáka (referát na konferenci Sborová tvorba Antonína Dvořáka, sborník Mezinárodní symposium o sborovém zpěvu Cantus choralis ‛01, Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta UJEP 2001, s. 10–20);
Prostory pro hudbu v Praze (Živá hudba XII, Sborník Ústavu teorie hudby Hudební fakulty AMU v Praze, Praha, TOGGA 2002, s. 21–29);
Ke specifikaci pojmů barva a témbr v hudbě (Živá hudba XII, Sborník Ústavu teorie hudby Hudební fakulty AMU v Praze, Praha, TOGGA 2002, s. 59–65);
Hudba (in: Šumava – příroda, historie, život, encyklopedie české části Šumavy a Pošumaví, nakladatelství Baset, Praha, Baset 2003);
In memoriam Karel Janeček (Živá hudba XIII, 2003, Sborník Ústavu teorie hudby Hudební fakulty AMU v Praze, Praha, TOGGA 2004, s. 5–6);
Některé podněty a deziderata z hudebně teoretického systému Karla Janečka (Živá hudba XIII, 2003, Sborník Ústavu teorie hudby Hudební fakulty AMU v Praze, Praha, TOGGA 2004, s. 29–28);
Hudební stylistika jako ne zcela rozvinutá hudebně teoretická disciplína (Živá hudba XIII, 2003, Sborník Ústavu teorie hudby Hudební fakulty AMU v Praze, Praha, TOGGA, Praha 2004, s. 59–68);
Folklorní inspirace v kantátách a oratoriích (referát na Mezinárodním symposiu o sborovém zpěvu Cantus choralis 2003, sborník Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta 2004, s. 68–76);
Česká hudba – nedílná součást evropské a světové hudební kultury (Hudební rozhledy 57, 2004, č. 2, s. 40–41);
Vztah k lidové písni – paradox Smetanova tvůrčího myšlení (Hudební rozhledy 57, 2004, č. 6, s. 40–41);
Český vklad v hudebním projevu Jana Dismase Zelenky (Hudební rozhledy 57, 2004, č. 6, s. 38–39);
Osobní vzpomínky na Jana Rychlíka – zejména na člověka a hudebního teoretika (Živá hudba XIV, 2004, Sborník Ústavu teorie hudby Hudební fakulty AMU v Praze, Praha, TOGGA 2005, s. 11–16);
Problém učebnic a antologií pro vyučování dějin hudby (Živá hudba XIV, 2004, Sborník Ústavu teorie hudby Hudební fakulty AMU v Praze, Praha, TOGGA 2005, s. 55–63);
Zdeněk Blažek a dvojsměrná alterace (referát z mezinárodní hudebněvědné konference Brno 2005, sborník Musicologia brunensis Ad honorem Jan Racek, Bohumír Štědroň et Zdeněk Blažek 1905–2005, Praha, Koniasch Latin Press 2005, s. 178–181);
Bohumír Štědroň: Eseje, vzpomínky, dokumenty (Hudební rozhledy 59, 2006, č. 8, s. 50; recenze sborníku);
Vzpomínky na Karla Risingera: člověka, pedagoga, skladatele (Programová brožura třetího koncertu ze skladeb pedagogů Katedry teorie a dějin hudby HAMU 1. 11. 2006 v Sále Martinů Hudební fakulty, s. 18–26);
Zapadlé kritiky (publikace tří hudebních kritik z posledních let shodou okolností netištěných;
in: Programová brožura čtvrtého koncertu ze skladeb pedagogů Katedry teorie a dějin hudby HAMU 24. 10. 2007 v Sále Martinů Hudební fakulty, s. 38–48);
Vzpomínky na Mirko Očadlíka (Živá hudba XV, 2008, Sborník Ústavu teorie hudby Hudební fakulty AMU v Praze, Praha, Nakladatelství AMU 2008, s. 155–177).
Tiskové edice historické hudby (s připojenými studiemi, vydavatelskými zprávami apod.)
Varhanní fugy českého baroka a klasiky (historická studie jako předmluva, notová edice 24 skladeb, vydavatelská zpráva a charakteristika pramenů, Praha, Panton 1975, 19842, 19923 bez historické studie a vydavatelské zprávy);
Alte tschechische Orgelmusik I (notová edice, historická studie, údaje o pramenech a vydavatelská zpráva, Leipzig, Peters 1983);
Alte tschechische Orgelmusik II (pokračování téže základní edice, stejně vybavena, Leipzig, Peters 1984);
Leoš Janáček: Dvě skladby pro varhany a Postludium z Glagolské mše (kritická edice se studií o skladbách a autorovi, charakteristikou pramenů a vydavatelskou zprávou, Leipzig, Peters 1986);
České varhanní vánoce (antologie varhanní hudby českých skladatelů 18. století, Praha, Editio Supraphon 1990);
Jan Dismas Zelenka: Chvalte Boha silného (moteto – árie pro bas a orchestr na český text 150. žalmu ZWV 165, edice partitury včetně realizace bassa continua a editorská zpráva, jen anglicky a s chybami i věcného dosahu v překladu do angličtiny, Praha, Editio Supraphon 1990, edice Thesaurus Musicae Bohemicae, Seria B, spolu s jinými žalmy téhož skladatele, jež k tisku připravil Vratislav Bělský).
Rekonstrukce historické hudby pro rozhlas a koncertní provozování
Jan Dismas Zelenka: Serenata (kantáta pro sóla, sbor a orchestr, ZWV 177);
Jan Dismas Zelenka: Missa Nativitatis Domini D dur (ZWV 8);
Česlav Vaňura: Et aparuerunt fontes aquarum (offertorium ze sbírky Cultus latriae pro bas sólo, sbor a orchestr);
Fugová suita podle českých anonymů 18. století pro smyčcové kvarteto nebo smyčcový orchestr (1975);
Antonín Rejcha: Osmihlasá vokální fuga se šesti subjekty ze spisu Traité de haute composition musicale (s. 994–1002, podložení textem z Ovidiovy sbírky Fasti a dokompletování).
Gramofonové (CD) edice skladeb jiných autorů (historické hudby)
Jan Dismas Zelenka: Requiem c moll a Dies irae solenne c moll (ZVW 45, CD);
Jan Dismas Zelenka: In exitu Israel (žalm 113. pro sóla, sbor a orchestr, ZWV 83, LP a CD Panton);
Jan Dismas Zelenka: Chvalte Boha silného (moteto – árie, ZWV 165, partitura a LP Supraphon);
Jan Dismas Zelenka: Recordare Domine (árie pro alt, hoboj, violu a basso continuo z hudby k svatému hrobu Imissit Dominus pestilentiam, ZWV 58, LP a CD Panton);
Jan Dismas Zelenka: I Penitenti al sepolcro del Redentore (Kajícníci u hrobu Vykupitelova, ZWV 63, oratorium, CD Panton);
Ze zápisníku motivů Bedřicha Smetany (suita pro komorní orchestr, 1985);
Leoš Janáček: Výlety Páně Broučkovy (orchestrální suita z opery, CD Supraphon);
Leoš Janáček: Káťa Kabanová (orchestrální suita z opery, 2007, připraveno k nahrávce).
II. Dílo hudební
Orchestrální a vokálně orchestrální díla
Novoklasická ouvertura pro komorní orchestr (1981);
Chorální předehra pro komorní orchestr (1982, CD Vltava Český rozhlas 3).;
Jenom ne strach, koncert pro violoncello a orchestr (1979–83);
Per archi, partita pro 12 smyčcových hlasů, viz i výše (obsazených vícenásobně ve smyčcovém orchestru či komorně, 1983);
Ze Smetanova zápisníku motivů, suita pro komorní orchestr (1985, viz i výše, LP Marco Polo);
Dialog tvarů, symfonie pro velký orchestr podle fotografické publikace Vladimíra Uhra a Milana Pavlíka o architektuře barokní Prahy (1989);
Hostina habešského císaře, koncertní árie pro střední hlas a orchestr na text Bohumila Hrabala z knihy Obsluhoval jsem anglického krále pro střední hlas a orchestr (2005; též znění pro střední hlas a klavír, 2002).
Komorní skladby pro soubor
Inrefuco (Introduzione, Recitativo, Fuga, Corale) pro 3 trubky, 3 trombony a tympány (1979);
Per archi, partita pro 12 smyčcových hlasů (1983, viz i výše);
Zpěvobajky a květomluva, 10 drobných skladeb pro dechové kvinteto podle básní Roberta Desnose (1980);
Partita pro dechové kvinteto (1987);
Pastorální suita pro žesťové kvinteto (2003);
Smyčcový kvartet č. 2 (1963–65, partitura a hlasy Praha: Panton 1980);
Fugová suita d moll podle českých anonymů 18. století (1974, též znění pro smyčcový orchestr);
Smyčcový kvartet č. 3 HOPAKAJU (1976–84, 3. věta Elegie nad opuštěnou violou vyšla na LP Supraphon);
Smyčcový kvartet č. 4 Ze Šumavy 2001 (2001);
Reflexy, trio pro housle, klarinet a klavír (1966);
Tři studie pro housle a klavír (1963–65);
Allegro balladico pro violoncello a klavír (1982, CD Music VARS);
Pocta barokním mistrům pro 2 violoncella ( původně pro sólovou violu nebo violoncello 1985, pro 2 violoncella 1991);
Duetti per cinque, osm dvojzpěvů pro pět nástrojů hobojové rodiny (1999, varianty pro dvojice jiných nástrojů: Duetti per violini, 2000, Duetti per clarinetti, 2000).
Skladby pro sólový nástroj nebo jednoho hráče
Sonáta pro sólový basklarinet (1976);
Sonáta pro klavír č. 2 Kontrasty (1978–79);
Metamorfózy, cyklus pro varhany (1980, tiskem Praha: Panton, Praha 1989, CD Vltava- Český rozhlas 3);
Mlha sklíčenosti, fantazie pro sólovou violu na poslední skicu Bedřicha Smetany (1982, tiskem na obálce časopisu Opus musicum 17, 1985, č. 4, s předmluvou skladatele);
Partita pro varhany (1987);
Chabres diservgias, kus pro sólové violoncello na paměť Bohumila Hrabala (1997);
Lament pro sólový klarinet (2000, věnováno památce Luboše Fišera);
Laureolae, tři skladby pro sólové violoncello (2001);
Sonáta pro sólový klarinet (2002–03);
Kniha kovů, dřev a kůží, cyklus pro 1 hráče na bicí nástroje (tzv. multipercussion, 2006–07).
Vokální díla sólová nebo sólo s doprovodem
Majeránek v poli, 6 písní pro hlas a klavír na slova lidové poesie (1954, 1974);
Pod tou modrou oblohou, 10 dětských sborů se sóly, flétnou a klavírem na verše Františka Hrubína (1960, LP 45 otáček Supraphon);
Kohout sedí nad mrakem, cyklus dětských nebo ženských sborů bez doprovodu na básně Vítězslava Nezvala (1964, LP Panton);
Písně o vlnách, tři smíšené sbory na básně R. M. Rilka, F. Šrámka a V. Nezvala (1971);
Perspektivy, 6 písní s klavírem na verše Jana Skácela (1971);
Gloria in excelsis Deo pro dětský sbor a violoncello (2000);
Hostina habešského císaře pro střední hlas a klavír (2002, viz výše);
Tři písně na vlastní verše pro střední hlas a violu (2002–03).
Dílo hudebně dramatické
Hra o zuby, komorní komická opera (1977–78, libreto Zdeněk Mahler a Josef Brukner na námět skladatele).
I. Lexika
ČSHS.
MEH.
ČSS (autor hesla Karel Steinmetz).
Grove1 (autor hesla Josef Bek).
Grove2 (autor hesla Josef Bek).
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha, Kdo je kdo 52005).
II. Ostatní
Šmolík, Jan: O Janu Dismasu Zelenkovi s Jaroslavem Smolkou (Hudební rozhledy 49, 1996, č. 2, s. 32–34).
100 let České filharmonie, rozhovor s dramaturgem České filharmonie Jaroslavem Smolkou (Divadlo 2, 1996, č. 8–9, s. 42–43).
Jaroslav Smolka. Brožura Hudebního informačního střediska (životopis, výběr z hudební tvorby a seznam knižních publikací v češtině a angličtině, 1998).
Sborník Živá hudba XII, Praha, HAMU a TOGGA 2002 (s. 5–20, zde Umělecké a vědecké curriculum prof. Jaroslava Smolky, Výběr z nejdůležitějších muzikologických prací, Notové edice historické hudby s připojenými studiemi, vydavatelskými zprávami apod., Výběr ze skladatelského díla, Z rekonstrukcí historické hudby, Diskografie LP desek a CD).
Sborník Živá hudba XIII, Praha, HAMU a TOGGA 2004 (s. 59–68, zde text Analytická autoreflexe vlastního Smyčcového kvartetu č. 4 „Ze Šumavy 2001“, v rámci Smolkovy studie Hudební stylistika jako dosud ne zcela rozvinutá hudebněteoretická disciplína).
III. Recenze prací
(Výběr z četných recenzí o knihách a skladbách Jaroslava Smolky, jež vyšly v čsp. Hudební věda, Hudební rozhledy, Opus musicum, Literární noviny i v denním tisku a dalších periodikách.)
Lébl, Vladimír: Nad novými smetanovskými publikacemi (Hudební věda 19, 1982, č. 1, s. 82–88).
Germer, Mark: /ke knize Smetanova vokální tvorba/ (Notes, Vol. 41, Dec. 1984, s. 270–273).
Jarolímková, Hana o Osudových láskách Bedřicha Smetany (Hudební rozhledy 52, 1999, č. 2, s. 38).
Bártová, Jindřiška o tomtéž (Opus musicum 31, 1999, č. 2, s. 71).
Blahynka, Miloslav: Jaroslav Smolka et al.: Dějiny hudby (Slovenská hudba 2001, č. 2–3, s. 404-406).
Blahynka, Miloslav: Pre odborníkov i laikov (Kultúrny život, 10. 4. 2002, s. 8; recenze Dějin hudby).
Szórádová, Eva: Jaroslav Smolka a kolektiv: Dějiny hudby (Hudobný život 34, 2002, č. 4, s. 44–45).
Niubo, Marc: Jaroslav Smolka: Hudba českého baroka (www.iliteratura.cz 31.8.2006).
Pečman, Rudolf: Louňovická hvězda barokní hudby /Jan Dismas Zelenka/ (Literární noviny 2007, č. 6, s. 12).
Pečman, Rudolf: Jaroslav Smolka: Jan Dismas Zelenka (Hudební rozhledy 60, 2007, č. 4, s. 50).
Ivan Poledňák