Masopust, Boris Antonovič

Masopust, Boris Antonovič, houslista, dirigent, vojenský kapelník a skladatel, narozen 22. 8. 1909, Rostov na Donu (Rusko), zemřel 15. 11. 2002, Praha.

Boris Masopust byl jedním z nejlepších českých vojenských kapelníků 20. století. Otec byl Čech, který se usadil v Rusku po cestách v cizině (Anglie, Cejlon), matka byla Ruska z hudební rodiny Borowičů. Od dvou let žil v Hořicích, v dětství se zde učil hrát na housle u Josefa Pražáka, Jaroslava Broučka a Miroslava Šimka. Po studiu houslí, violy, tenoru a hluboké B trubky na Vojenské hudební škole v Praze (1923–25) byl přidělen k hudbám pěšího pluku 34 v Opavě (1925–27) a pěšího pluku 28 v Praze (1927–31). Po odchodu do zálohy studoval v letech 1931–36 na pražské konzervatoři housle u Jaroslava Kociána (absolvoval roku 1937 Koncertem pro housle D dur Pjotra Iljiče Čajkovského), řízení orchestru u Pavla Dědečka a skladbu u Antonína Modra. Poté navázal studiem houslí u Jaroslava Kociána na mistrovské škole (1936–38). Tehdy získal angažmá a post koncertního mistra v lázeňském orchestru Jana Elsnice v Luhačovicích (1931/32), hrál také v divadle Uranie, v Tylově divadle v Praze, v divadle Járy Kohouta, v Osvobozeném divadle a ve Velké operetě. V roce 1938 byl jmenován vojenským kapelníkem orchestrů pěšího pluku 41 v Žilině. Za okupace byl zpočátku členem orchestru FOK (1939) a poté se stal kapelníkem 7. praporu vládního vojska v Josefově. Tam řídil na 220 symfonických a populárních koncertů, uvedl i několik oper. S pěveckými spolky prováděl skladby (kantáty) Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Vítězslava Nováka, Jana Maláta a dalších. V koncertech pokračoval i v Hradci Králové, kde byl od roku 1944 angažován u hudby II. inspektorátu vládního vojska. Po osvobození se stal v témže městě kapelníkem orchestrů pěších pluků 22 a 4, dirigoval také Sokolskou filharmonii a stal se členem Královéhradeckého kvarteta, v němž hrál violový part. Roku 1947 byl jmenován šéfem symfonického orchestru Armádního uměleckého souboru. O dva roky později byl zatčen a odsouzen za velezradu na dvanáct let vězení (roku 1955 omilostněn). Po omilostnění se stal koncertním mistrem lázeňského orchestru v Poděbradech, v následujících letech absolvoval několik krátkodobých angažmá: byl dirigentem Krušnohorského symfonického orchestru v Teplicích (od 1958), koncertním mistrem v Sarajevu (1960–62), dirigentem Městského lázeňského orchestru ve Františkových Lázních (1963–66), členem orchestru Divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem a Orchestru Lázně Poděbrady (1966–69). Následovalo dvacetileté angažmá v divadle Františka Xavera Šaldy v Liberci. Komponoval houslové a klavírní skladby, písně (řadu na texty japonských básní), ženské sbory na básně Josefa Václava Sládka, pochody (například Vykmanovským kamarádům), duchovní kantáty a orchestrální (symfonická báseň, dvě předehry – existují v rukopisné podobě) i scénická díla (Katinka, Meluzína, Manon Lescaut).

Literatura:

I. Lexika

ČSHS.

II. Ostatní

Vojenská konzervatoř 1923–1998 (Roudnice 1998).

Vlčková, Věra: Horizonty (ne)svobody II (Náchod 2003).

Archiválie:

Vojenský historický archiv Praha (personální listy).

Bohumil Pešek – Eva Vičarová