Gerstenkorn, Franz, hudební kritik, narozen? 1834 (Praha), zemřel 28. 1. 1910 (tamtéž).
Pražský rodák Franz Gerstenkorn studoval nejprve na piaristickém gymnáziu, posléze na staroměstském Akademickém gymnáziu, kde byli jeho kolegy a přáteli Jan Neruda či František Ladislav Čelakovský. Velmi brzy začal inklinovat k hudbě, která se stala jeho celoživotní láskou. První učitelkou klavírní hry se stala jeho matka, sama žačka Karla Czerného. Dalším učitelem byl pianista Hofmann, pedagog Prokschova ústavu. V hudební teorii byl Gerstenkorn žákem Josefa Krejčího (pozdějšího ředitele konzervatoře) a také Josefa Leopolda Zvonaře, který ho zasvětil do analýzy Beethovenových symfonií. Sledoval pražský hudební život, v padesátých letech zejména operní představení, velkou událostí bylo např. první pražské provedení Tannhäusera v roce 1856. Gerstenkorn zareagoval na Hanslickovu kritiku vídeňského provedení Tannhäusera roku 1857 v lipském Neuen Zeitschrift für Musik. Tento protest proti Hanslickově kritice se stal Gerstenkornovým odvážným debutem na poli hudební kritiky. Později v osmdesátých letech potom do Neuen Zeitschrift für Musik pravidelně přispíval (publikování v tomto periodiku reflektoval Dalibor roku 1886, viz níže). Roku 1856 se Gerstenkorn seznámil s Heinrichem Porgesem (1837–1900), sbormistrem, hudebním kritikem a propagátorem díla Richarda Wagnera. Porgesův obdiv k Wagnerovi Gerstenkorna bezpochyby ovlivnil. Díky komentářům v časopise Dalibor víme, že Gerstenkorn velmi obdivoval Smetanovy symfonické básně, zato jeho vztah k tvorbě Antonína Dvořáka nebyl příliš vřelý.
I. Lexika
ČSHS (Gracian Černušák).
II. Ostatní
Procházka, Rudolph Freiherr: Das Romantische Musik-Prag (Žatec 1914).
drobné polemické zmínky (Dalibor 7, 1885, s. 384–385 a Dalibor 8, 1886, s. 247).
Kateřina Hnátová