Bautzký, Karel (psán též Baucký či Bautzský),skladatel a ředitel kůru, narozen 10. 5. 1862, Praha, zemřel 3. 3. 1919, tamtéž.
Studoval pražskou varhanickou školu, kterou absolvoval v roce 1881. Po absolutoriu působil dva roky ve Vídni na Horákově hudební škole, kde učil hru na klavír. Po návratu do Prahy pokračoval v hudebním vzdělávání u Zdeňka Fibicha a částečně i u Antonína Dvořáka. Dostal místo varhaníka v Týnském chrámu a v chrámu svatého Mikuláše. Poté se stal ředitelem kůru v kostele svatého Haštala (1894) a později i u svatého Mikuláše a svatého Tomáše. U svatého Mikuláše působil až do své smrti.
Byl nadaným žákem svých učitelů Fibicha a Dvořáka, ale nikdy se jako skladatel výrazněji neprosadil, širší veřejnosti byl skoro neznámý. Jen několik jeho kompozic se dostalo k uším posluchačů. Zamlada byl členem spolku českých skladatelů Mladá generace, díky němuž byla v listopadu roku 1896 veřejně provedena jeho symfonická suita pod vedením Karla Šebora. O rok později následoval další koncert, kde opět pod Šeborovým vedením zazněly dvě jeho symfonické věty. Roku 1900 byl oceněn jeho klavírní kvartet třetí cenou Českého spolku pro komorní hudbu (dalšími oceněnými byli Vítězslav Novák, Hanuš Trneček a Otakar Ostrčil). Hned následující rok tento spolek ocenil finančním stipendiem i jeho smyčcový kvartet. O rok později (1902) provedl Ludvík Vítězslav Čelanský s Českou filharmonií jeho orchestrální rapsodie. Jeho Rapsodie c moll byla hrána ještě o třicet let později orchestrem Radiojournalu pod vedením Otakara Paříka (1932).
Vedle symfonií, ouvertur, suit a klavírních skladeb složil též operu Na zmar na libreto podle povídky Henryka Sienkiewicze (1902), kterou nabídl Národnímu divadlu v Praze. Karel Kovařovic mu ji však vrátil s tím, že po hudební stránce je sice opera pěkná, ale libreto je nevyhovující. To Bautzkému sebralo další chuť angažovat se ve světské hudební tvorbě a od té doby své umění již zcela zasvětil církvi. Zemřel v ústraní. Po jeho smrti se bohužel z velké části nedochovala jeho sbírka starých hudebnin, kterou s velkou trpělivostí budoval. Z ní zachránil jen několik málo skladeb starých autorů Emilián Trolda pro Národní muzeum. Spolu se sbírkou zmizely i Bautzkého rukopisy jeho vlastních kompozic.
Dílo hudební (výběr):
Tarantella pro orchestr.
Symfonická suita (premiéra 1896 v Praze).
Dvě symfonické věty (premiéra 1897 v Praze).
Klavírní kvartet (1900).
Smyčcový kvartet a moll (1901).
Orchestrální rapsodie c moll.
Rapsodické scherzo d moll.
Symfonie c moll a C dur.
Orchestrální suita a moll.
I. Lexika
PHSN.
ČSHS.
Janota, Dalibor: Malá encyklopedie české opery (Praha 1999).
II. Ostatní
Hudební revue (12, 1919, s. 282).
Buchner, Alexander: Hudební sbírka Emiliána Troldy (Praha 1954, Sborník Národního musea v Praze, sv. 8 A, Historický č. 1, s. 6).
Klára Kolofíková