Památník Antonína Dvořáka ve Zlonicích, muzeum, zahájení činnosti 1954, Zlonice.
Antonín Dvořák žil ve Zlonicích (poblíž rodné Nelahozevsi) v letech 1853–56. Pobýval zde nejprve v rodině svého strýce Antonína Zdeňka, který se v roce 1852 stal šafářem na zlonickém panství knížat Kinských, a později u rodičů, kteří se do Zlonic přistěhovali roku 1855. Ve Zlonicích získal Dvořák hudební průpravu od vynikajícího hudebníka Antonína Liehmanna, který jej učil hře na varhany a hudební teorii. Dvořák si ho velmi vážil a roku 1880 dokonce zorganizoval ve Zlonicích koncert k uctění jeho památky, z jehož výtěžku byl Liehmannovi postaven pomník. Liehmannova dcera Terinka, Dvořákova první láska, je údajně zvěčněna i se svým otcem v opeře Jakobín. Samotné Zlonice pak byly Dvořákovi inspiračním podnětem v jeho Symfonii č. 1 c moll z roku 1865, kterou později nazval „Zlonické zvony“.
Samotná budova dnešního Památníku Antonína Dvořáka pochází z roku 1745. Původně sloužila jako špitál (tj. starobinec) pro vysloužilé úředníky místního panovnického rodu Kinských. Kinským patřilo celé panství až do roku 1920, v té době přešla stavba do majetku státu. Během druhé světové války zde získali azyl uprchlíci ze Sudet. Po válce budova sloužila jako skladiště papíru a chátrala natolik, že mělo dojít k její demolici. Ke kompletní rekonstrukci došlo péčí Vlastivědného kroužku Zlonicka a v budově byl zřízen Památník Antonína Dvořáka. Slavnostní otevření proběhlo v červnu roku 1954. Hlavní sál památníku dnes slouží pro pořádání koncertů, svatebních obřadů, výstav a jiných kulturních akcí. Postranní vitríny informují o hudebních tradicích Zlonic, které jsou zmapovány od roku 1616 a obsahují i doklady regionální historie včetně archeologických nálezů. Návštěvnická expozice je soustředěna především v místnosti nazvané Dvořákova síň. Vystaveny tu jsou předměty z osobního života hudebního skladatele Antonína Dvořáka, např. dirigentská taktovka, šperkovnice z ebenového dřeva – svatební dar manželům Dvořákovým od architekta Josefa Hlávky, kuřácká souprava z volských rohů, lipová ratolest a medaile jako ocenění Dvořákovy práce, úmrtní lože či zrcadlo z pražského bytu v Žitné ulici. Tyto a několik dalších předmětů věnoval do sbírek Památníku Ing. Otakar Dvořák, syn Antonína Dvořáka. V roce 1984 byla návštěvníkům zpřístupněna vedlejší budova zvaná Varhaníkovna (v majetku církve). Od poloviny 17. století to bývalo sídlo školního rektora a varhaníka, dnes představuje dobově zařízený byt Dvořákova zlonického učitele Antonína Liehmanna, který ve Zlonicích působil v letech 1832–79. O vybavení bytu se velkou měrou zasloužili obyvatelé Zlonic. Vystavovaný fotografický materiál věnovali potomci Antonína Liehmanna a jeho dcery Terinky. V poslední místnosti je od roku 1994 pamětní síň zlonického rodáka Eduarda Ingriše (narozen 1905), hudebního skladatele, cestovatele, dobrodruha, amatérského fotografa, filmaře a mořeplavce, který od roku 1947 až do své smrti v roce 1991 žil ve Spojených státech amerických (autor trampské písně "Teskně hučí Niagara").
Zřizovatelem Památníku Antonína Dvořáka je obec Zlonice.
I. Lexika
SČHD.
II. Ostatní
Zlonice 1705–1905 (Zlonice 1905).
Šourek, Otakar: Život a dílo Antonína Dvořáka. Část první 1841–1877 (Praha 19161, 19222, 19543).
Květ, Jan Miroslav: Školy a učitelé-hudebníci v kraji Ant. Dvořáka (Praha 1939).
Květ, Jan Miroslav: Mládí Antonína Dvořáka (Praha 1943).
Švácha, J.: Zlonice (1964).
Jana Tůmová