Božinov, Vasil Atanas, skladatel bulharského původu v Československu, narozen 13. 1. 1888, Stara Zagora (Bulharsko), zemřel 16. 11. 1966, Praha.
Pocházel z hudební rodiny; byl synem hudebního skladatele a sběratele lidových písní Ivana Božinova, který mu předal základy hry na klavír a housle. V rodném městě vystudoval gymnázium, poté navázal studiem na učitelském ústavu v Silistře a na hudebním ústavu v Záhřebu. Následně přesídlil do německého Lipska, kde vstoupil na konzervatoř k Maxovi Regerovi. Tu absolvoval roku 1911 prací Strenge Fuge D-dur op. 2 č. 3. Nějakou dobu podnikal koncertní cesty po Černé Hoře a Dalmácii, nakonec zakotvil v Praze. Z této doby stojí za zmínku, že roku 1915 poskytl svůj cestovní pas pozdějšímu významnému politikovi první republiky Miroslavu Plesingerovi, který byl Edvardem Benešem tajně vyslán za Tomášem Garriguem Masarykem do Švýcarska. S pomocí Božinovových dokladů se Plesingerovi podařilo uprchnout před rakouskou perzekucí a od té doby si Plesinger nechával oficiálně psát přízvisko Božinov za své rodné příjmení. Tento počin dopomohl Božinovovi získat po vzniku první republiky československé občanství.
Jeho skladatelské vzdělání se neslo v duchu klasicko-romantického slohu, jehož se držel i ve vlastní tvorbě v prvních dvaadvaceti opusech; i do nich však vnášel prvky různých experimentů s harmonií a tím postupně definoval svůj osobitý styl. Do prvního tvůrčího období spadají především klavírní a varhanní skladby, fugy, variace, suity, komorní hudba (zvláště sonáty), dvě symfonické básně a písně. Zásadní přelom v jeho tvorbě nastal roku 1931, kdy v Praze přišel do kontaktu se skupinou přívrženců Aloise Háby a nadchl se pro čtvrttónovou hudbu. Z tohoto roku pochází i jeho první symfonie ve zmíněném stylu (Symfonie op. 23, 1931). U Háby následně absolvoval oddělení čtvrttónové hudby na pražské konzervatoři (1933) a od té doby tvořil buď čtvrttónovou, nebo dodekafonickou polytonální hudbu. Nový hudební styl se snažil popularizovat také osvětovými přednáškami. Část jeho díla byla ztracena v důsledku restrikcí po roce 1948.
Hudební dílo (výběr):
Dětské album op. 1 (pro klavír, Praha 1920, vydáno vlastním nákladem u Springera).
Čtyři klavírní fugy op. 2 (Es-dur, g-moll, D-dur, d-moll).
Con dolore op. 3 (pro klavír).
Sonatina op. 4 (pro klavír).
Thema con variazioni op. 5 (pro klavír).
Humoreska op. 6 (pro housle a klavír).
Komorní hudba op. 7 (na námět Leonida Andrejeva).
Preludium op. 8 (pro velký orchestr a varhany).
Písňový cyklus op. 10 (pro tenor s klavírem, 10 písní, vydána byla č. 7 Slast u Františka Urbánka, 1921).
Album aux compositeurs maudits op. 12 (čtyři kusy pro klavír, vydáno u Františka Urbánka, provedeno na komorním večeru bulharského festivalu v Praze 1928).
Suity op. 13 a 14 (pro klavír).
Pěvec v rakvi op. 15 (pro basbaryton s orchestrem).
Toccata a fuga op. 16 (pro klavír).
Symfonické básně I. a II. op. 17 a 18 (pro velký orchestr).
Sonáta op. 20 (pro housle, hoboj, klarinet, anglický roh, fagot a klavír).
Sonáta op. 21 (pro violoncello, hoboj, klarinet, lesní roh, fagot a klavír).
Sonata brevis op. 22 (pro sólové housle s dechovými nástroji a klavírem).
Čtvrttónová hudba
Symfonie op. 23 (1931).
Fantasie op. 24 (pro orchestr, 1932).
Tři písně pro smíšený sbor op. 25.
Komorní hudba op. 26 (pro dva klarinety, trubku, sopránové sólo a smyčcový kvartet).
Klavírní sonáta op. 27 (1933).
Dodekafonická hudba
Klavírní sonáta op. 27 (1933).
Nonet op. 28.
2. symfonie nové společnosti op. 29 (1933, revidovaná 1941, věnovaná Aloisi Hábovi).
3. symfonie (1943).
Dramatická fantasie (pro klavír, 1947, vydáno vlastním nákladem).
4. symphonie dramatique (1949).
Varhanní sonáta (1949).
5. symfonie (1950).
6. symfonie (1950).
7. symfonie (1951).
8. symfonie (1953).
Fantasie pro smyčcový orchestr (1957).
Nonet.
Dvě fantasie pro kvartet.
Biblické písně.
PHSN.
ČSHS.
Klára Kolofíková