Jiránek, Josef, skladatel, hudební pedagog a klavírista, narozen 24. 3. 1855, Ledce (okres Mladá Boleslav), zemřel 9. 1. 1940, Praha.
Pocházel z hudební rodiny řídícího učitele a ředitele kůru, který hrál na řadu hudebních nástrojů a měl vlastní kapelu. Otec literárně a hudebně vzdělával i svých pět synů, všichni se věnovali hudbě. Josef Jiránek vyrostl na venkově ve Všejanech u Mladé Boleslavi, kam se rodina přestěhovala v roce 1859. Od dětství se učil hrát na klavír a na housle a vypomáhal svému otci na kůru. Jeho nadání si brzy všiml Bedřich Smetana a přijal desetiletého chlapce do své domácnosti, kde ho učil hře na klavír a skladbě. Jiránek zde zůstal sedm let. Už v roce 1867 poprvé veřejně vystoupil jako klavírista společně se Smetanou v Loučeni, v Praze pak v roce 1871. Učil se také hře na harfu a zkoušel komponovat první skladby. Od roku 1870 začal jako houslista vypomáhat při operních představeních Novoměstského divadla, kde se seznámil s Antonínem Dvořákem. V letech 1872–73 absolvoval druhý ročník varhanické školy, v letech 1872–77 působil jako harfista u Prozatímního divadla a odstěhoval se od Smetanů. Po celou dobu podporoval v hudební činnosti své mladší sourozence. S violoncellistou Hanušem Wihanem podnikl koncertní turné po Čechách. Byl členem Kruhu mladých hudebníků. V letech 1976–77 učil zpěvu na reálném gymnáziu v Praze. 1977–91 učil klavír, harfu, zpěv a hudební teorii na dívčím gymnáziu D. D. Obolenské v Charkově, kde začal psát instruktivní díla, o prázdninách jezdil pravidelně do Čech. V roce 1883 podnikl velkou cestu po střední Evropě (navštívil Švýcarsko, Německo, Rakousko, Polsko a Itálii). Poté se vrátil do Prahy, v roce 1895 se oženil s koncertní pěvkyní Klárou Wittochovou a až do roku 1923 učil hru na klavír na pražské konzervatoři. I po odchodu z konzervatoře se věnoval psaní teoreticko-pedagogických děl a v roce 1924, ve svých sedmdesáti letech, oslavil sté výročí narození Bedřicha Smetany koncertním turné po Čechách, Moravě, Slezsku, Slovensku a Jugoslávii.
Jako klavírista hrál s technickou lehkostí, vynikal měkkým tónem i vcítěním do nálady skladeb. Hrál především smetanovské skladby a na koncertech o Smetanovi často přednášel. Veřejně vystupoval sedmdesát let (1867–1937). Účinkoval také jako doprovázeč, od roku 1892 hrával s Českým kvartetem a často s ním vystupoval na koncertech Komorního spolku, kde uváděl skladby mladých skladatelů (především klavírní a komorní skladby Josefa Suka a Vítězslava Nováka). Koncertoval až do svých osmdesáti let. Příležitostně vystupoval i jako dirigent.
Je autorem mnoha cenných pedagogických prací. Vedle pedagogické činnosti na konzervatoři učil soukromě hře na klavír Smetanovy dcery (Zdeňku již od svých dvanácti let), děti Smetanových sester a rodinu hraběte Nostice. Při své pedagogické činnosti vychoval mnoho žáků, mezi ně patřil i Vítězslav Novák. Je považován za zakladatele smetanovské klavíristické školy a propagátora Smetanových skladeb.
Smetana v něm objevil i skladatelské nadání. Jiránek v mládí často komponoval, ale v roce 1892, když poznal skladby nové generace (především Vítězslava Nováka), skladatelské činnosti zanechal. Psal především zdařilé klavírní skladby, ale složil i několik orchestrálních skladeb a písní. Upravil několik děl od Bedřicha Smetany a Josefa Suka. Mezi jeho nejlepší skladby patří Elegie pro klavírní trio, Kozácká ukolébavka, klavírní kvintet, Balada nebo Fantastické scherzo pro velký orchestr.
Mezi jeho nejlepší skladby patří Elegie pro klavírní trio, Kozácká ukolébavka, klavírní kvintet, Balada nebo Fantastické scherzo pro velký orchestr.
Klavírní skladby
Polonaise a (1873).
Melancolie f moll (1873).
Mazurka G dur.
Variace (1874).
Kozácká ukolébavka.
Salonní polka.
Salonní valčík e moll.
Polka F dur (1876).
Valse brillante G dur (1887).
Dvojhlasý valčík g moll.
Komorní skladby
2 skladby pro troje housle (1874).
Elegie pro housle, violoncello a klavír op. 6.
Klavírní kvintet g moll (1881).
Drei Stimmungsbilder für Violoncello und Klavier (1881).
Orchestrální skladby
Balada g moll (1875).
Fantastické scherzo (1876).
Sbory
Na nebi plno hvězdiček pro mužský sbor (1876).
Graduale pro smíšený sbor (1874).
Písně
Kytička (1873).
Tak často mě to připadá (1874).
Tvé oko krásné jezero (1874).
Tak ticho kolem (1874).
Já perlo má jsem věčně Tvůj.
Hoj hoši, píseň divokou.
Sonnenblicke (1879).
Die helle Sonne leuchtet (1879).
Gute Nacht (1897).
Schlummerlied (1879).
Ich wohnʼ in meines liebsten Brust.
Der Preis.
Noc (1880).
Dudáček (1880).
I. Lexika:
ČSHS.
II. Ostatní:
Čeleda, Jaroslav: Prof. Josef Jiránek. Jubilejní črta (Za hudebním vzděláním III, č. 1, 1927, s. 1–4).
Taraba, Bohuslav: Josef Jiránek (Hudba a škola, 1929/30, č. 7, s. 105).
Odešli od nás... (Hudební zpravodaj 9, 1940, č. 1, s. 13).
Nejedlý, Zdeněk: Josef Jiránek (Hudební rozhledy 8, 1955, s. 178).
Josef Jiránek: Vzpomínky a korespondence s Bedřichem Smetanou. Uspořádala Blažena Pistoriusová (Praha, 1957).
Iveta Šedová