Hrnčíř, Josef, dirigent, narozen 2. 4. 1921, Praha, zemřel 31. 8. 2014, Příbram.
Na konzervatoři v Praze studoval v letech 1941–48 hru na klavír u Václava Holzknechta a dirigování u Pavla Dědečka. Soukromě studoval (po roce 1949) dirigování také u Václava Talicha. Na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze studoval muzikologii (Josef Hutter), estetiku (Jan Mukařovský), psychologii (Josef Stavěl, Ivan Rameš) a sociologii (Josef Král); doktorem filosofie byl promován v roce 1991. Po absolvování AMU působil jako šéfdirigent Severočeské filharmonie v Teplicích (1948) a Plzeňského rozhlasového orchestru (1949–51). Od roku 1952 dirigentsky působil v Československém rozhlase (1971–74 a 1978–82 pověřen titulem šéfa Symfonického orchestru Československého rozhlasu). Za dobu svého rozhlasového působení nahrál na 800 děl všech hudebních epoch a uvedl 300 premiér českých soudobých skladeb. Část těchto skladeb je zachována na gramofonových deskách Pantonu. Obdržel mezinárodní ceny UNESCO za nahrávky Verdiho opery Falstaff a oratoria Gilgameš Bohuslava Martinů. Jako hostující dirigent byl činný ve všech evropských státech, v letech 1965–69 byl šéfdirigentem symfonického orchestru v Aarhusu (Dánsko). Angažuje se jako propagátor české hudby, zejména díla Josefa Suka. V severoněmeckém rozhlase v Hamburku a Hannoveru provedl a nahrál celé Sukovo orchestrální dílo, v letech 1996–2001 byl vedoucí osobností Festivalu Josefa Suka.
ČSHS.
Československý biografický slovník (Academia 1992).
Jana Spáčilová