Jůzl, Miloš
Charakteristika: Estetik, muzikolog, pedagog
Datum narození/zahájení aktivity: 20.5.1928
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 13.6.1996
Jůzl, Miloš, estetik, muzikolog, pedagog, narozen 20. 5. 1928, Nová Olešná (u Jindřichova Hradce), zemřel 13. 6. 1996, Chřibská (u Děčína).
Pracoval v letech 1942–45 v Třebíči u firmy Baťa, kde absolvoval tamější školu práce, pak v podniku Elite ve Varnsdorfu. Absolvoval Státní kurz pro přípravu pracujících ke studiu na vysokých školách (maturita 1949) a vystudoval obory ruština a hudební výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy (1949–53, PhDr.). Vyučoval na katedře marxismu-leninismu, pak na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy prošel od roku 1957 vědeckou aspiranturou u Antonína Sychry (CSc. disertace Estetické hodnocení). V roce 1959 přešel na katedru filozofie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a o rok později na stejné fakultě na katedru estetiky (přejmenované později na katedru dějin umění a estetiky). Po Listopadu 1989 získal docenturu, 1991 byl jmenován profesorem estetiky. V témže roce se zasadil o opětovné osamostatnění katedry estetiky v rámci Filozofické fakulty Karlovy univerzity a současně se stal i jejím vedoucím (sedmým v rámci tradice katedry estetiky po Otakaru Hostinském, Otakaru Zichovi, Janu Mukařovském, Mirko Novákovi, Antonínu Sychrovi a Jaroslavu Volkovi; v roce 1994 se nástupcem ve vedení katedry stal Jůzlův žák Vlastimil Zuska). V letech 1990–95 vykonával funkci proděkana pro rehabilitace na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Patřil mezi zakládající členy České společnosti pro estetiku, pracoval ve výboru společnosti a byl také jejím předsedou.
Jůzlův vědecký vývoj byl poměrně složitý, když zejména zpočátku byl ovlivňován svým marxistickým školením a levicovým zaměřením; vzhledem ke svým postojům v době Pražského jara byl však politicky diskvalifikován (např. možnost habilitace dostal až roku 1989). Poměrně brzy byly tyto inklinace provázeny úsilím překonat manka v počátečním vědeckém vzdělání, snahami vyrovnat se s dalšími dobovými myšlenkovými proudy, seriózním přístupem ke konkrétnímu vědeckému bádání, počiny v osvětové apod. práci; nicméně vlivy marxistické teorie odrazu, učení o socialistickém realismu, oktrojovaná polemika s exulantem Vladimírem Karbusickým atp. tento pozitivní obraz poněkud narušovaly.
Vědecky se Jůzl exponoval v několika zájmových oblastech. Jednou z oblastí byla axiologická problematika, které věnoval pozornost již ve své kandidátské práci (viz samostatný spis, dále studii o pravdivosti jako estetické kategorii, ze sémiotiky ho zajímala hlavně pragmatika atp.). Další oblastí bylo úsilí o využití dědictví české estetiky pro současnost (tady věnoval pozornost zejména osobnosti a dílu Otakara Hostinského a Otakara Zicha, psal však i o Zdeňku Nejedlém, Mirko Novákovi a dalších). V experimentální estetice se snažil alespoň dílčím způsobem konkrétně navázat na experimenty svého učitele Antonína Sychry, ale hlavně zprostředkovávat výsledky dosavadních prací (viz zejména skripta Kapitoly z empirické a experimentální estetiky). Za velmi podstatnou součást své práce pokládal estetickou propedeutiku. Nejenom pro specializované studenty, ale i pro širší veřejnost publikoval několik spisů tohoto zaměření, z nichž nejdůležitější byl titul vytvořený ve spolupráci s estetikem Dušanem Prokopem Úvod do estetiky; psal i elementárnější učebnice pro nižší typy škol apod. Vyjmenované tematické oblasti z velké části vycházely z Jůzlovy „základní otázky estetiky“: Proč dílo působí?
V případě Jůzlovy osobnosti je neodmyslitelnou součástí charakteristiky jeho pedagogické vysokoškolské působení. Ve vzpomínkách kolegů a žáků je nejčastěji zmiňována Jůzlova výchova studentů ke kritickému myšlení, jeho schopnost získávat posluchače tím, že je na přednáškách provedl vlastním procesem poznávání a řešení nejrůznějších problémů estetiky.
Jůzl se čile zapojoval i do širších diskusí o kulturní politice, prosazoval zkvalitnění estetické (a hudební) výchovy, byl členem různých odborných grémií, hudebně vědecké sekce Československého svazu skladatelů, patřil k zakládajícím členům České společnosti pro estetiku při Československé akademii věd (1969) apod. To, že se k estetice dostal díky svému hudebně pedagogickému vzdělání, prokazoval celoživotně systematickými příspěvky věnovanými přímo hudbě (včetně recenzí apod.) resp. muzikologii; z nich nejrozsáhlejší a dobově důležitá je monografie věnovaná Dmitriji Šostakovičovi.
Dílo:
Knihy
Dmitrij Šostakovič (Praha, Supraphon 1966);
Das Wesen des ästhetischen Erfassens der Realität (Praha, Acta Universitatis Carolinae 1966);
Estetické hodnocení (Praha, Socialistická akademie 1969);
Socialistický realismus v hudbě (Praha, Český hudební fond 1977);
Otakar Hostinský (Praha, Melantrich 1980);
Hostinského pojetí estetiky a filozofie umění (Praha, Acta Universitatis Carolinae 1985);
Kapitoly z empirické a experimentální estetiky (Praha, SPN 1988);
Stati z obecné a hudební estetiky (skriptum, Praha, SPN 1988);
Úvod do estetiky (spoluautor Dušan Prokop, Praha, SPN 1982; Praha, Panorama 1989);
Dějiny umělecké kultury I (vedoucí autorského týmu a spoluautor, Praha, SPN 1990);
Dějiny umělecké kultury II (vedoucí autorského týmu a spoluautor, Praha, SPN 1996);
Základy estetiky. Učební text pro střední školy (Praha, S & M 1992).
Edice (spolupráce)
Katharine Everett Gilbert, Helmut Kuhn: Dějiny estetiky (úvodní poznámka k publikaci, bibliografická část a rejstřík, Praha, SNKLHU 1965);
Otakar Zich: Estetické vnímání hudby, Estetika hudby (sestavil, edičně připravil, předmluvu a poznámky napsal Miloš Jůzl, Praha, Supraphon 1981);
Hudební věda I–III (spoluautorství v týmové publikaci, části: O. Zich; A. Sychra; hudební estetika, Praha, SPN 1988);
Antonín Sychra: Impresionismus a exprese v hudbě (ediční příprava, předmluva, Praha, Supraphon 1990);
Gillo Dorfles: Proměny umění (doslov, Praha, Odeon 1976).
Překlady
J. B. Borev: Základní estetické kategorie (překlad z ruštiny, Praha, Svoboda 1963);
Marxisticko-leninská estetika (překlad z ruštiny, Praha, Svoboda 1977);
G. Morpurgo-Tagliabue: Současná estetika (překlad z francouzštiny, Praha, Odeon 1985).
Studie, stati
Některé poznatky z výzkumu působení hudebních žánrů na posluchače (Estetická výchova 1961/62, č. 4, s. 75–76);
O estetickém experimentu (Acta Universitatis Carolinae, Praha 1966, s. 23–47);
Perspektivy experimentálního výzkumu hudby (Hudební věda 1964, č. 1, s. 111–131);
Musikalische Intonationen und Genres (Wissenschaftliche Zeitschrift der Karl-Marx-Universität Leipzig 1964, Heft 5, s. 963–966);
O hudebních intonacích a žánrech (Hudební rozhledy 1965, č. 3, s. 93–95);
Estetický soud a hodnocení (Estetika 1967, č. 2, s. 126–138);
Estetika a hudební pedagogika (in: Metodologické problémy hudební pedagogiky, Praha 1969, s. 32–38);
Analytická interpretace jako cesta ke skutečnému porozumění hudbě (Hudební rozhledy 1972, č. 1, s. 26–28);
Možnosti objektivního zkoumání emocionálního výrazu v mluvené řeči (s K. Sedláčkem, Acta Universitatis Carolinae, Praha 1973, s. 71–94);
Humanistický svět estetika Mirko Nováka (Acta Universitatis Carolinae, Praha 1973, s. 115–128);
Rozumění hudbě jako problém estetiky (Hudební rozhledy 1974, č. 2, s. 88–91);
Píseň a ideologický boj Vladimíra Karbusického (Estetika 1975, č. 1, s. 1–13);
K otázce srozumitelnosti a lidovosti hudby (Hudební věda 1976, č. 1, s. 75–80);
Estetická výchova z hlediska estetiky (Estetika 1976, č. 3, s. 202–212);
Poslední desetiletí Šostakovičovy tvorby (Hudební rozhledy 1976, č. 8, s. 361–366);
Vztah estetické a umělecké hodnoty (Estetika 1977, č. 3, s. 162–175);
Otakar Hostinský o umění a společnosti (Estetika 1977, č. 4, s. 243–255);
Les possibilités de l’étude objective de l’expression émotionelle dans le langage parlé (s K. Sedláčkem, in: Actes du VIIe Congrès International d’Esthetique, Bucarest 1977, s. 321–336);
Nad sovětskými diskusemi o socialistickém realismu (Hudební rozhledy 1977, č. 9, s. 418–421 a č. 10, s. 460–464);
Možnosti a smysl zkoumání objektivních parametrů emocionální exprese v řeči a v hudbě (in: Colloquium musicologica 1976 & 1977, Brno 1978, s. 93–100);
Místo Otakara Zicha v evropské estetice (Hudební rozhledy 1979, č. 8, s. 374–377);
Vzájemný vztah Zdeňka Nejedlého a Otakara Hostinského (Acta Universitatis Carolinae, Praha 1980, s. 99–114);
Hostinského pojetí umělecké ideje (Hudební rozhledy 1980, č. 6, s. 278–280);
Pragmatika jako součást sémiotiky a axiologie (Acta Universitatis Carolinae, Studia aethetica III, Praha 1980 s. 65–87);
Hudební systém jako specifický nositel informací (in: sborník JAMU k 65. narozeninám prof. Josefa Burjanka, Brno-Praha, SNP 1980, s. 73–85);
Pravdivost jako estetická kategorie (Hudební rozhledy 1981, č. 2, s. 62–68);
Schwierigkeiten bei der Untersuchung des Gefühlsausdrucks in der Musik und Versuch ihrer Überwindung (in: Musikpädagogische Forschung, Bd 3, Laaber-Verlag 1982, s. 69–86);
Estetická výchova na středních školách (in: Estetická kultúra, Bratislava, Výskumný ústav pedagogický 1982, s. 305–317);
Sto let stolice /katedry/ estetiky na české filozofické fakultě Univerzity Karlovy (Estetika 1984, č. 1, s. 3–18);
Vzájemný vztah hudební a estetické výchovy (Hudební rozhledy 1988, č. 2, s. 87–91);
Expresia a expresia umelecká (Výtvarný život 1989, č. 3, s. 49–52 a č. 5, s. 49–51);
Music and the Totalitarian Regime in Czechoslovakia (International Review of the Aesthetics and Sociology of Music 27, 1996, Vol. 27, č. 1, s. 31–51).
Články, recenze (výběr)
O moderní hudbě (recenze sborníku Skladatelé o hudební poetice 20. století, Tvorba 1960, č. 47, s. 1124–1125);
Sedmkrát o nedostatcích v hudebně estetickém výzkumu (Estetická výchova 1961/62, č. 2, s. 36–37);
Moskevská konzervatoř a estetika (recenze sborníku, Hudební rozhledy 1964, č. 21, s. 917–918);
Hudba očima vědy (recenze stejnojmenné knihy Antonína Sychry, Impuls 1966, č. 2. s. 143);
Ke sporům o průzkumné umění (Hudební rozhledy 1966, č. 11, s. 328–330);
Umění a experiment (Impuls 1966, č. 5, s. 382–384);
Šostakovičova Druhá (Gramofonový klub 1966, č. V-VI, s. 11–12);
Hodnoty a osudy Šostakovičova díla (Hudební rozhledy 1966, č. 16, s. 481–483);
K Šostakovičovým šedesátinám (Hudební novinky 1966, č. IX-X, s. 115–116);
Experiment nebo průzkum? (Impuls 1967, č. 1, s. 10–11);
Druhé mezinárodní kolokvium o estetickém experimentu (Estetika 1967, č. 1, s. 90–92);
Experiment v umění (Estetická výchova 1967/68, č. 6, s. 71–72);
Diskusní příspěvek na sjezdu Československých skladatelů (Hudební rozhledy 1968, č. 2–3, s. 49–50);
Nad dílem Otakara Zicha (Rudé právo, 25. 3. 1969, s. 5);
Diskusní příspěvek na sjezdu Československých skladatelů (Hudební rozhledy 1969, č. 7, s. 208–209);
Profesor Antonín Sychra (Slovenská hudba 1970, č. 1, s. 29–31);
Ještě k hudební výchově na čtyřletých gymnáziích (Hudební rozhledy 1971, č. 8, s. 354–355);
Návrat k akustice (Hudební rozhledy 1971, č. 11, s. 500);
Bibliografie prací Mirko Nováka (Estetika 8, 1971, č. 4, s. 342–345);
Hudba a hra (Hudební rozhledy 1972, č. 3, s. 130–132);
K práci nad odkazem Antonína Sychry v oblasti experimentální muzikologie (Hudební věda 1972, č. 4, s. 366–368);
K práci muzikologů v mezioborovém týmu ÚTDU ČSAV (Hudební věda 1973, č. 3, s. 265);
Umění poslouchat hudbu (recenze souboru gramofonových desek, Hudební rozhledy 1974, č. 9, s. 448–449);
Brněnské kolokvium jubilující (Hudební rozhledy 1975, č. 11, s. 492–493);
Poslední opus: Sonáta pro violu a klavír (Dmitrij Šostakovič, recenze nahrávky, Gramorevue 1977, č. 1, s. 3);
Smetanovci se Sukem (recenze nahrávky, Gramorevue 1977, č. 6, s. 10);
Estetika hudby ve světle knihy Jaroslava Zicha (recenze knihy, Hudební rozhledy 1977, č. 7, s. 313–316);
Moderní český muzikolog (o Antonínu Sychrovi, Hudební rozhledy 1978, č. 8, s. 375–378);
Předpoklady socialistického realismu (Hudební rozhledy 1978, č. 11, s. 502–506);
Moskevská pedagogicko-akustická a jiná setkání (Hudební rozhledy 1979, č. 6, s. 264–265);
Jak dál v české společnosti pro estetiku (Hudební rozhledy 1980, č. 6, s. 261);
Šostakovič o době a o sobě (recenze knihy, Hudební rozhledy 1980, č. 10, s. 475–476);
Bibliografie prací profesora Antonína Sychry (in: Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica 2, Studia Aesthetica 3, 1980, s. 132–152);
J. Fukač, I. Poledňák: Hudba a její pojmoslovný systém (recenze knihy, Hudební věda 1982, č. 4, s. 354–355);
Dialektika v hudební estetice (recenze knihy Zofie Lissé, Hudební rozhledy 1983, č. 9, s. 426–428);
Šostakovičova Desátá – symfonie člověka (recenze nahrávky, Gramorevue 1984, č. 7, s. 3);
Kríza buržoáznej kultúry a hudba (recenze stejnojmenné knihy, Hudební věda 1985, č. 1, s. 66–69);
Bude estetická výchova na středních školách? (Hudební rozhledy 1985, č. 3, s. 131–133);
Budoucí učitelé hudební výchovy a estetika hudby (Estetická výchova 1987, č. 1, s. 9–10);
Jaroslav Volek: Kapitoly z dějin estetiky I (recenze knihy, Estetika 1987, č. 1, s. 60–62);
Podíl estetické výchovy na přípravě budoucích učitelů (Estetická výchova 1988/89, č. 4, s. 105–106);
Otakar Zich, jeden z pilířů české estetiky (Literární měsíčník 1989, č. 3, s. 136–137);
Prazvláštní encyklopedie (recenze knihy E. Souriau, Labyrint revue 1994, č. 5, s. 18–19).Literatura:
I. Lexika
ČSHS.
Kdo je kdo v České republice 94/95 (Praha, Modrý jezdec 1994).
II. Ostatní
Laburda, Jiří: Dmitrij Šostakovič v populární edici (recenze knihy Dmitrij Šostakovič, Hudební věda 5, 1968, č. 3).
Lébl, Vladimír: Miloš Jůzl: Otakar Hostinský (Hudební věda 18, 1981, č. 1).
Zuska, Vlastimil: Vědec a pedagog Miloš Jůzl šedesátiletý (se soupisem prací za léta 1956–87, Estetika 1988, č. 4, s. 235–243).
Hudební rozhledy 49, 1996, č. 7–8, s. 28 (redakční krátký nekrolog v rubrice Úmrtí).
Prokop, Dušan: Předčasná vzpomínka na Miloše Jůzla (Hudební věda 33, 1996, č. 4, s. 390–392).
Zuska, Vlastimil – Czumalo, Vladimír: Namísto nekrologu: vzpomínka na profesora Jůzla, jeho vliv a význam (Estetika 34, 1997, č. 1, s. 59–64).
Roman Dykast – Ivan Poledňák
Datum poslední změny: 22.10.2012