Bukovský, Mirko
(Miroslav)
Charakteristika: Pěvec-tenorista, operetní režisér, divadelní ředitel, libretista a herec
Datum narození/zahájení aktivity: 19.6.1893
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 3.4.1976
Bukovský, Mirko (vl. jm. Miroslav), pěvec-tenorista, operetní režisér, divadelní ředitel, libretista a herec, narozen 19. 6. 1893, Nový Bydžov, zemřel 3. 4. 1976, Praha.
Studoval obchodní školu v Plzni a souběžně se učil zpěvu u Antonína Karase-Harfnera. Následně se doškoloval v Pivodově pěvecké škole, zatímco již zpíval jako sborista ve společnosti Karla Moora (1910–12) a poté jako sólista u Východočeského divadla, kde zůstal (po krátkém působení v brněnském Národním divadle) až do roku 1918. Zde mu byly svěřeny drobnější operetní a buffové operní úlohy. Mezi lety 1919–23 byl podruhé angažován v Národním divadle v Brně v tehdy nerozlišeném operním a operetním souboru. Největšího ohlasu zde dosáhl s úlohou Maharadži v úspěšné novince Maharadžův miláček od Julia Bochníčka-Laubnera (1920). V Brně začal nabírat první zkušenosti s operetní režií, především díky spolupráci s Oldřichem Novým, který zde nastoupil do angažmá společně s ním. Brněnské divadlo opustil zároveň s odchodem operetního šéfa Vladimíra Marka (1923). Odešel na rok do Městského divadla v Olomouci (1923–24), kde se uplatňoval i jako režisér. Poté přestoupil do Vinohradské zpěvohry v Praze (1924–29), kde kromě role operetního zpěváka vytvořil režisérský tým spolu s Františkem Lacinou a Jindřichem Edlem. Krátce působil ve smíchovské Aréně. V jeho pěveckém repertoáru převažovaly mladokomické tenorové role, hlavně operetní, ale někdy i operní (zvláště Vašek ve Smetanově Prodané nevěstě). Za svou kariéru vytvořil na sto operetních postav.
V roce 1930 založil v Hasičském domě v Praze na Vinohradech vlastní scénu, kterou nazval Malá opereta. Tento komorní prostor, čítající 250 míst, provozoval jako podnikatel, zpěvák a režisér. Otevřel ji maďarskou novinkou Léto prchlo v dál Lajose Lajtaje. Nemnohé komorní operety té doby byly získávány renomovanějšími scénami, proto mohl v Malé operetě uvádět jen méně významná díla. Pro udržení návštěvnosti nastudoval premiéru každé dva týdny. Těžiště repertoáru tvořila česká díla, často vznikající přímo na objednávku. Uvedl i mnoho prací od maďarských skladatelů. Nejúspěšnějším titulem Malé operety byla hra s kuplety Hanácká krev, u které byl autorem libreta, zpěvních textů i hudby. Ústřední postavou byla z brněnského rozhlasu převzatá figurka Stréčka Matěje Křópala z Břóchova. Mezi lety 1932–33 pro tuto roli angažoval jejího brněnského představitele Valentina Šindlera, a s texty Přemysla Payera vytvořil celou sérii Křópalových příhod (Křópal amorkem, Křópal poslancem, Křópal detektivem). Avšak ani další úspěšný titul Malé operety, Brandejští dragouni Jaroslava Jankovce (1934), nezachránil tuto scénu před finančním krachem (1935).
Po jejím zavření (1936) odešel Bukovský do Východoslovenského divadla v Košicích (1937), kde se stal šéfem operety. Od roku 1939 působil jako zpěvák a režisér v Městském divadle v Olomouci, avšak jeho častá extempore vyvolávala konflikty s protektorátními orgány a nejedno představení bylo zakázáno. Po roce 1945 se věnoval operetní činnosti coby externí režisér pražského rozhlasu, později zde pracoval jako programový inspektor. Během své kariéry se uplatnil i jako filmový herec; dostal role ve filmech Aničko vrať se (Theodor Pištěk, 1926), Aféra v grandhotelu (Edmund Heuberger, Theodor Pištěk, Domenico Gambino, 1928) a Paní Kačka zasahuje (Karel Špelina, 1939). Napsal čtyřsvazkové dílo Svět v operetě – Světový operetní repertoir (rukopis, 1957), které obsahuje soupis operetních titulů uvedených v českých zemích včetně obsazení některých premiér. V roce 1957 odešel do důchodu.
Literatura:
I. Lexika
ČSHS.
Postavy brněnského jeviště III.: 1884–1994 (Brno 1994).
Šulc, Miroslav: Česká operetní kronika: 1863–1948 (Praha 2002).
Biografický slovník českých zemí (Praha 2007).
II. Ostatní
Pacák, Luděk: Opereta (Praha 1946).
www.csfd.cz/herec/27187-bukovsky-mirko/
Klára Kolofíková
Datum poslední změny: 16.12.2008