Malá opereta, operetní divadlo, zahájení činnosti 1930, Praha, ukončení činnosti 1936, tamtéž.
Malá opereta působila v Římské ulici v Praze-Vinohrady v domě postaveném Českou zemskou hasičskou jednotou v letech 1927–29 (Hasičský dům, dnešní Divadlo U Hasičů). Založil ji tenorista Mirko Bukovský (1893–1976). Prvním představením 27. 9. 1930 byla opereta maďarských autorů Lajose Lajtaie a Istvána Békeffiho Léto prchlo v dál (v originále A régi nyár); k tomuto datu však Bukovský ještě neměl udělenou koncesi a oficiální zahájení provozu se konalo se stejnou operetou 25. 12. 1930.
Malá opereta vznikla v období houfného zakládání podobně zaměřených malých scén na pomezí operety, revue a kabaretu. Publicistika proto upozorňovala na potřebu vytvoření vlastního typu repertoáru, má-li soubor obstát v konkurenci, kterou ve zmíněných letech tvořily Velká opereta, Aréna na Smíchově, Moderní opereta (působící v karlínském Varieté 1932–34), Lidová opera Uranie, Tylovo divadlo v Nuslích či Divadlo Akropolis, opominout nelze ani operetní repertoár Nového německého divadla. V repertoáru Malé operety převládaly takzvané lidové operety vytvořené většinou na objednávku a uváděné v premiéře: díla kapelníka souboru Vlastislava Antonína Viplera (Setník z Kopníku, Hřích paní Liany, Jen ty a já, Manželství na zkoušku, Masér pro dámy, Madame nechce děti, roku 1934 zfilmovaná opereta Na Svatém kopečku, nejúspěšnější Hanácká krev na libreto M. Bukovského, uváděná brzy také v Brně, Plzni a Ostravě), Jiřího Julia Fialy (Bílá eskadrona, resp. Bílá infanterie, Rychlíkem k oltáři), Eduarda Ingriše (Píseň lásky, Holubník), Karla Moora (Svatební valčík, Noční Prahou), Brandejští dragouni Jaroslava Jankovce, Stoprocentní kluk Josefa Vašaty, Pokojíček na hodinku Rudolfa Piskáčka aj. Objevily se však také operety Oscara Strause či Edmunda Eyslera. Už roku 1931 uskutečnil soubor zájezd do Hradce Králové, v dalších letech do Pardubic, Terezína, v letních měsících hostoval s úspěchem v Lesním divadle v Praze-Krči. Jako kapelníci působili kromě Viplera v Malé operetě Eduard Ingriš a Ladislav Macák, choreografy byli Boris Milec, Rudolf Macharovský a Naďa Hajdašová, k hlavním oporám sólistického ansámblu patřili Valja Petrová (mj. titulní představitelka revuální operety E. Ingriše a Jana Balouna Valja tropí hlouposti), Ella Šárková, Anna Steimarová, tenorista Valentin Šindler, známý jako „Stréček Křópal z Břochovan“, na jehož postavě stálo několik úspěšných premiér, vracejících se k oblíbeným variantám postav lidového divadla s kořeny až v commedia dell'arte či vídeňské lidové komedii (Stréček Křópal amorkem, Stréček Křópal detektivem, Stréček Křópal biletářem aj.), František (Fanda) Mrázek, Václav Klemens aj., roku 1934 zde vystupovala Ljuba Hermanová v operetě Svůdná Ljuba s hudbou Ralpha Benatzkého (v originále Adieu, Mimi). Většina členů působila i na jiných scénách, což do jisté míry limitovalo organizaci provozu, představení se uváděla v sériích.
Malá opereta neusilovala ve svém repertoáru o satiru a kritický pohled, přesto se dočkala po uvedení Jankovcovy operety Brandejští dragouni stížnosti ze strany šlechtické rodiny Auerspergů, žádající vypuštění jednoho obrazu, v níž se cítila zesměšněna. Stížnost byla úředním šetřením zamítnuta jako bezpředmětná.
Miroslav Bukovský se v květnu 1935 vedení souboru vzdal, v posledním roce ji vedl Vojtěch Merten (1895–1945), který v dopoledním čase vystupoval jako „Kašpárek Merten“ pro děti. Přestože se snažil soubor revitalizovat a angažoval nové girls, provoz finančně neudržel. Představením Ingrišovy operety Holubník 31. 3. 1936 Malá opereta skončila. Rozhodnutím z prosince téhož roku byl sál přeměněn na kino, po druhé světové válce v něm sídlilo Divadlo Spejbla a Hurvínka (do roku 1995).
I. Lexika
Encyklopedie divadelních souborů. Česká divadla (Praha 2000), s. 256–257 (Malá opereta), také na http://encyklopedie.idu.cz
II. Ostatní
Monografické práce
Pacák, Luděk: Opereta (Praha 1946), s přehledem repertoáru.
Šulc, Miroslav: Česká operetní kronika 1863–1947 (Praha 2002).
Periodika
Malé opereta povolena (Národní listy, 12. 12. 1930, s. 5).
Národní politika, 8. 1. 1931, s. 4.
Dovádivá opereta, Národní listy, 5. 3. 1931, s. 4.
Z operetních jevišť, Národní politika, 27. 4. 1931, s. 4.
Z Malé operety, Národní politika, 27. 4. 1932, s. 4.
Z Malé operety, Národní politika, 11. 7. 1932, s. 4.
Pestrý týden, 3. 9. 1932, s. 16 (s fotografií).
Národní listy, 8. 10. 1932, s. 4.
Z Malé operety, Národní politika, 31. 12. 1932, s. 7.
Svůdná Ljuba, Národní listy, 4. 4. 1934, s. 4.
Rodina Auersperků zakročuje proti Malé operetě, Národní listy, 15. 1. 1935, s. 3.
„Brandejsští dragouni“ nepojedou před soud, Národní listy, 7. 2. 1935, s. 3.
Národní listy, 30. 8. 1935, s. 4.
Národní listy, 7. 10. 1935, s. 5.
Vlasta Reittererová