Reiner, Karel
Charakteristika: Skladatel, klavírista, hudební publicista a organizátor
Datum narození/zahájení aktivity: 27.6.1910
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 17.10.1979
Reiner, Karel, skladatel, klavírista, hudební publicista a organizátor, narozen 27. 6. 1910 Žatec, zemřel 17. 10. 1979, Praha.
První hudební vzdělání (hra na klavír, harmonie) získával Karel Reiner již od šesti let u svého otce, zpěváka, vrchního kantora v žatecké synagoze a učitele klavíru a zpěvu v Žatci Josefa Reinera (1872–1942), absolventa zpěvu na vídeňské Conservatorium der Gesellschaft der Musikfreunde u Josefa Gänsbachera. Maturoval na německém gymnáziu v Žatci (1928), ve studiích dále pokračoval na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze (1928–33, JUDr.), krátkou dobu byl též žákem Německé hudební akademie (varhany, září–říjen 1928). Studoval soukromě u Aloise Háby (hudební teorie a skladba, 1929–30) a v kompozičním oddělení mistrovské školy u Josefa Suka (1930–31). Své vzdělání si rozšířil jako pilný frekventant Hábova oddělení čtvrttónové a šestinotónové hudby na pražské konzervatoři, jež absolvoval mezi léty 1934–35 (Fantazií pro čtvrttónový klavír), a studiem hudební vědy na Filozofické fakultě Karlovy univerzity (1934–35).
V letech 1934–38 byl spolupracovníkem divadla D 35-39 Emila Františka Buriana (jako pianista a skladatel scénické hudby), ve třicátých letech se též podílel se na činnosti Levé fronty a hudební sekce Svazu dělnických divadelních ochotníků československých (pro ni píše v této době několik masových písní). Mezi léty 1938–39 působil jako hudební poradce gramofonové společnosti Esta. 1935–38 byl členem výboru sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost. Publicisticky byl činný v revue soudobé hudby Klíč (1930–34), jako redaktor časopisu Rytmus (1935–38), přispíval do časopisu Eva (1936–39) a do Českého slova (1936–37), spolupracoval s hudební redakcí nakladatelství Melantrich.
Po okupaci Československa se musel kvůli svému židovskému původu nuceně vzdát své veřejné činnosti. Stal se zaměstnancem Židovské náboženské obce (1939–43, redaktor Židovských listů). Z rasových důvodů muselo být zatajeno Reinerovo jméno při vydání Špalíčku národních písní a říkadel (1939–40, 2 svazky, spolu s Aloisem Hábou a Janem Seidlem), obsahujícího harmonizované úpravy lidových písní. Reinerova studie Exotická hudba v Dějinách světové hudby Jana Branbergera musela být ze stejných důvodů uveřejněna pod jménem Aloise Háby. Roku 1943 byl Karel Reiner internován v Terezíně, kde se však aktivně zapojil do kulturní činnosti (jako koncertní pianista, skladatel scénických hudeb apod.). Prošel posléze koncentračními tábory Osvětim a Dachau-Kaufferring, unikl z pochodu smrti.
Po osvobození a návratu do vlasti byl zaměstnán jako hudební referent novin Kulturní politika (1945–49) a Svobodné Československo (1945–47). Spolu s Aloisem Hábou stál u zrodu a následně působil v opeře Divadla 5. května. Zde mimo jiné nastudoval pro Pražské jaro 1947 s dirigentem Karlem Ančerlem Hábovu čtvrttónovou operu Matka. V letech 1947–49 se stal tajemníkem Syndikátu českých skladatelů, roku 1949 tajemníkem české sekce Svazu československých skladatelů. Z politických důvodů byl roku 1950 poslán na roční tvůrčí dovolenou. 1951–61 působil jako vedoucí hudebního oddělení Ústředního domu lidové umělecké tvořivosti, 1950–60 ve Svazu zaměstnanců v umění a kultuře ROH, po roce 1960 znovu v různých funkcích ve Svazu československých skladatelů, mezi léty 1964–69 jako předseda Českého hudebního fondu. Od roku 1961 se věnoval Karel Reiner skladbě ve svobodném povolání. Ve stejném roce se stal nositelem vyznamenání Za vynikající práci, roku 1967 byl jmenován zasloužilým umělcem.
Jako klavírista vystoupil veřejně poprvé roku 1926 na školní akademii žateckého gymnázia (Uherská rapsodie č. 2 Franze Liszta). Ve hře na klavír byl poté krátce soukromým žákem Ervína Schulhoffa (podzim 1928 – jaro 1929). Ve třicátých a ve druhé polovině čtyřicátých let působil jako sólový i doprovodný pianista jak v rozhlase, tak i na koncertech doma i v zahraničí. Provedl kolem 130 skladeb domácích i zahraničních soudobých skladatelů, většinu z nich ve světové nebo české premiéře. Z významných koncertních počinů jmenujme uvedení Koncertu pro klavír, trubku a smyčce č. 1 Dmitrije Šostakoviče roku 1934, Koncertu pro klavír a orchestr Slavka Osterce roku 1935, Symfonické fantazie pro klavír a orchestr, op. 8 Aloise Háby roku 1938. Byl prvním interpretem řady klavírních skladeb autorů Pavla Bořkovce, Emila Františka Buriana, Aloise a Karla Háby, Jaroslava Ježka, Jiřího Srnky, Dalibora C. Vačkáře, Karla Janečka, Václava Kaprála, jeho repertoár zahrnoval též skladby Leoše Janáčka, Vítězslava Nováka, Josefa Suka, Karla Boleslava Jiráka a dalších.
Byl také významným čtvrttónovým pianistou. Poprvé účinkoval na rozhlasovém koncertě čtvrttónových skladeb v Berlíně v říjnu roku 1930. Jako hráč na čtvrttónový klavír se s Aloisem Hábou zúčastnil na jaře roku 1932 kongresu orientální hudby v Káhiře. S velkým úspěchem uspořádal pod záštitou sdružení Přítomnost v sále pražské Městské knihovny první čtvrttónový recitál ze skladeb Aloise Háby (16. 3. 1946). Roku 1935 pořídil Karel Reiner několik snímků čtvrttónové hudby pro firmu Ultraphon, roku 1970 natočil pro firmu Supraphon Fantazii pro čtvrttónový klavír č. 9, op. 30 a Sonátu pro čtvrttónový klavír, op. 62 Aloise Háby. Ve hře na čtvrttónový klavír zavedl užívání tzv. průběžné techniky oproti tzv. kombinované, kterou před ním užívali Jan Heřman a Ervín Schulhoff (této problematice věnoval Karel Reiner svoji studii Technika hry na čtvrttónovém klavíru).
Ve své skladatelské tvorbě vyšel Karel Reiner z podnětů netematického slohu a nauky o harmonii Aloise Háby. Na utváření jeho hudební mluvy měl však vliv i jeho druhý učitel Josef Suk, a to především v práci s dynamikou a hudebním detailem. Ve druhé polovině čtyřicátých let a v padesátých letech se Reiner ve svých dílech formově přiblížil některým neoklasickým tendencím (Sonata brevis pro violoncello a klavír, Divertimento pro klarinet, harfu, smyčce a bicí nástroje a jiné). Po roce 1948 navázal také na svoji politicky angažovanou písňovou tvorbu třicátých let jako autor řady masových a mládežnických písní, v souvislosti s činností v Ústředním domě lidové umělecké tvořivosti píše mnoho úprav písní lidových. V šedesátých letech se jeho hudební řeč pomalu koncentruje (významným mezníkem jeho tvůrčího vývoje je především Sinfonia pro velký orchestr z roku 1959). Ve své zralé tvorbě pracuje Karel Reiner volně s 12tónovou chromatikou, kterou utváří především na základě hábovské tónové centrality, využívá nezřídka netematického slohu v oblasti melodiky a pokouší se o volný atematický rytmus, buduje individuální formy. Často se inspiruje slovními, písemnými nebo výtvarnými způsoby lidské komunikace (označení skladeb jako Promluvy, Sentence, Zkratky, Záznamy, Volné listy, Kresby, Črty apod.). Je autorem 282 děl velkých i malých forem, převažují skladby instrumentální.
Dílo:
I. Dílo hudební (výběr)
Skladby pro klavír
9 veselých improvizací pro klavír (1928–29); vyd. Hudební edice 1932;
5 jazzových studií pro klavír (1929–30);
27 invencí pro klavír (1929–30);
Dvanáct. Suita pro klavír (1931), také verze pro klavír a dechové kvinteto, upraveno také pro dechové kvinteto jako Dodici;
I. sonáta pro klavír (1931, provedeno na mezinárodním festivalu ISCM, Vídeň 1932); vyd. Panton 1965;
Minda-Minda. 7 skladeb pro děti (1937); vyd. vlastním nákladem, Praha 1937; vyd. Supraphon 1968;
II. sonáta pro klavír „Vítězství“ (1942); vyd. Melantrich 1947;
III. sonáta pro klavír (1961); LP Supraphon;
Tři skladby pro klavír (1964–65); vyd. Panton 1968; LP Supraphon, LP Panton;
Zárodky pro klavír (1974); vyd. Český hudební fond 1979;
Hudba k výstavě ve Vsetíně pro klavír (1974).
Skladby pro klavír ve čtvrttónovém systému
Fantasie pro čtvrttónový klavír (1932); LP Esta.
Skladby komorní
I. sonáta pro housle a klavír (1930);
I. smyčcový kvartet (1931, provedeno na mezinárodním festivalu ISCM, Praha 1935); vyd. Státní hudební vydavatelství 1966;
7 miniatur pro dechový kvintet (1931);
Dvanáct. Suita pro klavír a dechové kvinteto (1931), verze pro klavír, také verze pro dechové kvinteto jako Dodici;
Suita pro sólové housle (1932, revidováno 1963);
Koncert pro nonet (1933, provedeno na festivalu ISCM, Paříž 1937);
Sonáta pro saxofon a klavír (1938);
II. smyčcový kvartet (1941);
Sonáta brevis pro violoncello a klavír (1946); vyd. Supraphon 1971; LP Panton;
III. smyčcový kvartet (1947);
2 skladby pro lesní roh a klavír (1948, upraveno též jako Zpěv z hor a Tanec pro lesní roh a orchestr); vyd. Orbis 1951;
IV. smyčcový kvartet (1951);
4 skladby pro klarinet a klavír (1954–57); vyd. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1956;
Elegie a capriccio pro violoncello a klavír (1957);
Sonáta pro kontrabas a klavír (1957); vyd. Panton 1959; vyd. Panton 1960;
II. sonáta pro housle a klavír (1959); vyd. Státní hudební vydavatelství 1962; LP Supraphon;
Malá suita pro 9 dechových nástrojů (1960);
Dvě skladby pro hoboj a harfu (1962); vyd. Panton 1966; vyd. Český hudební fond 1975;
Čtyři kusy pro sólový klarinet in B (1963); vyd. Český hudební fond 1966; vyd. Panton 1977;
Tři preludia pro varhany (1963); vyd. In: Nuove compositioni per organo 2, Panton 1966;
Dodici. Suita pro dechový kvintet (1963, též jako suita pro klavír Dvanáct); vyd. Panton 1968;
6 studií pro flétnu a klavír podle obrazu Františka Jiroudka (1964); vyd. Český hudební fond 1967;
Trio pro flétnu, basklarinet a bicí nástroje (1964); vyd. Supraphon 1967; LP Supraphon;
Suita pro harfu (1964); vyd. Český hudební fond 1967; vyd. Panton 1978;
Suita pro fagot a klavír (1965, též upraveno jako Concertino pro fagot, dechové a bicí nástroje); vyd. Český hudební fond 1967, 1971;
Klavírní trio (1965);
Hudba pro 4 klarinety (1966);
3 koncertantní skladby pro basklarinet a klavír (1966, též jako Koncert pro basklarinet, smyčce a bicí);
Črty pro klavírní kvartet (1966); vyd. Panton 1968; LP Panton;
Dvě skladby pro altový saxofon a klavír à Sigurd M. Rascher (1967); vyd. Český hudební fond 1968;
Koncertantní sonáta pro bicí nástroje (1967); vyd. Panton 1967, 1974;
Tři koncertní etudy pro cimbál (1967); vyd. Český hudební fond 1970;
Prolegomena pro smyčcový kvartet (1967); LP Supraphon, LP Panton;
Zkratky pro žesťový kvintet (1968); vyd. Český hudební fond 1972;
Volné listy pro klarinet, violoncello a klavír (1969); vyd. Panton 1972;
Dua. Pět virtuózních skladeb v rozsahu c1 – h2 pro dvoje klarinety, hoboje, flétny či trubky a jejich kombinace (1969);
Formule pro pozoun a klavír (1970); vyd. Český hudební fond 1974;
Záznamy pro fagot solo (1970); vyd. Panton 1972; LP Gasparo (USA);
Kresby. Komorní hudba pro klarinet, lesní roh a klavír (1970, též verze pro housle, lesní roh a klavír); vyd. Supraphon 1978; LP Supraphon;
Sentence pro flétnu, housle, violu a violoncello (1970);
Tercety pro hoboj, klarinet a fagot (1971);
Hrátky pro dechový kvintet (1971–72);
Akrostichon a Allegro pro basklarinet a klavír (1972);
Růžový věnec drahokamů. 23 předeher, interpolací a doher pro varhany – hudba k recitaci (1972);
Náměty pro kytaru (1973); vyd. Panton 1975; LP Panton;
Repliky. Trio pro flétnu, violu a harfu (1973); vyd. Český hudební fond 1980;
Preambule. 2. nonet (1974); LP Panton;
Overtura ritmica per chitarra solo (1974); vyd. Supraphon 1977;
Sloky pro violu a klavír (1975);
Portréty. Suita pro housle, violu a violoncello (1977);
Partita pro soubor Symposium musicum (1977);
Dialogy pro 2 flétny (1978); vyd. Český hudební fond; vyd. Panton 1982; LP Panton;
Marginálie pro basklarinet (1979);
Panely. Sextet pro 2 trubky, lesní roh, 2 pozouny a tubu (1979); LP Supraphon, LP Panton;
Hovory (Talks) pro baryton-saxofon a flétnu (1979).
Skladby komorní ve čtvrttónovém systému
Sonatina ve čtvrttónovém systému pro trubku a pozoun (1946);
Dua pro 2 čtvrttónové klarinety (1971).
Skladby orchestrální
Suita pro velký orchestr (1931, premiéra: 22. 4. 1932 Praha – Československý rozhlas, Symfonický orchestr Československého rozhlasu, dirigent Otakar Jermiáš);
Koncert pro klavír a orchestr v jedné větě (1932);
Předehra a tanec. Úprava 2 částí ze scénické hudby ke hře „Mistr Pleticha“ pro orchestr (1935); vyd. Melantrich 1947;
Koncert pro housle a malý orchestr (1937, premiéra: 13. 2. 1947 Praha – Dům umělců, Richard Zika – housle, Česká filharmonie, dirigent Rafael Kubelík);
Koncert pro violoncello a orchestr (1942);
Divertimento. Čtyři koncertantní skladby pro klarinet, harfu, smyčce a bicí nástroje (1947, též verze pro klarinet a harfu s doprovodem smyčcového kvintetu);
Koncertantní suita pro dechové a bicí nástroje (1947);
Zpěv z hor a Tanec pro lesní roh a orchestr (1949, též úprava jako 2 skladby pro lesní roh a klavír);
3 české tance pro orchestr (1949);
Jarní předehra pro orchestr (1950, revidováno 1959);
Sinfonia pro velký orchestr (1959, premiéra: 27. 2. 1961 Praha – Smetanova síň, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, dirigent Jindřich Rohan; zvláštní cena v soutěži k 15. výročí zrodu lidově demokratické ČSR 1960); vyd. Panton 1964;
Motýli tady nežijí. 6 obrázků pro symfonický orchestr (1960, z hudby ke stejnojmennému filmu); vyd. Český hudební fond 1962;
Symfonická předehra pro velký orchestr (1963); vyd. Panton 1967; LP Supraphon (část díla);
Koncert pro basklarinet, smyčce a bicí (1966, premiéra: 8. 3. 1967 Praha, Josef Horák – basklarinet, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, dirigent Jiří Stárek; též upraveno jako 3 koncertantní skladby pro basklarinet a klavír); vyd. Panton 1970; LP Panton;
Koncertantní suita pro symfonický orchestr (1967); vyd. Supraphon 1972; LP Supraphon;
Concertino pro fagot, dechové a bicí nástroje (1969, Suita pro fagot a klavír);
Promluvy pro komorní orchestr (1975); vyd. Editio Supraphon 1986;
Hudba pro smyčce (1976); vyd. Panton 1979;
Diptych č. 2. Introdukce a Allegro pro symfonický orchestr (1976);
Diptych č. 1. Sostenuto rubato pro symfonický orchestr (1977);
Tři symfonické věty pro orchestr (1978, premiéra: 29. 1. 1981 Praha – Dům umělců, Česká filharmonie, dirigent Petr Altrichter); LP Panton.
Písně pro sólový hlas s doprovodem
Písně na slova Pavla Brandla pro zpěv a klavír (1931, český překlad Adolf Wenig);
Jsem víc, jsem míň. Píseň na slova Josefa Hory s doprovodem smyčcového kvartetu a klavíru (1934);
Hledá se muž. Píseň na slova Josefa Hory s doprovodem klavírního kvinteta (1934);
Tři písně pro vyšší hlas a klavír na slova Antonína Sovy ze sbírky „Chvíle pohody“ (1934);
Sedm říkánek pro dětský hlas a klavír na slova Jana Doliny ze sbírky „Holahej“ (1935); vyd. Rytmus 1936;
Tři písně milostné pro zpěv a klavír na slova Frídy Jungové v překladu Viktora Lorenze a na slova Anky Vichrové (1936); vyd. In: Eva VIII, 1. 5. 1936, hudební příloha č. 15; vyd. In: D 37 zpívá, Melantrich, Praha 1937;
14 písní na Mathesiovy překlady čínských písní pro baryton a mezzosoprán s malým orchestrem (1936, 1946);
Abeceda. 27 jednohlasých říkanek s doprovodem klavíru na slova Miloše Holase (1947);
Rodná země. Cyklus komorních písní pro tenor a klavír na slova Viléma Závady (1956);
Písně na slova F. Th. Csokora pro nižší hlas a klavír (1967, též s českým textem Jeleny Holečkové); vyd. Doblinger, Wien 1969;
Ábrnky. Pět písní dětem pro nižší hlas a klavír na slova Ljuby Štíplové, Dagmar Hilarové, Jiřího Havla a Václava Čtvrtka (1968);
Třipsiny. Tři písničky dětem pro střední hlas a klavír na slova Jiřího Havla (1969); vyd Český hudební fond 1977;
Aus den „Zahmen Xenien“. 11 písní pro bas a flétnu na slova Johanna Wolfganga Goetha (1970, též v česká verze v překladu Ericha Sojky, též upraveno pro mezzosoprán a flétnu 1975);
Myší minibalady pro zpěv a klavír na slova Jiřího Havla (1972); vyd. Český hudební fond 1978;
Lieder nach Reiner Kunze. 5 písní na slova Reinera Kunze (1975).
Sbory
6 dvouhlasých písní pro dětský sbor na slova Jana Doliny (1936);
Tři pohádky pro ženský sbor podle Karla Jaromíra Erbena na slova Dalibora C. Vačkáře (1948);
Jak rád tě mám, ty země má. Mužský sbor na slova Vlastimila Maršíčka (1956); vyd. Ústřední dům lidové umělecké tvořivosti 1957;
Sloky osvobozeného člověka. Mužský sbor na slova Antonína Sovy (1956); vyd. Ústřední dům lidové umělecké tvořivosti 1957;
6 dvojzpěvů pro ženský sbor s doprovodem klavíru na slova Josefa Václava Sládka (1958, též verze v německém jazyce 1970, překlad do němčiny Adolf Langer); vyd. Státní hudební vydavatelství 1964, Sborový repertoár, č. 11;
Na Rudém náměstí. Mužský sbor na slova Ivana Skály (1959);
Florian Geyer. Volné 4-8hlasé zpracování staré německé písně ze 16. století pro smíšený sbor s českým textem Františka Němce (1962); vyd. Státní hudební vydavatelství 1963, Sborový repertoár, s. 31–34;
Mírová. Madrigal pro smíšený sbor na slova Bertolda Brechta v překladu Ludvíka Kundery (1963);
Námořník. Píseň pro dětský sbor a instrumentální skupinu na slova Ericha Sojky (1963); vyd. In: Usmívej se písničko, Panton 1965, s. 22–23.
Skladby vokální ve čtvrttónovém systému
5 písní na německá a česká slova Karla Hynka Máchy s doprovodem sólových houslí ve čtvrttónovém systému (1936, premiéra: 19. 6. 1936 Praha – divadlo D 36, Eva Marková Skuhravá – zpěv, Josef Peška – housle);
Sládek dětem. Dvojzpěvy pro vysoký a nízký ženský hlas s doprovodem klavíru ve čtvrttónovém systému na slova Josefa Václava Sládka (1946).
Skladby vokálně-instrumentální
Květovaný kůň. Básně, hry a rýmovačky pro sóla, dětský sbor, recitátora a klavír na slova Norberta Frýda (1942);
Píseň o vlasti. Kantáta pro smíšený sbor a orchestr na slova Zdeňka Roubíčka (1951); klavírní výtah vyd. Ústřední dům lidové umělecké tvořivosti 1961;
Bylo jim tisíc let. Kantáta o 7 částech pro tenor, baryton, smíšený sbor a orchestr na slova básně Karla Šiktance „Patetická“ (1962).
Písně populární a masové
Na palubě. Píseň na slova Jana Doliny (1933);
Píseň Thälmannova. Píseň na slova Milana Maralíka (1933, materiál nedochován);
Nikdy nezemřeme. Píseň na slova Jana Nohy (1933);
Písníčka tmavomodrá. Blues na slova Jiřího Weisse (1935);
Song o pěti kontinentech. Píseň na slova Jana Doliny (1936); LP Supraphon;
Markétce. Valse na slova Kimi Walló (1936);
Píseň o Leninovi na slova Jana Doliny (1937);
Pochod čínských dětí. Píseň na slova Jana Doliny (1937);
My jdeme ruku v ruce. Pochod mládeže na slova Jiřího Ortena a Hany Reinerové pro zpěv a kytaru (1940); vyd. Svoboda 1947;
Věrni sobě. Píseň na slova Hany Reinerové (1948); LP Supraphon;
Píseň školní mládeže na slova Dalibora C. Vačkáře (1949);
O praporku. Píseň na slova Jeleny Blagininy v překladu Sylvy Kavanové a Jana Doliny (1949);
Jarní píseň mládí. Píseň na slova Michala Sedloně (1950, také pod názvem Píseň jara);
Moje milá údernice. Píseň pro 1–3hlasý sbor na slova Michala Sedloně (1950);
Traktoristaka. Píseň na slova Michala Sedloně (1950);
Pionýrská. Pochodová pionýrská píseň pro 1–3hlasý sbor na slova Miroslava Macháčka (1950);
Do kola. Taneční píseň na slova Michala Sedloně (1950);
Soudružko Koreo, buď zdráva! Píseň na slova Václava Sýkory (1950);
Nejlepší zbraň. Píseň na slova Michala Sedloně (1950);
Ach nenaříkej. Dívčí píseň na slova Václava Sýkory (1950);
Družstevnická. Píseň na slova Zdeňka Roubíčka (1950);
Pojďme jenom vesele. Popěvek-polka na slova Marie Duškové (1950);
Zpívám v světě všem. Píseň na slova Václava Sýkory (1950);
Vesnická láska. Píseň na slova Karla Šiktance (1950);
Píseň Praze pro smíšený sbor s doprovodem klavíru na slova Václava Sýkory (1951, též pod názvem Letenským brigádníkům);
Píseň o straně. Píseň pro smíšený sbor a orchestr na slova Stanislava Kostky Neumanna (1951);
Sláva našemu Donbasu. Častuška na slova Jiřího Navrátila (1951);
Stůjme na stráži. Píseň na slova Jaroslava Pokorného (1951);
Uhelný kombajnér Honza. Píseň na slova Jaroslava Ciklera (1952);
Za vlast, za Gottwalda, za Stalina. Píseň na slova Miloše Povondry (1952);
Za Stalinem, za Gottwaldem. Píseň na slova Michala Sedloně (1953);
Bulačská častuška. Píseň pro sólo a sbor na slova Ericha Sojky (1953);
Žňová. Píseň pro sbor a sólo na slova Marie Duškové (1953);
Stráž míru. Kantátová píseň na slova Miloše Povondry (1953);
Mládežnický tanec pro zpěv a klavír na slova Michala Sedloně (1954);
Spojme svoje síly. Píseň na slova Michala Sedloně (1956);
Ej úhory, ej lány. Píseň na slova Ericha Sojky (1956);
Vlak radosti. Písnička pro mladé na slova Jaromíra Hořce (1958);
Šli vojáci na pochod. Vojenská písnička na slova Ericha Sojky (1958);
Sobotní večer. Píseň na slova Milana Dubského (1958);
Májové jitro. Pochodová písnička na slova Ericha Sojky (1958); LP Supraphon;
Raketa s rudou vlajkou. Píseň na slova Ericha Sojky (1959);
Pojďte, Jiskry, pojďte ven. Píseň na slova Jiřího Havla (1959); LP Supraphon;
Jen zkuste. Protirevanšistický song pro zpěv a klavír na slova Ericha Sojky (1959);
Kampak na nás. píseň pro zpěv a klavír na slova Ericha Sojky (1959);
To my ženem čas. Pochodová píseň pro zpěv a klavír na slova Ericha Sojky (1959);
To je strana. Píseň pro zpěv a klavír na slova Ericha Sojky (1960); LP Supraphon;
Válečný atom ne! Píseň pro zpěv a klavír na slova Ericha Sojky (1961);
Yankee no! Píseň na slova Ericha Sojky (1961);
Mládnoucí svět. Píseň pro zpěv a klavír na slova Ericha Sojky (1962);
Milovaná zem. Píseň pro zpěv a klavír na slova Ericha Sojky (1962);
Nám se svět líbí. Pochodová píseň pro zpěv a klavír nebo orchestr na slova Ericha Sojky (1964); LP Supraphon.
Pantomima
Jednota. Pantomima na vlastní libreto na počest jednotné fronty u příležitosti zavraždění studenta Zahradníčka (1933, provedení zakázáno).
Opery
Zakletá píseň. Opera na slova Karla Josefa Beneše (1951); klavírní výtah vyd. Dilia 1951;
O strašlivém drakovi, princezně a ševcovi. Naivní opera o 4 dějstvích na polskou loutkovou hru Marie Kownatské v českém přebásnění Kamila Bednáře (1972, premiéra: 16. 3. 1974 Praha – Operní studio AMU Disk); vyd. Dilia 1973.
Scénická hudba pro divadlo
Máj. Hudba k voicebandové kompozici „Máje“ Karla Hynka Máchy v dramatizaci E. F. Buriana pro harfu a čtvrttónové harmonium ve čtvrttónovém systému (1935, divadlo D 36);
Haškovy noviny. 5 čísel k „Haškovým novinám“ na libreto E. F. Buriana podle Jaroslava Haška pro sólový zpěv, sbor a klavír (1935, divadlo D 36);
Mistr Pleticha. Písně a tance k starofrancouzské frašce „Mistr Petr Pleticha“ pro zpěv a dva klavíry na slova Norberta Frieda (1936, divadlo D 36);
Procitnutí jara. Scénická hudba s použitím cizích skladeb ke hře Franka Wedekinda v úpravě E. F. Buriana podle překladu Františka Václava Krejčího (1936, divadlo D 36);
Kat. Recitativy pro mezzosoprán, harfu, harmonium a klavír podle povídky Karla Hynka Máchy „Křivoklad“ (1936, divadlo D 36);
Každý něco pro vlast. Zpěvy ze hry Václava Klimenta Klicpery na slova E. F. Buriana (1936, divadlo D 37); vyd. Dilia 1963;
Evžen Oněgin. Scénická hudba s použitím motivů Petra Iljiče Čajkovského k románu ve verších Alexandra Sergejeviče Puškina v dramatizaci E. F. Buriana podle překladů Josefa Hory a Petra Křičky (1936, divadlo D 37);
Dítě. Scénická hudba ke hře Františka Xavera Šaldy (1937, divadlo D 37);
Leonce a Lena. Scénická hudba ke hře Georga Büchnera v úpravě E. F. Buriana podle překladu J. Zikmunda a (1937–38, divadlo D 38);
Haló děvče! Scénická hudba ke hře Jindřicha Hořejšího (1939, materiál ztracen);
Sen noci svatojánské. Scénická hudba ke hře Williama Shakespeara (1941–42, Židovský sirotčinec Praha, materiál ztracen);
Romantikové. Scénická hudba ke hře Edmonda Rostanda (1943, Terezínské ghetto, materiál ztracen);
Strakonický dudák. Scénická hudba ke hře Josefa Kajetána Tyla (1943, Terezínské ghetto, materiál ztracen);
Esther. Hudba k lidové hře v přepisu E. F. Buriana (1943, Terezínské ghetto, materiál ztracen);
Úsměv za milion. Scénická hudba ke hře Anatolije Vladimiroviče Sofronova (1959, Divadlo S. K. Neumanna);
Pomník sobě. Scénická hudba ke hře Sergeje Vladimiroviče Michalkova (1959);
Komedie o chytrosti. Scénická hudba ke hře Jiřího Tallera (1967, divadlo Maringotka); vyd. Dilia 1968.
Scénická hudba pro rozhlas
Mír. Hudba k rozhlasové hře upravené podle Aristofana (1937);
Císařovy nové šaty. Hudba k rozhlasové hře E. F. Buriana podle Hanse Christiana Andersena (1937);
Uloupený život. Hudba k rozhlasové hře Karla Josefa Beneše (1945);
Harmonika. Hudba k rozhlasové hře Václava Sýkory (1951).
Filmová hudba
Odznak (1949, režie Ada Rys-Kavan);
Zima (1956, režie Hanuš Burger);
On partu nezradí (1957, režie Hanuš Burger);
Motýli tady nežijí (1958, režie Miro Bernat);
Sluneční laboratoř (1960, režie Miro Bernat);
Pohádka pro kočku. Scénická hudba k televizní úpravě pohádky Karla Čapka (1960);
Sklo (1961, režie Miro Bernat);
Ledové moře volá (1961, režie Hanuš Burger);
Dialogy s hvězdami (1964, režie Miro Bernat);
Otto Gutfreund (1966, režie František Lukáš, cena v kategorii dokumentárního filmu soutěže o nejlepší hudební dílo vytvořené pro film a televizi 1967);
Pomoc Florencii (1969, režie František Lukáš);
Harmonices Mundi (1971, režie Miro Bernat).
Úpravy
Úprava klavírního výtahu opery Aloise Háby „Matka“ pro čtvrttónový klavír na 4 ruce (1933);
Úprava pochodu Josefa Suka „Pod Blaníkem“ pro klavír na 4 ruce (1934);
Národ zpívá o vojně. Pásmo lidových písní pro sólo, mužský sbor a orchestr (1946).
Mnoho dalších úprav českých národních a lidových písní.
II. Dílo literární (výběr)
Knihy
Co zpívat, co hrát. Výběr písní a skladeb pro pěvecké a instrumentální soubory lidové tvořivosti. (red. Karel Reiner), Orbis, Praha 1955, Edice lidové umělecké tvořivosti;
Pěvecký soubor. Methodická příručka pro vedoucí a členy pěveckých souborů. Orbis, Praha 1955.
Studie, stati a články
Poučení z Orientu (Klíč 2, 1931/32, s. 186–188);
Sukův a Hábův žák se hlásí o slovo (Klíč 2, 1931/32, s. 228–229);
Ketvirtiniu tonu fortepijono grojimo technika (Muzikos Barai 2, Kaunas (Litva) 1932, č. 10–11, s. 119–120; česky jako Technika hry na čtvrttónovém klavíru);
Neue Notationsweise im Zwölfton- Viertelton (24-ton-System) (Auftakt 12, 1932, č. 11–12, s. 244–245; česky jako Nový způsob notace ve dvanáctitónovém a čtvrttónovém (24 tónovém) systému);
Technika hry na čtvrttónovém klavíru (Klíč 3, 1932/33, s. 22–23);
Nový způsob notace ve dvanáctitónovém a čtvrttónovém (24 tónovém) systému (Klíč 3, 1932/33, s. 69–71);
Gaidu rašyba dvylikos tonu sistemoj (Muzikos Barai 3, Kaunas (Litva) 1933, č. 1, s. 9–11; česky jako Nový způsob notace ve dvanáctitónovém a čtvrttónovém (24 tónovém) systému);
Tarptautiné liaudies muzika ir naujasi stilius (Muzikos Barai 3, Kaunas (Litva) 1933, č. 6, s. 93–96; česky: Mezinárodní hudba lidová a nový sloh);
Interpretace nethematické hudby (Klíč 4, 1933/34, s. 46–48);
Soudobá česká hudba (Československá vlastivěda VIII, Sfinx, B. Janda, Praha 1935);
Sukův význam pro moderní českou hudbu (Květ, Jan Miroslav (red.): Josef Suk. Život a dílo. Studie a vzpomínky. Hudební Matice, Praha 1935, s. 423–427);
O voice-bandu (Mladá kultura 1, 1935, č. 3–4, s. 34–35);
O hudbě k Pletichovi (Divadlo D 36, 1935/36, svazek 6, s. 13–14);
La Música Contenporanea in Cechoslovaquia (Boletin latino-americano de musica 3, Montevideo (Uruguay) 1937, s. 311–323);
Technika hry na čtvrttónovém klavíru (Rytmus 4, 1938/39, č. 8, s. 51–53);
Aktiva předválečné hudební avantgardy (Rytmus 10, 1945/46, č. 9–10, s. 29–31);
Moje zkušenosti při studiu čtvrttónové hudby (Velká opera 5. května I. List pro novou operu a jevištní tanec, 1947, č. 6, s. 136–139);
Jak vybírat národní písně (Lidová tvořivost 2, 1951, č. 3, s. 147–148);
Skladatelé a soubory lidové umělecké tvořivosti (Lidová tvořivost 2, 1951, č. 7, s. 369–371);
Jak hodnotit pěvecké soubory v Soutěži lidové tvořivosti (Lidová tvořivost 2, 1951, č. 11, s. 597–600);
Umělci z povolání a soubory lidové tvořivosti (Lidová tvořivost 2, 1951, č. 12, s. 648–653);
Hudba a zpěv jako výchovný prostředek (Kniha vedoucích pionýrů, Mladá fronta, Praha 1952);
Úkoly hudební folkloristiky (Český lid 40, 1953, č. 3, s. 118–121);
Jak jsem tvořil „Mládežnický tanec“ (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 10, s. 526–527);
Některé zkušenosti z tvorby písní (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 16, s. 808–809);
O některých problémech lidové umělecké tvořivosti (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 5, s. 188–190);
Ústřední dům lidové tvořivosti (Taneční hudba a jazz 1960. Sborník statí a příspěvků k otázkám jazzu a moderní taneční hudby, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1960, s. 125–131);
O voicebandu (Hudební věda 7, 1970, č. 1, s. 96–99);
Komentář k životopisu (strojopis, Praha 1971);
Aloisu Hábovi k 80. narozeninám (Musiknachrichten aus Prag, 1973, č. 4, s. 3).Literatura:
I. Lexika
Grove5, 1954.
Matějček, Jan: Tschechische Komponisten von heute (Praha 1957, s. 169–171).
Gardavský, Čeněk: Skladatelé dneška (Praha 1961).
Schaeffer, Bogusław: Leksykon kompozytorów XX. wieku (Kraków 1963).
ČSHS II, 1965.
NewGrove1, 1980.
MEH.
ČSS.
Československý biografický slovník (Praha 1992).
HSPK.
NewGrove2, 2001.
II. Ostatní
Bibliografie
Antonová, Jana: Zasloužilý umělec Karel Reiner. Úplná bibliografie (Městská knihovna v Praze, 1. vydání, Praha 1972).
Antonová, Jana – Reinerová, Hana: Zasloužilý umělec Karel Reiner. Úplná bibliografie (Městská knihovna v Praze, 2. vydání, Praha 1986).
Knižní studie
Helfert 1936 (Olomouc 1936, s. 158).
Květ, Jan Miroslav: Živá slova Josefa Suka (Praha 1946, s. 100, 178–179).
Smolka, Jaroslav: Česká hudba našeho století (Praha 1961, s. 84–86).
Jiránek, Jaroslav – Karásek, Bohumil: Tradice a současnost v české hudbě (Praha 1964, s. 94, 105, 106, 122, 130, 167).
Vysloužil, Jiří: Alois Hába. Život a dílo (Praha 1974).
Kladiva, Jaroslav: E. F. Burian (Praha 1982, s. 182–183, 193–194, 199–202).
DČHK II (Praha 1981, s. 242–243).
Havlík. Jaromír: Česká symfonie 1945-1980 (Praha 1989, s. 206).
Kuna, Milan: Hudba na hranici života (Praha 1990).
Studie v časopisech a sbornících a jiné
Očadlík, Mirko (M. O.): Čtvrttónová škola (Klíč 1, 1930/31, s. 308–311).
Očadlík, Mirko (M. O.): Karel Reiner: II. smyčcový kvartet (Klíč 2, 1931/32, s. 128–129).
Očadlík, Mirko (M. O.): Karel Reiner: Suita pro velký orchestr (Klíč 2, 1931/32, s. 202–203).
Očadlík, Mirko (M. O.): Karel Reiner: Dvanáct pro klavír a dechový kvintet (Klíč 2, 1931/32, s. 236–237).
Karel Reiner je jeden z nejmladších skladatelů (Radiojournal 10, 1932, č. 16, s. 7).
Večer mladých skladatelů v Praze. II. smyčcový kvartet Karla Reinera (Radiojournal 10, 1932, č. 51, s. 8).
Očadlík, Mirko (M. O.): Nethematičtí (Hábovi žáci) (Klíč 4, 1934, s. 53–54).
Český nonet hraje v rozhlase (Radiojournal 15, 1937, č. 24, s. 11).
Lébl. Vladimír: Písňová tvorba Karla Reinera (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 18, s. 917–919).
Kuna, Milan: Z nové sborové tvorby Karla Reinera (Lidová tvořivost 8, 1958, č. 1, s. 8–9).
Kotek, Josef: Rozhovor vlastně jubilejní (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 12, s. 524–526).
Kuna, Milan: Zrání umělce současnosti. K tvůrčí cestě Karla Reinera (Hudební rozhledy 15, 1962, č. 3, s. 97–102).
Kuna, Milan: Karel Reiner (Hudební informační středisko 1967, propagační leták).
Budiš, Ratibor: Reinerův koncert pro basklarinet (Hudební rozhledy 21, 1968, č. 5, s. 117–118).
Slavický, Milan: Jubilejní večer Karla Reinera (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 2, s. 54).
Kuna, Milan: Crescendo syntézy (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 4, s. 148).
Bek, Josef: Šest otázek Karlu Reinerovi (Opus musicum, 1974, s. 43–45).
pf.: Reinerova naivní opera v Disku (Opus musicum, 1974, č. 7, s. 254).
Kuna, Milan: Čtvrttónový Reiner (Hudební rozhledy 27, 1974, č. 8, s. 370).
Kuna, Milan: Z posledních dnů Karla Reinera (Hudební rozhledy 32, 1979, č. 12, s. 536).
pf.: In memoriam Karla Reinera (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 8, s. 361).
Pensdorfová, Eva: Premiéra Karla Reinera v České filharmonii (Hudební rozhledy 34, 1981, č. 4, s. 147).
Kaňka, Petr: Kompozice v pojetí Karla Reinera (Hudební věda 21, 1984, č. 3, s. 231–250).
Kuna, Milan: Ester – Rezistentní hra o záchraně Židů s hudbou Karla Reinera (Terezín 1943/1944) (Hudební věda 30, 1993, č. 3, s. 235–271).
Kuprová, Hana: Hudební život v Žatci mezi světovými válkami (Sborník okresního archivu v Lounech IX, 1999, s. 74–87).
Zimmermann, Anke: Verfolgt – verdrängt – vergessen: Die Klavierwerke des tschechisch-jüdischen Komponisten Karel Reiner (Staatsexamenarbeit, Hochschule für Musik und Theater Rostock, Institut für Musikwissenschaft und Musikpädagogik, Rostock 2004).
Ondřej Pivoda
Datum poslední změny: 16.7.2008