Šmatera, Oldřich, klavírista, aranžér, a dirigent, narozen 20. 4. 1920, Brno, zemřel 24. 8. 1999, Praha.
Brněnský rodák Oldřich Šmatera se dokázal svým hudebním talentem a pílí vypracovat v uznávaného klavíristu, korepetitora a skladatele. Již v roce 1940 vydalo nakladatelství Melantrich dvacetiletému skladateli tiskem jeho skladbu Měsíce stín na text Oty Nováčka a Gábiny Suché, původní slow-fox z filmové grotesky Vzpomínky starého námořníka. Do válečného období se datuje i jeho hudba k reklamnímu Filmu o bonbonech Orion.
Jeho hudební kariéra byla bohatá. V letech 1927–35 studoval hru na klavír na Odborné klavírní škole státní v Brně. Později soukromě studoval skladbu a dirigování; v letech 1938–41 také harmonii a kontrapunkt. Již v 18 letech se začal živit jako kapelník Lidového vesnického divadla v Brně (angažován v dubnu 1938 až březnu 1939). Od vzniku protektorátu Čechy a Morava pak následoval dlouhý sled angažmá: České divadlo v Olomouci (červenec 1939 – leden 1940), restaurace Mnichovský sklep v Praze (květen – červen 1940), Florida bar v Praze (červenec – srpen 1940), hotel Roma v Praze (říjen 1940 – březen 1943, v té době současně působil v rozhlase a v kabaretu Alhambra), cirkus Medrano-Berousková (duben – květen 1943), Kuratorium pro výchovu mládeže (červen – červenec 1943), hotel München v Innsbrucku (září 1943), Divadlo Jaroslava Líbala (říjen 1943 – červen 1944), Moderní divadlo v Praze (srpen – září 1944), totální dělnické nasazení v pražském podniku Trafora (září 1944 – červen 1945), kavárna Grand v Ústí nad Labem (říjen 1945 – březen 1946), Národní kavárna v Teplicích (duben – červenec 1946), bar Albatros v Ústí nad Labem (červenec – srpen 1946), Klub restaurant v Teplicích-Šanově (srpen – září 1946), Nocturno v Praze (říjen 1946 – prosinec 1949), hotel Ambassador v Praze (leden – červenec 1950), skladatel a aranžér ve svobodném povolání (červenec 1950 – září 1951), Československý státní film a Divadlo v Karlíně (prosinec 1950 – červen 1951). Spolupracoval rovněž s populárním Stréčkem Matějem Křópalem z Břochovan (vl. jm. Valentin Šindler).
V době nacistické okupace spolupracoval na tvorbě politických rozhlasových skečů v tvůrčím týmu Josef Opluštil – Josef Rejthar (pseud. ErJé) – Oldřich Šmatera. Jeho činnost spočívala v tvorbě nových skladeb a aranžování známých melodií Jaroslava Ježka a známých lidových nápěvů, které byly přetextovány antisemitskými, pronacistickými a protispojeneckými texty. V protektorátním rozhlase působil také v cyklu pořadů Na vlně dobré nálady a Pražský kabaret. Od roku 1943 již Šmatera v protektorátním rozhlase jako autor hudby ke skečům nepůsobil. Jeho úlohu aranžéra a klavíristy převzali postupně známí hudebníci Jan Kaláb, Jan Zych a Oldřich Letfus.
Po válce se vyhnul jakékoliv perzekuci za spolupráci na propagandistických skečích, zatímco řada ostatních autorů a účinkujících byla již od květnových dnů roku 1945 ve vyšetřovací vazbě. V sezoně 1945/46 působil s hudebním kvartetem z pražského zábavního podniku Alhambra ve výše zmiňovaném angažmá v Ústí nad Labem a Teplicích. Onemocněl tuberkulózou a po uzdravení jej v říjnu 1951 zaměstnal národní podnik Československé cirkusy, varieté a lunaparky. Zde pracoval jako vedoucí hudebního oddělení, korepetitor, hudební referent, hudební režisér a dirigent. S touto institucí se zúčastnil řady několikaměsíčních zahraničních zájezdů: v letech 1954, 1956, 1957, 1979 do Sovětského svazu, Maďarska, Polska a v šedesátých letech také do západních zemí – do Belgie a Francie (v kritickém roce 1968). Spolupracoval jako dirigent a klavírista s cirkusy Humberto, Orion, Praga, Internacionál, Apollo, Cyrk-Salto Munberto, Circul de stat Bucuresti, Circus Safari Györ, Volgograd, Goscirk Oděsa atd. V sedmdesátých a osmdesátých letech se objevoval jako korepetitor celé řady slavných osobností v Měšťanské besedě a v Divadle ABC.
Úzce spolupracoval se svým zetěm, spisovatelem Miloslavem Švandrlíkem (od roku 1967), na jehož libreto Šediny páně Casanovy zkomponoval hudbu, čímž vznikl stejnojmenný muzikál, který uvedlo v premiéře Divadlo Jonáša Záborského v Prešově dne 23. dubna 1982. Muzikál uvedl mimo jiné v roce 1999 také amatérský divadelní soubor Divadelní studio DK Pramet ze Šumperka a v roce 2001 s velkým úspěchem divadlo Dostavník na přehlídce Voskovcova Sázava pod názvem Casanova aneb Láska bez reklamy.
V roce 1981 odešel z Československých cirkusů, varieté a lunaparků do důchodu. Od sedmdesátých let občasně psal velmi humorné fejetony do listu Večerní Praha, v čemž v důchodu ještě pokračoval. Stále se však věnoval hudební kompozici. Vedle již zmíněného muzikálu začal se Švandrlíkem psát ještě další muzikálový počin s názvem Madamme de Pompadour. Dílo však již nebylo uvedeno.
V devadesátých letech podal Oldřich Šmatera trestní oznámení na Vladimíra Justa, jenž jej ve své knize Věc: Vlasta Burian. Rehabilitace krále komiků, která tehdy ještě vycházela na pokračování v Literárních novinách, označil za spolutvůrce rozhlasových propagandistických skečů, a dotkl se tak údajně jeho umělecké pověsti. Řízení bylo zastaveno, neboť Šmaterova účast na skečích byla vyšetřovateli spolehlivě prokázána.
Dílo hudební:
Švandrlík, Miloslav – Šmatera, Oldřich: Šediny páně Casanovy. Hudební komedie ve dvou odděleních a devíti obrazech (Dilia, Praha 1982).
Just, Vladimír: Věc: Vlasta Burian, I. díl. Rehabilitace krále komiků (Praha 1992, s. 47).
Just, Vladimír: Vlasta Burian. Mystérium smíchu (Praha 1993, s. 256).
Žitný, Radek: Protektorátní rozhlasový skeč aneb Jak zlomit vaz (nejen) králi komiků (Praha 2010).
Archiv hlavního města Prahy. Nezpracovaný fond č. 36, Malý dekret, signatura. 36-674-9.
Národní archiv Praha. Nezpracovaný fond č. 970, Československé cirkusy, varieté a lunaparky – osobní spis Oldřicha Šmatery.
Radek Žitný