Hořínka, Slavomír,skladatel, narozen17. 12. 1980, Valašské Meziříčí.
Studoval housle na konzervatoři v Pardubicích u Dalibora Hlavy (1995–99) a následně kompozici na HAMU ve třídě Ivana Kurze (1999–2004). V letech 2005–08 pokračoval tamtéž v doktorském studiu skladby pod vedením Hanuše Bartoně. Od roku 2006 působí na katedře skladby HAMU v Praze jako pedagog.
Již během studia skladby získal ocenění v soutěžích Generace (absolutní vítězství kompozicí Dva listy z Manjóšú v r. 2003, první cena za skladbu Širej ahava v r. 2004), dále obdržel cenu Janáčkova máje (2004), Cenu Gideona Kleina (2004) a Výroční cenu OSA v kategorii „Nejúspěšnější mladý autor vážné hudby“ (2007), Cenu Josefa Hlávky (za kompozici ...numquam excidit..., 2008), Cenu NUBERG (za kompozici Lacrimosa pro barokní housle, tam-tam a koto, 2010) či Cenu předsedy poroty skladatelské soutěže České filharmonie za skladbu Kapesní průvodce letem ptáků (2014).
Jeho přední postavení v rámci mladé generace autorů potvrzují i četné zakázky významných hudebních souborů a institucí jako je např. Česká filharmonie (2006, 2008), Pražské jaro a Moravský podzim (2010) či soubor Orchestr Berg (2007, 2008, 2010, 2012).
Pro Hořínkova tvůrčí východiska je klíčové zakotvení v křesťanském duchovním zázemí, ze kterého čerpá obsah a povahu svých kompozic. Pozornost věnuje zejména melodice, kterou chápe jako integrační element dalších složek kompozice, a v níž je ovlivněn i mimoevropskými hudebními vlivy. Dále se zabývá především témbrovou (barevnou) složkou skladeb. V tomto ohledu neváhá využít méně obvyklých nástrojových kombinací či technik hry. Své teoretické postřehy popsal v později vydané disertační práci Barva zvuku a hierarchie v tektonice.
V některých svých dílech opustil oblast čistě koncertní hudby a vydal se směrem k multimediálním žánrům. Nejsilněji se tato tendence projevuje ve využití prostoru, např. v kantátě Magnificat, ve které se pohybují hudebníci a zpěváci napříč liturgickým prostorem(2011–12), či v prostorové orchestrálně-vokální skladbě Umírám láskou (2014), v níž rozvíjí starobylou tradici liturgických her.Ve skladbě Aevum (2015) jsou tanečnice snímány kamerou a svým pohybem vytvářejí grafickou partituru, která je v reálném čase interpretována hudebníky.
Dílo hudební (výběr)
Orchestrální skladby
Shirei Ahava pro komorní orchestr (2004, rev. 2013).
…numquam excidit…, symfonická věta pro orchestr (2007–08).
Srdce ať je pochodní, symfonická věta pro orchestr (2007, rev. 2009).
Kapesní průvodce letem ptáků (2014–15).
Aevum. SMS to W.A.M (2015).
Vokálně-orchestrální skladby
Dva listy z Manjóšú pro soprán a komorní orchestr (2001).
Žalm, symfonická věta pro tenor a orchestr (2004–05).
Pour mon Berger, koncertní árie pro soprán, křídlovku, klavír a smyčce na text sv. Terezie z Lisieux (2007).
Magnificat, kantáta pro dvě scholy, 25 hudebníků a liturgický prostor (2011–12).
Simeonova píseň pro baryton, cembalo a smyčce (2012).
Umírám láskou, dialogy v liturgickém prostoru na text Písně písní v přebásnění Daniela Rause (2012–13).
Koncertantní skladby
Agapás mé?, árie pro violoncello a 12 smyčcových nástrojů (2006, rev. 2011).
Lacrimosa pro barokní housle, koto, tam-tam a smyčce (2010, rev. 2014).
Slova Kříže, koncert pro housle a orchestr (2010, rev. 2015).
Komorní skladby
Música nocturna pro dva klavíry (2002, rev. 2015).
Rosarium pro smyčcové kvarteto (2005).
Chairé pro klarinet, housle, violoncello a klavír (2005).
Rozpustilé kapky věčnosti, hudební kaleidoskop k poctě Guillauma de Machaut (2009).
Songs of Immigrants pro smyčcové kvarteto (2014).
Sólové skladby
3 kapitoly pro jednoho hráče na bicí (2005).
Ruáh pro sólový klarinet (2006, rev. 2014).
Probuzení pro sólové housle (2009).
Meditatio et Processio pro varhany (2014).
Vokální hudba
Verba precantia pro dětský sbor (2002).
Cherubínská píseň pro smíšený sbor (2012).
Miserere pro vokální ansámbl (2014).
Laudate Dominum pro dětský sbor (2014).
Literární dílo
Studie, články
Barva zvuku a hierarchie v tektonice (In: Orchestrace jako otevřený proces. 1. díl, Praha 2009).
Monografie
Barva zvuku a její úloha ve výstavbě hudební skladby (Praha 2008).
Slavomír Hořínka – Martin Hybler – Marko Ivanovič – Luboš Mrkvička: Orchestrace jako otevřený proces 1, 2, 3 (Praha 2010).
http://atemporevue.janfila.com/?go=rozhovory&det=090116-rozhovor-horinka&show=1
www.musicbase.cz/composers/305-horinka-slavomir/
Martin Flašar