Atlantis
Charakteristika: Brněnská rocková skupina
Datum narození/zahájení aktivity: 0.0.1966
Datum úmrtí/ukončení aktivity: 0.0.1974
Atlantis, brněnská rocková skupina, zahájení činnosti 1966, ukončení činnosti 1974.
Skupinu založili někdejší členové skupiny Vulkán – bubeník Zdeněk Kluka a baskytarista Jan Hubáček – k nimž se připojil kytarista Stanislav Regal. V roce 1967 sestavu posílili Hana a Petr Ulrychovi, kteří vyšli rovněž z Vulkánu. Skupina, která si záhy získala v Brně značnou popularitu, hrála převzaté snímky amerického rocku (zejména Cream a Jimi Hendrix) a také původní písně z dílny Zdeňka Kluky a Petra Ulrycha. Od roku 1967 nahrávali rozhlasové snímky. V letech 1967–68 vystupovali v proměnlivých sestavách v západoněmeckých klubech. Na jaře 1968 prorazili na pražském Beat-Time Show a začali nahrávat singly pro společnost Supraphon (jejich singl Nechoď do kláštera zvítězil v rozhlasové Houpačce a píseň Wine or Love se umístila na šestém místě v anketě skladba roku 1968). V témž roce skupinu opustil Kluka a byl u bicích nahrazen Vladimírem Gruntem; sestavu posílil i hráč na klávesové nástroje Jaroslav Vraštil. Na podzim 1968 se vrátili do barů a klubů v NSR a zvítězili na třetím mezinárodním festivalu v Bottropu. V té době skupina spolupracovala také s Orchestrem Gustava Broma a s brněnskou gramofonovou společností Diskant. V roce 1969 nahráli s Bromovým orchestrem pro Supraphon první československou monotematickou desku s názvem Odyssea inspirovanou stejnojmenným Homérovým eposem; hudbu i text napsal Petr Ulrych a aranžmá se ujal Jaromír Hnilička. Deska však nakonec nevyšla. Z tohoto monumentálního počinu, který do určité míry reprezentoval fúzi s oblastí artificiální hudby, se na trhu objevila jen píseň Ticho (na supraphonském sampleru) a On na mne zapomíná (na singlu Supraphonu pod názvem Zpívám a hlavu si lámu). V červnu 1969 se Altantisu dostala pocta v podobě účinkování v první části koncertů skupiny Beach Boys na jejich československém turné. V létě téhož roku skupina hostovala opět v SRN, tentokrát však bez Hany a Petra Ulrychových. Po návratu z Německa, kde účinkovali jako doprovodná kapela v mnichovských a frankfurtských představeních muzikálu Hair, změnil Petr Ulrych styl skupiny. Důraz byl kladen zejména na melodii, posílení lyrických prvků a zesílení podílu akustických nástrojů. V roce 1970 skupina opustila i od psaní anglických textů. Jejich album 13HP (1970), na kterém spolupracovali s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu a Otou Petřinou jako aranžérem, již obsahuje pouze české písně. Spolupráce s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu je dalším krokem k postupné komercializaci kapely, která byla zesílena účinkováním v písničkovém pořadu divadla Rokoko Nepůjdeme do kláštera (1970–71), jež parafrázoval název největšího hitu Atlantisu. Dlouhohrající deska Hej, dámy, děti a páni! z roku 1971 je pozoruhodným spojením rockové hudby s prvky moravského folklóru, který se pro tvorbu Petra Ulrycha o této chvíle stává nejtypičtějším inspiračním prostředkem. Po vleklé vnitřní krizi se soubor v roce 1973 rozpadl. Později ještě vystoupil jako doprovodná kapela v pražském angažmá sourozenců Ulrychových a v pořadu Nikola Šuhaj loupežník, který měl premiéru v březnu 1974 v pražském Ateliéru.
Diskografie:
13HP (Supraphon 1971);
Hej, dámy, děti a páni! (Panton 1972).Literatura:
I. Lexika
EJ.
II. Ostatní
Jirásek, Pavel: Pokus o kompletní výklad rockové scény v Brně I. (diplomová práce, Filozofická fakulta MU, 1993).
Petr Ch. Kalina
Datum poslední změny: 9.2.2009