Kovář, Oldřich, tenorista, narozen 21. 2. 1907, Praha, zemřel 5. 4. 1967, tamtéž.
Původně typograf (vyučil se 1926). Zpívat začal v pěveckém sboru Typografia pod Vojtěchem Bořivojem Aimem, jenž se stal také jeho prvním soukromým učitelem zpěvu. V pěveckém studiu pak pokračoval ještě u Egona Fuchse. Od roku 1930 začal amatérsky zpívat s trampskou skupinou Settleři, se kterou vystupoval mimo jiné i v různých pražských operetních divadlech a natočil na desky řadu trampských písní. Působil ve sboru Švandova divadla, mezi léty 1934–35 byl členem sboru kabaretního divadla Aréna na Smíchově, 1936–37 byl tenoristou Tylova divadla v Nuslích. V letech 1937–38 se ještě zdokonalil ve zpěvu a herectví ve Vídni (u Schönwaldové a A. Piccavera – zpěv a H. Duhana – herectví), kde také získal nabídku stát se elévem Staatsoper, která však byla zmařena německou anexí Rakouska.
Od roku 1938 do roku 1967 byl sólistou opery Národního divadla v Praze. Zde vytvořil řadu buffo tenorových rolí, např. Benda (Antonín Dvořák: Jakobín), Michálek (Bedřich Smetana: Čertova stěna), Lancelot Gobbo (Josef Bohuslav Foerster: Kupec benátský), vodník Michal (Vítězslav Novák: Lucerna), Triquet (Piotr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin) a další, uplatnil se však i mimo svůj obor v rolích Lenského (Piotr Iljič Čajkovskij: Evžen Oněgin), Števy (Leoš Janáček: Její pastorkyňa) či hraběte d’Almaviva (Gioachino Rossini: Lazebník sevillský). Jeho nejzdařilejší rolí byl Vašek ve Smetanově Prodané nevěstě. V této roli nebyl za svého působení v Národním divadle nikdy alternován. Často spolupracoval s Československým rozhlasem a nahrával na desky. Roku 1954 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec, roku 1958 vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.
Mimoto nahrával dobové šlágry s orchestry R. A. Dvorského, FOK, Jaroslava Maliny, Karla Vacka, J. Venclů, Karla Vlacha, Dola Daubera, Harryho Hardena, Harryho Ostena a dalších. Zpíval též s Bajo triem a Melody Boys a vystupoval coby interpret operetních a lidovkových duetů s M. Hankovou, S. Procházkovou, J. Kohoutem nebo R. L. Vašatou.
Písně s orchestrem (Supraphon 1952);
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta (Supraphon 1960, 1995);
Skladby Karla Vacka (Supraphon 1963);
Současná česká opera (Supraphon 1965);
Vostřák, Zbyněk: Rozbitý džbán (Supraphon 1966);
Trampské písně 1920–1960 (Supraphon 1968);
Tak hrál a zpíval Karel Vacek (Supraphon 1978);
Už je to dávno (Supraphon 1985);
Píseň starého pistolníka – trampské evergreeny – originální nahrávky z let 1929–1941 (Supraphon 1992);
Láska brány otevírá 1935–1941 (Supraphon 1993);
Orchestr Jaroslava Maliny 1939–1947 (Supraphon 1994);
Vteřiny v Lloydu 1 – 1939–1942 (Supraphon 1994);
Cikánka (Supraphon 2000);
Čtyři páry bílejch koní (populární polky a valčíky) (Supraphon 2001);
Stelibského album – melodie J. Stelibského v původních nahrávkách z let 1934–1946 (Radioservis 2001);
Ta naše písnička česká – nahrávky z let 1932–1966 (Supraphon 2002).
I. Lexika
ČSHS.
MEH.
Národní divadlo a jeho předchůdci. Slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního (Praha 1988).
EJ.
Československý biografický slovník (Praha 1992).
II. Ostatní
Hurikán, Bob: Dějiny trampingu (Praha 1940).
Voldán, Jiří: Šli tři muzikanti (Praha 1972).
Martin Profous