Žák, Pavel, textař, hudební skladatel, režisér a scénárista, narozen 28. 8. 1941, Rychnov nad Kněžnou.
Již v dětství prokázal hudební talent a improvizační schopnosti. V roce 1955 maturoval na Vyšší pedagogické škole v Hradci Králové. Dále pokračoval externím studiem harmonie u Zdeňka Hůly a skladby u Václava Dobiáše na pražské AMU. Zde absolvoval v roce 1963. Poté rok působil jako učitel a od roku 1962 jako metodik Ústředního domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka v Praze. Po absolutoriu na AMU začal komponovat a psát texty, přičemž textová tvorba postupně převážila. V té době již za spolupráce s Jaroslavem Jakoubkem vznikaly první písně pro Karla Hálu, Hanu Hegerovou, Ljubu Hermanovou, Evu Olmerovou, Evu Pilarovou a další. Záhy též začal pracovat pro Československý rozhlas (cyklus Radionokturno v Mikrofóru) a na konci roku 1967 se stal jeho stálým externím spolupracovníkem, režíroval pořad Houpačka (do 1969). V letech 1965–70 při zaměstnání ještě studoval Institut osvěty a novinářství. V roce 1967 se jako dramaturg a zvukový režisér podílel na přípravě Expo ‘67 v Montrealu. V rozhlase působil nejen jako režisér, ale i jako scénárista a autor několika pořadů (Koncert Mikrofóra, v letech 1968–73 Junior 30, Top twenty, Top 20, 60 pro 20, Radioburza, Sonda X, Kotouče slávy, Junior večerník, Vysíláme za dobrou práci a pro radost). Dále se účastnil projektů redakce Mezinárodní rozhlasová a televizní organizace (OIRT) a podílel se na relacích Interprogramu. V roce 1977 se zasloužil o vytvoření programu 3 x 60 a to stereo. V jeho rámci vznikl mimo jiné cyklus Komu čemu tleská svět, měsíčník Písničky o něčem, Kolotočr a Dálnice pro písničku. Do roku 1983, kdy se kvůli vážné nemoci na delší čas odmlčel, napsal a režíroval na 6000 rozhlasových snímků. Jako zvukový a hudební režisér se uplatnil také v literárně dramatické a hudební redakci pořadů pro děti a mládež v Československé televizi (1974–77). Po tříleté přestávce se vrátil k hudební a literární tvorbě a hned v roce 1986 byl jako koordinační zvukový režisér členem československého organizačního týmu na Expo ´86 ve Vancouveru.
Jako textař se uplatnil především na poli populární hudby. Spolu se skladateli Jindřichem Brabcem, Vítězslavem Hádlem, Zdeňkem Maratem, Zdeňkem Mertou, Bohuslavem Ondráčkem, Alešem Sigmundem a Karlem Vágnerem vytvořil řadu hitů pro mnoho interpretů tehdejší populární hudební scény. Jeho texty měli ve svém repertoáru Petra Černocká, Karel Černoch, Hana Hegerová, Martha a Tena Elefteriadu, duo Kotvald a Hložek, Zdeňka Lorencová, Jitka Molavcová, skupina Plavci, Petr Rezek, Marie Rottrová, Helena Vondráčková, Hana Zagorová. Obzvlášť plodná a úspěšná byla spolupráce s Karlem Černochem, ze které vzešly i písně oceněné zlatou Bratislavskou lyrou (Píseň o mé zemi, 1969) a stříbrnou Bratislavskou lyrou (Docela obyčejná píseň, 1968). Za jiné skladby získal i další ocenění (Děčínská kotva, Zlatý palcát).
Dílo literární (výběr)
Písňové texty
Asi, asi (Hana Zagorová);
Bože můj já chci zpět (Hana Hegerová);
Čiki taka (Zdeňka Lorencová);
Docela obyčejná píseň (Karel Černoch);
Duhová víla (Hana Zagorová);
Holky z naší školky (duo Kotvald a Hložek);
Jsi (Petr Rezek);
Kapky (Hana Zagorová);
Kdyby se vrátil čas (Hana Zagorová);
Kolotoč pravdy a snů (Petr Rezek);
Láska kolem nás (Hana Zagorová);
Léto je léto (Helena Vondráčková);
Mámina flétna (Petr Rezek);
Náklaďák (Petra Černocká);
Nápad (Hana Zagorová);
Obyčejnej kluk (Petr Rezek);
Od zítřka máme dovolenou (sestry Elefteriadu);
Pět lístků (Zdeňka Lorencová);
Polibek (Hana Zagorová);
Pouštím po vodě proutí (Petra Černocká);
Sblížení (Helena Vondráčková);
Spěchám (Hana Zagorová);
Štěstí (Marie Rottrová);
Ta pusa je tvá (Hana Zagorová);
Teď hádej (Jitka Molavcová);
To je štěstí (Helena Vondráčková);
Zima, zima, zima (Hana Zagorová);
Žena je nejkrásnější, když má 30 let (Plavci);
Žízeň po životě (Hana Zagorová).
I. Lexika
EJ.
II. Ostatní
Petana, M.: Žákoviny aneb Rýmování (o životě) s Pavlem Žákem. (Melodie 1980, č. 9, s. 272).
Dana Štěpánová