Pánek, Lubomír, zpěvák, instrumentalista (vibrafonista, trumpetista, trombonista., kontrabasista) a leader vokálního souboru, narozen 4. 4. 1932, Praha, zemřel 23. 10. 2014, tamtéž.
Absolvoval obchodní akademii v Praze, na pražské konzervatoři vystudoval ve třídě Františka Hertla hru na kontrabas (1951–55). Amatérsky hrál na trubku v orchestrech Zdeňka Bartáka, Vlastimila Kloce a dalších, současně zpíval ve swingovém pěveckém kvartetu Františka Kočího, v němž působili též Eva Weinlichová, textař Zdeněk Borovec a herec Jiří Šašek; barevná specifičnost zvuku sboru byla docílena souběžným vedením melodie v horním ženském hlase s o oktávu níže položeným hlasem mužským; dále ve sboru působili mimo jiné trumpetista Ivo Preis a trombonista Zdeněk Pulec. Zvuk tohoto vokálního souboru ovlivnily při hledání nových barevných timbrů swingového zpěvu americké soubory (mimo jiné Modernaires, Crewchiefs, Pied Pipers, později sbor Raye Conniffa a další). Vokální kvinteto vystupovalo od 1949 v baru Alhambra v Praze s orchestrem Ladislava Habarta. Od 1955 byl Pánek v základní vojenské službě kontrabasistou v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a v souboru Vítězná křídla. V letech 1957–58 zpíval ve smíšeném sboru, spolupracujícím (po rozchodu souboru Sestry Allanovy) s Orchestrem Karla Vlacha, pro který psali aranžmá mimo jiné Jiří Baur, Miloslav Ducháč, Vlastimil Hála a další.
Po rozpadu sboru hrál Pánek od 1958 na trubku v orchestru Jiřího Procházky, od 1959 na týž nástroj v souboru bubeníka Josefa Posledního. Od roku 1955 byl současně zaměstnán ve sboru Hudebního divadla v Karlíně. V roce 1959 vstoupil do orchestru divadla Semafor jako hráč na ventilový trombón a založil další osmičlenný vokální soubor, který se vedle doprovodu pěveckých a hereckých protagonistů Semaforu prosadil i mimo divadelní provoz. Členy byli mimo jiné Waldemar Matuška, Eva Pilarová, tenorsaxofonista Jaroslav Štrůdl, později i trumpetista Květoslav Rohleder, Zdeněk Pulec a členky zaniklého kvarteta Sestry Allanovy Božena Lázničková, Věra Kočvarová a Jiřina Salačová, postupně se ve sboru vystřídali zpěváci Svatava Černá, Božena Klocová, Jana Koubková, Marta Kühnová, Zdena Patrochová, Věra Sattlerová, Pavel Vitoch a další.
Vedle činnosti v divadle Semafor vystupoval sbor také samostatně: spolupracoval s různými sólisty a ansámbly při nahrávání ve studiích a také při veřejných vystoupeních. Snímky, na nichž soubor spolupracoval pod názvem Sbor Lubomíra Pánka, byly vydávány na deskách Supraphon (mimo jiné Klokočí, Láska nebeská). Roku 1962 se Pánek stal hráčem na bicí nástroje ve Filmovém symfonickém orchestru v Praze, kde působil do 1991, avšak souběžně zůstal leaderem sboru. S ním vystupoval při festivalech Bratislavská lyra, Děčínská kotva, Intertalent apod. Sbor spolupracoval s Orchestrem Karla Vlacha, s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, s orchestrem Václava Hybše, dále se podílel na ozvučování filmů (např. Kniha džunglí, Kocour v botách, Méďa Béďa, Snoopy, vrať se domů, Vánoční příběh). Pánek ustavil rovněž mužský kvartet (Jaroslav Dřevikovský, Pavel Kühn, Lubomír Pánek a Květoslav Rohleder), který po krátkou dobu své existence upřednostňoval náročnější moderní repertoár.
Zcela mimořádný úspěch přineslo sboru v roce 1969 turné v Německu, Rakousku a Švýcarsku, kdy vystupoval společně s orchestrem a sborem amerického aranžéra a kapelníka Raye Conniffa, který z ekonomických a organizačních důvodů při zájezdu do Evropy využil možnosti angažovat evropské zpěváky a instrumentalisty (kromě Pánkova sboru získal Conniff pro spolupráci také brněnský Orchestr Gustava Broma). Pánek na tomto zájezdu vedl rozšířený šestnáctičlenný sbor. Po návratu z turné s Conniffem pracoval Pánek nadále s vlastním sborem až do 1993, kdy sbor svou činnost ukončil.
Výkony sboru byly oceněna Zlatou platinovou deskou (Artes, Supraphon, Nadace OSA a Nadace Život umělce – 2000). Pánek je nositelem ceny Senior prix 2002. Od 1985 se věnoval i pedagogické činnosti: do roku 1988 učil na Konzervatoři Jaroslava Ježka, 1993–99 na soukromé pěvecké konzervatoři Jaroslava Rybičky v Praze a od 2000 učil v oddělení populární hudby na pražské konzervatoři předmět Interpretace populární hudby.
Nepochybným přínosem Pánkovy celoživotní práce ve vokálním oboru byla zásluha o zkultivování dobové sborové praxe: jeho sbor byl vždy pečlivě připraven technicky, perfektně intonoval a frázoval, přičemž nejcennější devizou jeho výkonů byla stylová pružnost a zvuková homogennost a barevnost.
Diskografie (výběr)
Lásko má, vzpomeň (Panton);
Recitál sboru Lubomíra Pánka (Supraphon).
I. Lexika
EJ.
II. Ostatní
Titzl, Stanislav: České vokální skupiny (Melodie 1, 1964, č. 8, s. 115).
Titzl, Stanislav: Sólo mezi Pánkovci (sborník Hudba pro radost VIII. – X., 1968, s. 20).
Vanderka, Arne: Lásko má, vzpomeň (Melodie 11, 1985, č. 5, s. 24).
Petar Zapletal