Šanson - věc veřejná
(Pražský šanson; Opravna duší)
Charakteristika: Název resp. názvy skupiny herců, zpěváků, skladatelů, textařů a publicistů, orientovaných na šanson
Datum narození/zahájení aktivity: 0.0.1969
Šanson – věc veřejná (též Pražský šanson; Opravna duší atd.), název resp. názvy skupiny herců, zpěváků, skladatelů, textařů a publicistů, orientovaných na šanson, zahájení aktivity 1969.
Vznikla na jaře 1969, jejím prvním působištěm byla tehdejší Alšova síň v Umělecké besedě (odtud název prvního pořadu Písničky pod vobraz), pak v téže budově Janáčkova síň. Z počátečního jádra (klavíristé/skladatelé Jaroslav Jakoubek a Milan Jíra, herci/zpěváci Alena Havlíčková a Rudolf Pellar) se v průběhu let zformovala značně početná a umělecky potentní, leč organizačně volná skupina hudebních, hereckých, literárních, novinářských osobností, které chtěly rozvíjet šanson jako zpívanou poezii, prostředek nejen uměleckého, ale i občansko-politického vyjádření. To pochopitelně přinášelo v době tzv. normalizace značné problémy s pořadateli, cenzurou, policií, což bylo ještě podtrženo skutečností, že zde nalézaly své pódium i osobnosti režimem vytlačené z divadel a médií (skupina byla několikrát postižena zákazy činnosti); zato zde z téhož důvodu vznikla úzká vazba s okruhem zainteresovaného a souznějícího publika.
Základní sestava skupiny: Jan Faltýnek, Alena Havlíčková, Vilém Hejl, Ljuba Hermanová, Jaroslav Jakoubek, Milan Jíra, Jiřina Jirásková, Rudolf Pellar, Jan Petránek, Ilja Racek, Ivo Štuka, Libuše Švormová, Jaroslav Vedral; se skupinou v průběhu let a ad hoc spolupracovala řada dalších herců/zpěváků (např. Otakar Brousek, bratři Ebenové, Vlastimil Fišar, Petr Haničinec, Jan Kanyza, Jiří Ornest, Přemysl Rut), novinářů/literátů (např. Jiří Hanák, Jiří Kantůrek, Karel Kyncl, Vladimír Škutina), posluchačů konzervatoře; jako hosté se objevili např. Ilona Borská, Harry Macourek, Jiří Ruml, Hana Talpová, Gabriela Vránová, Ladislav Županič, v posledních letech Soňa Červená. Poslání resp. dramaturgické záměry zůstávaly stejné, názvy pořadů se zejména po zákazech měnily: Písničky pod vobraz, Píseň pro můj hlas, Patřím k tobě, Variace, Kantoři a študáci, Živá voda, Šanson 90, Šanson – věc veřejná (zájezdové pořady: Písničky od Karlova mostu, Blázni z povolání, Malej lidskej song). Pořady byly uváděny na různých pražských místech (vedle zmíněných zejména Žofín, Loutkové divadlo Sluníčko, Malostranská beseda, Divadlo hudby, později Konzervatoř Jana Deyla, Lyra pragensis, Chodovská tvrz) pod různými pořadateli (podniky, obvodní kulturní domy, Supraphon, Svaz českých skladatelů a koncertních umělců, Pražské kulturní středisko, později Asociace hudebních umělců a vědců). Koncerty se konaly podle podmínek někdy dvakrát týdně, ale i jen jednou měsíčně, celkem do 2003 se uskutečnilo více než tisíc pořadů. Skupina spolupracovala s klubem Jonáš a s poetickou vinárnou Viola, výtvarně s ní spolupracoval mimo jiné Miloš Noll. Dramaturgicky se obvykle jednalo o tematické bloky (cykly o Praze, divadle, cirkuse, zvířecí bajky, „Kainarův večer“, pořady francouzských šansonů), ale též o písně z repertoáru hostů, klavírní improvizace, literární/publicistické/herecké vstupy, atp.
K hlavním tvůrčím osobnostem skupiny patřili Jakoubek (zhudebňoval vlastní i cizí texty), Jíra (autor podstatné části písňového repertoáru, klavírista, moderátor večerů), Štuka (písňové texty, překlady francouzských šansonů, vlastní verše), Petránek („zpovědník“ zajímavých hostů, komentátor, textař), Havlíčková (do onemocnění nejstabilnější interpretka, také organizátorka pořadů). Vzhledem k době a povaze činnosti skupiny vzniklo jen málo oficiálních hudebních nahrávek; pořídil je Československý a pak Český rozhlas, který od 1994 vysílá i záznamy představení. V Československé televizi byl uveden pořad Díkuvzdání božím mlýnům (1990) a recitál Aleny Havlíčkové Všichni moji přátelé (1991). Nahrávky: LP Český šanson 1969 a Český šanson 1970 (Supraphon), Zpívá Alena Havlíčková (4 písně, Panton 1974), Písničky Jaroslava Jakoubka (4 písně, Panton 1983), CD plus kazeta Patřím k tobě (Regina 1998), Smutný představení (Arbitra 1999). Roku 2003 v sále Deylovy konzervatoře vstoupila skupina do své 34. sezóny, k původním interpretům přibyla mladší generace zpěváků – Marta Balejová, Tereza Duchková, Filip Sychra.
Literatura:
Variace (Praha 1977, Český fonoklub Jonáš; sborník textů Jaroslava Jakoubka, Ivo Štuky a Jaroslava Vedrala, koláže Karel Trinkiewitz, předmluva Milan Jíra).
Borská, Ilona: Opravna duší – založeno 1969 (Praha 1994, AHUV; slavnostní program k 25. výročí).
Ivan Poledňák
Datum poslední změny: 17.5.2003