Český hudební slovník osob a institucí

Hudební knihovna Moravské zemské knihovny v Brně

Hudební knihovna Moravské zemské knihovny v Brně (Hudební úsek Universitní knihovny v Brně; Hudební oddělení Univerzitní knihovny v Brně), hudební knihovna, zahájení činnosti 1941, Brno.

A. Dějiny a personální obsazení v letech 1941–2016

B. Charakteristika fondu

C. Publikační činnost pracovníků Hudební knihovny

D. Komorní koncerty a hudební pořady

A. Dějiny a personální obsazení v letech 1941–2016

Za prvopočátek vzniku Hudební knihovny roku 1941 je považováno oddělení fondu hudebnin od knižního fondu v tehdejší Universitní knihovně. Jeho iniciátorem byl brněnský muzikolog Leoš Firkušný (1905–50), který pracoval v tehdejší Universitní knihovně od roku 1938. Hudebniny, které se od doby vzniku Universitní (původně Zemské) knihovny roku 1808 zařazovaly do ostatních knižních fondů a jejichž počet narůstal díky dalším nákupům a právu povinného zemského výtisku z roku 1935, vytřídil Firkušný zvlášť do samostatného oddílu a přiřadil jim lokaci Mus1-4 a vytvořil jejich jmenný katalog. Po Firkušném převzal roku 1945 do roku 1948 vedení tehdejšího Hudebního úseku muzikolog a etnograf Karel Vetterl (1898–1979). Začal intenzivně doplňovat hudebniny a budovat systematický katalog hudebnin a gramofonových desek. Převzal od Národního výboru města Brna přidělený hudební konfiskát – notový materiál Winikerovy půjčovny not (Carl Winiker´s Musikalien-Leih-Anstalt). Tato sbírka se stala základem fondu hudebnin tehdejší Universitní knihovny v Brně. Od roku 1947 se na základě rozšíření práva povinného výtisku začala na Hudebním úseku shromažďovat veškerá produkce hudebnin z území Československé republiky.

V letech 1948–53, kdy Karel Vetterl zastával post ředitele Universitní knihovny, se v jejím Hudebním úseku vystřídali: v letech 1948–50 Jana Dokulilová, 1949–1950 prof. Emanuel Ambros a 1951–53 dr. Věra Bednářová.  

Na podzim roku 1953 byl vypsán konkurz na místo pracovníka samostatného Hudebního oddělení Universitní knihovny v Brně. Konkurz vyhrál hudební pedagog, skladatel a sbormistr Zdeněk Zouhar (1927–2011), který do Universitní knihovny nastoupil v listopadu téhož roku a působil zde až do srpna roku 1961. V první polovině 50. let zde rovněž krátce působily klavíristka Věra Králová (provd. Lejsková) a muzikoložka Alena Němcová; trvale tu zakotvil od podzimu roku 1955 až muzikolog Vladimír Telec (1928–94), který se stal podřízeným Zdeňka Zouhara. V té době byly provedeny revize a rozšíření katalogů a do fondu začaly být vedle hudebnin doplňovány také dlouhohrající desky. Zouhar a Telec vytvářeli také personální bibliografie děl slavných hudebních skladatelů zastoupených ve fondu Hudebního oddělení a tematické bibliografie. Zdeněk Zouhar začal roku 1954 pořádat ve velké studovně Universitní knihovny na tehdejší ulici Leninově 3-5 komorní koncerty. Roku 1961, po Zouharově odchodu do Československého rozhlasu Brno, převzal Vladimír Telec vedení Hudebního oddělení. Téhož roku sem nastoupila na půl úvazku Jaromíra Trojanová, která zde nadále působila po Telcově odchodu na podzim roku 1975. V té době pokračovalo zpracovávání notového materiálu a tvorba bibliografií a do roku 1970 také pořádání komorních koncertů. Počátkem 80. let byl Hudební úsek podřazen Odboru bibliografie a vědeckých informací Universitní knihovny, které vedla do roku 1986 Jaromíra Trojanová. V letech 1986–97 vedla Hudební úsek Eliška Štaudová. Po ní jej převzala Štěpánka Studeníková, která zde působila do roku 2016. Roku 1991 získala knihovna právo povinného výtisku zvukových dokumentů českých vydavatelů. Tyto dokumenty se začaly ihned katalogizovat elektronicky v systému Smartlib. Roku 1995 byla v budově Zemského domu na Žerotínově náměstí otevřena nová hudební studovna, v níž byly zvukové dokumenty zpřístupněny veřejnosti. Od roku 1996 začaly být elektronicky zpracovávány v systému Aleph také hudebniny. Téhož roku 1996 zahájila Štěpánka Studeníková retrokonverzi celého fondu hudebnin do systému Aleph, kterou dokončila roku 2016.

V lednu roku 1999 bylo v rámci Moravské zemské knihovny opět obnoveno samostatné hudební oddělení, které v letech 2000–09 sídlilo ve zrekonstruovaných prostorách na ulici Solniční č. 12, kam se přestěhovala také hudební studovna. Tehdy se začal pro toto oddělení užívat název Hudební knihovna Moravské zemské knihovny. Roku 2009 se Hudební knihovna přestěhovala do nové budovy Moravské zemské knihovny na ulici Kounicově 65a, kde sídlí doposud. Hudební knihovna Moravské zemské knihovny je členem International Association of Music Libraries, Archives And Documentation Centres (IAML).

Název se postupně měnil následovně: Hudební úsek Universitní knihovny v Brně, od roku 1953 Hudební oddělení Universitní knihovny v Brně, od 60. let opět Hudební úsek Universitní knihovny, od roku 1999 Hudební knihovna Moravské zemské knihovny.

B. Charakteristika fondu

Největší část z celkového fondu hudebnin Hudební knihovny tvoří skladby vydané ve druhé  polovině 19. a počátkem 20. století u evropských nakladatelů.

Základ tohoto fondu tvoří již zmíněná Winikerova sbírka hudebnin. V roce 1890 čítala na 50 000 svazků, byla však z velké části zničena při leteckém bombardování Brna roku 1944. Zachovalé hudebniny byly po skončení druhé světové války přemístěny do Universitní knihovny a tam průběžně zpracovávány.

Nejstarší vrstvu Winikerovy sbírky hudebnin tvoří hudební tisky a rukopisy z 18. a první poloviny 19. století. Jedná se o díla předních skladatelů evropského hudebního klasicismu. Mladší a početnější vrstvu představují hudebniny z 19. století, z nichž vynikají především skladby pro klavír, dále partitury a hlasy skladeb orchestrálních či vokálně instrumentálních, skladby pro sólové nástroje i chrámová hudba. Dalším významným akvizičním počinem bylo získání archivu brněnského nakladatelství Oldřicha Pazdírka. Hudební knihovna také získala darem od Státního divadla v Brně soubor partitur zpěvoher provedených v německém divadle v Brně na konci 19. a v první polovině 20. století. Zdeněk Zouhar, který si v 50. letech 20. století dopisoval s Bohuslavem Martinů, opsal v té době pro Hudební knihovnu některé z jeho skladeb v opisech či autografy ve formě mikrofilmů. Vladimír Telec získal v roce 1964 pro Hudební knihovnu sbírku mikrofilmů z pozůstalosti dr. Antonína Němce se skladbami převážně českých autorů ze 17.–19. století. Pracovníci Hudební knihovny také vždy usilovali o to, soustředit do fondů veškerou tiskovou produkci skladeb Leoše Janáčka a díla českých autorů, především skladatelů s osobními vazbami k Moravě. Kromě povinného výtisku získává Hudební knihovna hudebniny také formou darů a nákupů.

Celkem se ve fondu hudebnin nachází kolem 6 000 starých hudebních tisků (do roku 1850) a přibližně 2 000 hudebních rukopisů od druhé poloviny 17. století po dnešek. Hudební tisky z doby před rokem 1850 (okolo 6 000 jednotek) nesou označení STMus. Jedná se především o skladby pro klavír a klávesové nástroje a komorní hudbu z období 18. a první poloviny 19. století. Zvláště cennou část fondu starých tisků tvoří první vydání děl Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Franze Schuberta a Fryderyka Chopina. Mezi hudebními rukopisy s označením RkpMus se nacházejí autografy a opisy děl od druhé poloviny 17. stol. po současnost, především díla mistrů evropského klasicismu (Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Jiřího Antonína Bendy, Jana Ladislava Dusíka, Františka Vincence Kramáře-Krommera, Josefa Myslivečka, Jana Václava Stamice, Antonína a Pavla Vranických a též anonymních autorů), dále partitury oper z druhé poloviny 19. a počátku 20. století, chrámové i instruktivní skladby, a konečně také rukopisy skladeb brněnských skladatelů 20. a 21. století: Břetislava Bakaly, Pavla Blatného, Osvalda Chlubny, Zdeňka Kaňáka, Zdeňka Zouhara a fotokopie autografů téměř všech skladeb Miloslava Ištvana. Záznamy hudebních rukopisů od druhé poloviny 17. století po současnost jsou odesílány do centrály RISM.

Veškeré rukopisné hudebniny a hudební tisky do roku 1850 patřící do fondu Hudební knihovny spravuje v současné době Oddělení rukopisů a starých tisků MZK. Taktéž spravuje sbírku hudebních mikrofilmů (přes 1000 skladeb), získanou z velké části z pozůstalosti dr. Antonína Němce.  Obsahuje skladby autorů 18. a 19. století, dobové tisky, opisy i autografy pocházející z klášterních a zámeckých archivů domácích i zahraničních.

Signatury hudebnin, jejichž vznik se datuje od roku 1851 dále, jsou označeny příponou Mus.  Tyto tištěné hudebniny z druhé poloviny 19. a počátku 20. století vydávané v různých evropských nakladatelstvích tvoří největší část fondu Hudební knihovny.

V rámci povinného výtisku odebírá Moravská zemská knihovna také hudební časopisy, především z oblasti vážné hudby.

Od roku 1991 shromažďuje Hudební knihovna veškerou produkci hudebních nahrávek vydaných na území České republiky. Kromě toho vlastní také uzavřenou a od konce 60. let 20. století již dále nedoplňovanou sbírku šelakových desek.

Fond hudební knihovny čítá přes 90 000 svazků not a přes 11 000 zvukových dokumentů.

C. Publikační činnost pracovníků Hudební knihovny

Počínaje Zdeňkem Zouharem sestavovali pracovníci Hudební knihovny v letech 1956–86 registrující periodickou bibliografii Přírůstky hudebnin v československých knihovnách.

Tradici vydávání personálních bibliografií hudebních skladatelů zahájil Zdeněk Zouhar bibliografiemi děl Wolfganga Amadea Mozarta (1956), Františka Vincence Kramáře-Krommera (1959) a Jana Ladislava Dusíka (1960). Spolu s Boženou Kyjovskou-Fialovou sestavil roku 1960 bibliografii Písně národů celého světa.

Vladimír Telec sestavil soupis děl Leoše Janáčka (1958), v němž upozornil na tři neznámá díla z Janáčkovy sborové tvorby uložená ve fondu Hudební knihovny, dále sepsal Prvá vydání děl J. Haydna, W. A. Mozarta a L. v. Beethovena v Universitní knihovně v Brně (1966), Prvá vydání děl F. Schuberta a F. Chopina v Universitní knihovně v Brně (1975) a taktéž výběrovou bibliografii čtyř českých skladatelů pod názvem Rok české hudby 1974. Václav Jan Tomášek – Bedřich Smetana – Josef Suk – Oskar Nedbal (1984).

Jaromíra Trojanová sepsala personální bibliografie skladatelů Jaroslava Křičky (1969), Pavla a Antonína Vranických (1975), Leoše Janáčka (1978), Josefa Myslivečka (1978), Bohuslava Martinů (1979), Vítězslava Nováka (1980), Jaroslava Ježka (1981), Georga Philippa Telemanna (1981), Zdeňka Zouhara (1983), Pavla Křížkovského (1985) a muzikologa Graciana Černušáka (1982). Dále sepsala též tematické bibliografie Zpěvníky lidových písní z fondu Univerzitní knihovny v Brně (1976), Průvodce operní tvorbou (1977), Ruská a sovětská hudba (1977), Školy a etudy pro kytaru (1979), Opera ve fondech Státní vědecké knihovny Brno (1980), Dělnická a revoluční píseň (1982) a Lidová píseň v klavírní úpravě (1985).

Eliška Štaudová sestavila personální bibliografii Josefa Berga (1987), Karla Vetterla (1988) a Václava Kaprála (1989), dále výběrovou bibliografii Komorní hudba brněnských skladatelů (1991) a bibliografický soupis Hudební život na Moravě: publikace a články z let 1989–1993 (1995).

Samostatné knižní monografie vytvořil během svého působení v Hudební knihovně Zdeněk Zouhar (Bohuslav Martinů – Sborník vzpomínek a studií, 1957, a Skladatel Jan Kunc, 1960), a Vladimír Telec (Staré tisky děl českých skladatelů 18. století v Universitní knihovně v Brně, 1969, a spolu s V. Dokoupilem Hudební staré tisky ve fondech Univerzitní knihovny v Brně, 1975).

Pracovníci Hudební knihovny také vytvořili několik výstav. Jaromíra Trojanová uspořádala tři tematické výstavy v barokním sále kláštera na Starém Brně: Leoš Janáček (1978), Bohuslav Martinů (1980) a Stará česká hudba. Štěpánka Studeníková uspořádala roku 2006 v budově Moravské zemské knihovny výstavu Mozartovy stopy ve fondu Moravské zemské knihovny a v rámci výstavního cyklu MZK Oči Brna dvě výstavy věnované dvěma brněnským hudebním osobnostem současnosti: Miloslavu Ištvanovi (listopad 2015) a Jiřímu Sehnalovi (říjen 2016).

D. Komorní koncerty a hudební pořady

V letech 1954–70 uspořádali pracovníci Hudební knihovny celkem 91 koncertů a hudebních pořadů ve velké studovně Universitní knihovny na ulici Leninově 5-7 (později Kounicově). Tradici zahájil Zdeněk Zouhar, který zde v letech 1954–63 prezentoval v rámci celkem 13 koncertů a hudebních pořadů skladby Bohuslava Martinů. V premiéře zde zazněl cyklus Petrklíč a krátce po premiéře v Poličce roku 1955 také kantáta Otvírání studánek. Prostor zde dostali i soudobí skladatelé (Zdeněk Blažek, Osvald Chlubna, Ctirad Kohoutek, Jan Kunc, Jiří Matys, Theodor Schaefer, Antonín Tučapský, Zdeněk Zouhar aj.) a interpreti (Brněnští hornisté, Foerstrovo dechové kvinteto, Kvarteto Richarda Ziky, Malý ženský a smíšený sbor OPUS aj.). Po Zouharově odchodu pokračoval v pořádání koncertů a hudebních pořadů až do roku 1970 Vladimír Telec.