Český hudební slovník osob a institucí

Plicka, Karel

Plicka, Karel, etnograf, folklorista, sběratel, hudebník, výtvarník, filmový scenárista a režisér, narozen 14. 10. 1894, Vídeň, zemřel 6. 5. 1987, Praha.

V letech 1909–13 studoval na učitelském ústavu v Hradci Králové. Souběžně studoval hru na housle na pražské konzervatoři. Po maturitě na učitelském ústavu se stal členem kvarteta, s nímž odjel na turné do Švédska. Na zpáteční cestě zůstal v Berlíně, aby se tam mohl dále věnovat hře na housle. Své první učitelské místo získal v Úpici v roce 1914. Letní prázdniny strávil na Slovensku. Tehdy nabídl vydavateli Vlastivědného sborníku, že připraví celý sešit s fotografiemi Slovenska. O dva roky později, v roce 1916, odjel do Vídně plnit svou vojenskou povinnost. Zde se stal členem orchestru a příležitostným pěvcem ve Dvorní opeře. Roku 1918 se stal učitelem v Novém Městě nad Metují, kde zprvu řídil chlapecký pěvecký sbor. Časem bylo toto hudební těleso natolik úspěšné, že Karlu Plickovi otevřelo přímou cestu do Prahy. Spolu s Václavem Talichem a Jaroslavem Křičkou založil Plicka pěvecký sbor České filharmonie, kde působil také jako dirigent. Stal se Talichovým asistentem a připravoval se na dirigentskou dráhu. V roce 1923 odešel na pozvání slovenských přátel do Rumunska, aby tam zapsal místní lidové písně. Potom následovaly další výzkumy písní na Slovensku, takže od původní dirigentské dráhy Karel Plicka upustil. Na doporučení Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka nastoupil koncem roku 1923 do služeb Matice slovenské, kde působil dalších patnáct let, až do roku 1939. Výsledkem jeho práce je více než 40 000 zapsaných písní. Karel Plicka vybudoval i nové základy studia slovenských lidových písní a vymezil písňové oblasti dle čtyř hudebních dialektů: 1) mixolydické vrchovské písně v odlehlých krajích na Zvolensku a Novohradsku; 2) písně z jižního Slovenska s bohatě zdobenými nápěvy; 3) lidový trojhlas v hornatých krajinách na Trečiansku; 4) východoslovanské písně a tance.

Vědeckým rozborem pastýřských písní dokázal, že tzv. antické stupnice lidových písní jsou domácího původu a jsou odvozené z pastýřských píšťal. V letech 1924–28 studoval Karel Plicka v Bratislavě národopis a hudební vědu. Od roku 1926 se začal věnovat filmu. Za své první filmové dokumenty (Za slovenským ľudom – premiéra v roce 1928; Po horách, po dolách – premiéra v roce 1930) získal domácí i mezinárodní ocenění. V roce 1929 zorganizoval zájezd lidových zpěváků a hudebníků z asi padesáti slovenských vesnic do Prahy. Na přelomu let 1935/36 odjel jako člen Slovenské delegace do Spojených států amerických. Měl též možnost přednášet na univerzitách v Columbii a Chicagu. V letech 1937–39 působil na filmovém oboru Školy uměleckých řemesel v Bratislavě. V letech 1939–45 pracoval v Praze ve Státním ústavu fotoměřičském. Po druhé světové válce se stal předsedou filmové společnosti v Bratislavě, kde působil v letech 1945–46. Spolu s Antonínem Martinem Brousilem a Jaroslavem Boučkem se podílel na založení Filmové fakulty Akademie múzických umění v Praze, jež byla otevřena v listopadu roku 1946. Karel Plicka se stal prvním děkanem této školy a mimořádným profesorem v oboru kompozice filmového obrazu. Práci na fakultě a v kinematografii musel opustit kvůli zrakovým potížím na přelomu let 1949/50. Je nositelem Řádu práce z roku 1954. Za uměleckou, pedagogickou a folkloristickou činnost byl v roce 1968 jmenován národním umělcem. Kromě četných sbírek fotografií, vydával i populární publikace o folkloru.