Český hudební slovník osob a institucí

Rottal, Franz Anton

Rottal, František Antonín (Franz Anton), podporovatel umění, datum a místo narození neznámé, zemřel 26. 10. 1762, Holešov.

Hrabě František Antonín Rottal byl posledním členem šlechtické rodiny štýrského původu, jež získala rozsáhlé statky na Moravě s panským sídlem v Holešově, které František Antonín spravoval 45 let (od roku 1717). V letech 1719–22 byl krajským hejtmanem hradišťského kraje. V roce 1732 obdržel titul tajného rady a byl povýšen do hraběcího stavu. V roce 1735 se stal přísedícím zemského práva. Později se stáhl do ústraní a po boku své manželky Marie Cecilie (roz. Trautmansdorfové) se staral o rozkvět umění a náboženské povznesení na svém panství. Kromě úprav holešovského zámku a zahrady dal postavit kostely na Hostýně, v Bystřici pod Hostýnem a v Mysločovicích, v Holešově přestavěl kostel sv. Anny, dal vystavět klášter Trinitárů a Černou kapli při farním kostele s rodinnou hrobkou. Do svých služeb získal mnoho významných umělců. Byli jimi mimo jiné Tomáš Šturm (kamenné figury svatých u Trinitárů), Bohumír Fritsch (barokní výzdoba v Černé kapli), olomoucký sochař Ondrej Zohner (skupina nejsvětější Trojice v kostele sv. Anny), malíři Konrád Tomanec a Josef František Pilz, sochaři Jan Jiří Schauberger, Josef Polešák a Kašpar Schober.

V hudební sféře byla výrazem těchto snah hraběcí kapela a opera. Holešovské divadlo, v sále severního křídla zámku, patřilo ve své době k nejlépe technicky vybaveným, o čem svědčí žádost hraběte Questenberka, aby na jeho zámku v Jaroměřicích postavili divadlo podle vzoru Holešova. Operní představení se konala převážně pro užší okruh panstva a jeho úředníků, většinou dvakrát do roka, a to v den narozenin hraběte a hraběnky. Holešovská kapela byla pro Moravu netypická, neboť hudebníci v Holešově byli spíše najímáni a nebyli členy panského služebnictva (například Ignaz Holzbauer měl titul dvorního hraběcího skladatele). Pěvecké obsazení tvořili členové italských operních společností Angela Mignottiho, Filippa Neriho del Fantasia a Alessandra Manfrediho, které působily v Brně, mimo jiné Ottavio Albuzzi, Laura Bambini, Domenico Bataglini, Bartolomeo Cajo, Domenica Casarini, Anna Cosimi, Carlo Dardozzi, Giuseppe Gabbiati, Angelica Monteviali Rubini, Cecilia Monti, Chiara Orlandi a Giacinta Spinola Constantini. Kromě toho v operách účinkovali také cizinci, kteří nepatřili k operním společnostem: Dario Luca Cattani, Ignaz Finsterbusch, Catarina Mayerin, Catarina Zane a Domenico Negri. S výjimkou posledního zmíněného o nich ale nejsou známy žádné další informace. Mezi domácí zpěváky, ze kterých někteří byli přímo uvádění jako virtuosi del Signore Conte Rottal, patřili Rosalie Andreides (prov. Holzbauer), Karl Börr, Teresa Danese (prov. Pischl), Johann Hauschke, Sofia Naveschanin, Johanna Seeman (prov. Albertini) a Wenzl Pischl. Jako malíř a divadelní inženýr zde působil Federico Zanoia. Informace o hudebnících téměř zcela chybí.

Repertoár opery lze zrekonstruovat pouze na základě dochovaných libret, přičemž se jedná o výlučně italské opery, jedno oratorium, serenatu a intermezzo. První doložené je uvedení oper Partenope a Artaserse Eustachia Bambiniho (1733). Většinu hudby ale složili kapelníci hraběte, Giuseppe Nicola Alberti (působil v Holešově 1731–36) a Ignaz Jakob Holzbauer (v Holešově 1736–40). Giuseppe Nicola Alberti složil hudbu k serenatě Amore e pace (1734), operám Astianate a Venere placata (1735). Johann Adolf Hasse je uveden jako autor hudby oper L’Olimpiade a Cesare in Egitto (1736), jeho autorství je však sporné. V roce 1736 zaznělo v holešovském farním kostele také oratorium Santo Giovanni Batista Antonia Caldary. Ignaz Holzbauer zkomponoval hudbu tří dalších oper Lucio papirio dittatore (1737), Sesostri, re d’Egitto (1738) a Vologeso, re di Patri (1739). U opery Amore e Fortuna (1739) je uváděn jako autor hudby Giovanni Porta, jeho autorství ale není prokázáno, u další opery ze stejného roku Nel perdono la vendeta (1739) rovněž není znám autor hudby, zato mezi účinkujícími se objevili členové hraběcí rodiny a jejich hosté. Autory několika árií byli i Johann Georg Orsler a Jan Ferdinand Seidl, který rovněž napsal několik baletních čísel. Autory libret byli Claudio Nicola Stampa, Pietro Metastasio, Antonio Salvi, Apostolo Zeno a snad i Francesco Passarini (Amore e Fortuna).

Zámecký inventář sepsaný po smrti Františka Antonína Rottala neobsahuje žádné záznamy o hudebních nástrojích nebo hudebninách, je tedy pravděpodobné, že hudební život na zámku ustal již dříve; v literatuře byl spojován se smrtí první ženy hraběte Cecilie (1743) a odchodem kapelníka Ignáce Holzbauera do Vídně (1745). Nejnovější výzkum předpokládá zejména finanční důvody, spojené s hospodářskou krizí a válkou s Pruskem. Majetek hraběte, kterému ani druhé manželství s Marií Teresií (roz. von Wiennern, ovdovělá von Krammern) nepřineslo mužského potomka, si rozdělily jeho dvě dcery a potomci jeho třetí dcery Maximiliány. Divadelní tradici se na zámku Holešov podařilo obnovit na určitou dobu ve druhé polovině 19. století Rudolfu Eugenovi z Vrbnů a jeho synovci Rudolfu Kristiánovi.